20 Cdo 136/2024-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 63980401, proti povinné A. H., pro 10 685 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 28 EXE 396/2017, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2020, č. j. 4 Co 358/2019-26, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 Co 31/2019, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2022, č. j. 3 Co 85/2022-168, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 3Co 85/2022-168, potvrdil k odvolání povinné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) ze dne 21. 7. 2022, č. j. 20 Co 31/2019-151, kterým soud prvního stupně odmítl pro vady žalobu na obnovu řízení ze dne 24. 8. 2020 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 4 Co 358/2019 (výrok I.), odmítl pro opožděnost dovolání ze dne 29. 9. 2021 podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.
5. 2021, č. j. 4 Co 34/2021-80 (výrok II.) a zamítl návrh povinné na osvobození od placení soudních poplatků pro řízení o dovolání ze dne 21. 3. 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2022, č. j. 3 Co 128/2021-110, a její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. 2/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Soud prvního stupně věc dovolacímu soudu předložil bez toho, že by povinnou vyzval k zaplacení soudního poplatku a k zajištění právního zastoupení. 3/ Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. 4/ Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
5/ Jestliže jednoznačná dikce citovaného ustanovení s účinností od 30. 9. 2017 zapovídá přípustnost dovolání proti rozhodnutím vydaným v exekučním řízení, jehož peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž v projednávané věci je předmětem řízení peněžité plnění ve výši 10 685 Kč s příslušenstvím a nejedná se vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), nebylo-li za uvedeného stavu nutné zabývat se s ohledem na objektivní nepřípustnost dovolání nedostatkem obligatorního zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 části věty za středníkem o.
s. ř.). 6/ Žaloba pro zmatečnost podaná povinnou 27. srpna 2019 se týkala rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (jeho usnesení ze dne 31. ledna 2019), jímž bylo rozhodnuto ve věci odkladu provedení exekuce. Navazující usnesení krajského soudu a vrchního soudu jsou již jen, stejně jako žaloba pro zmatečnost samotná, rozhodnutími o opravných prostředcích ve věci odkladu provedení exekuce (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2023, sp. zn. 29 Cdo 1705/2023, vydané přímo v této věci).
Přípustnost dovolání proto vylučuje rovněž ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
a zmíněný předpoklad
dovolání nelze založit ani v důsledku nesprávného poučení účastníka odvolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). 7/ Soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou, neplyne-li z žádného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZSOP“), že by dovolatel za nepřípustné dovolání soudní poplatek nebyl povinen uhradit.
Ačkoli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. c) ZSOP zásadně vzniká podáním dovolání, v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. je vznik poplatkové povinnosti podle § 4 odst. 1 písm. i) ZSOP spjat až s uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne v souladu s ustanovením § 3 odst. 3
ZSOP soud prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod číslem 73/2023 Sb. rozh. obč.). 8/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.