20 Cdo 1347/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných M. T. a nezletilé J. T., zastoupené opatrovníkem Městským úřadem v Uherském Brodě, proti povinnému A. T., pro výživné, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. EXNc 3382/2002, o dovolání matky oprávněných J. T., zastoupené JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 15.11.2004, č.j. 20 Co 739/2004-57, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání matky oprávněných proti usnesení z 20.7.2004, č.j. EXNc 3382/2002-34 (jímž okresní soud zastavil exekuci), s odůvodněním, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou (§ 218 písm. b/ o.s.ř.).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla matka oprávněných dovoláním, jehož přípustnost dovozuje „z ustanovení § 237 odst. 1 písm. f), platného v době zahájení řízení.“
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3.10.2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28.8.1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok shora uvedený. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu