20 Cdo 1420/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné O2 Czech Republic a. s. (dříve Telefónica O2 Czech Republic, a. s.), se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou č. 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, proti povinné Ing. D. H., pro 5 649 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 84/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2015, č. j. 25 Co 169/2015-185, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 5. října 2015, č. j. 25 Co 169/2015-230, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2015, č. j. 25 Co 169/2015-185, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 5. října 2015, č. j. 25 Co 169/2015-230, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. července 2014, č. j. 36 EXE 84/2012-146, kterým byl zamítnut návrh na odklad exekuce (výrok I.) a návrh na zastavení exekuce (výrok II.) nařízené usnesením téhož soudu ze dne 4. dubna 2013, č. j. 36 EXE 84/2012-25, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., srov. shora výši částky, pro niž byla exekuce nařízena]. Skutečnost, zda exekuční titul má svůj základ ve spotřebitelském právním vztahu, není pro posouzení přípustnosti dovolání proti usnesení vydanému v exekučním řízení podstatná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013). Nadto není dovolání do výroku I. napadeného usnesení přípustné ani z důvodu, že zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští ve věcech odkladu exekuce [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu