Nejvyšší soud Usnesení procesní

20 Cdo 1429/2010

ze dne 2010-04-22
ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1429.2010.1

20 Cdo 1429/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Pražské správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, proti povinnému Ing. P. Ch., prodejem movitých věcí, pro 2.430.970,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 833/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2006, č. j. 53 Co 233/2006 - 18, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 28. 3. 2001, č. j. E 833/2001 - 3, nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků Pražské správy sociálního zabezpečení č. j. 5762/00 ze dne 14. 11. 2000, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 2.430.970,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2006, č. j. 53

Co 233/2006 - 18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dne 6. 9. 2006 telefaxem dovolání, doplněné písemným podáním ze dne 18. 10. 2006, podaným k poštovní přepravě dne 23. 10. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 24. 10. 2006. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu. Podle § 42 odst. 1 věty první o. s. ř. podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Podle odst. 3, věty první a druhé, tohoto ustanovení podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění; k těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Podle § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Z obsahu spisu - zejména dokladu o doručení usnesení odvolacího soudu - plyne, že povinnému bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, č. j. 53 Co 233/2006 - 18, doručeno dne 18. 8. 2006 (§ 50c odst. 4 o. s. ř.). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu podal povinný telefaxem dne 6. 9. 2006 a jeho originál předal k poštovní přepravě dne 23. 10. 2006. V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne doručení usnesení odvolacího soudu povinnému (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 18. 8. 2006, a skončila dne 18. 10. 2006 (středa). Je tedy zřejmé, že dvouměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání povinného bylo v písemné podobě podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání, když k telefaxovému podání nelze s ohledem na ust. § 42 odst. 3 o. s. ř. přihlížet. Proto bylo dovolání podle § 243b odst. 5, věty první a § 218a o. s. ř. odmítnuto, aniž soud vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.