iroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné TOPAS Písek s. r. o., se sídlem v Písku, Velké
náměstí 7/12, identifikační číslo osoby 49062409, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem
Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti povinnému M.
O., P., zastoupenému JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Českých
Budějovicích, Krajinská 224/37, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního
soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 EXE 2706/2017, o dovolání oprávněné proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2018, č. j. 24 Co
1820/2017-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 9. 11. 2017, č. j. 6 EXE
2706/2017-66, zcela zastavil exekuci prováděnou na základě pověření téhož soudu
ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. 6 EXE 2706/2017, pověřenou soudní exekutorkou JUDr.
Vendulou Flajšhansovou pod sp. zn. 121 EX 2749/17 (výrok I.), zastavil řízení o
návrhu povinného na odklad exekuce ze dne 6. 9. 2017 (výrok II.), uložil
oprávněné zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení ve výši 3 811 Kč (výrok
III.) a uložil oprávněné zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 12
100 Kč (výrok IV.).
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve
výroku I. o zastavení exekuce (výrok I.), změnil jej ve výroku III. tak, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.),
změnil jej ve výroku IV. tak, že náklady exekuce ve výši 12 100 Kč jsou povinni
zaplatit soudní exekutorce oprávněná a povinný rovným dílem, a to každý částkou
6 050 Kč (výrok III.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení (výrok IV.). Uvedl že, namítá-li oprávněná, že v exekuci je
nutné pokračovat, protože dosud nedošlo k vymožení nákladů soudní exekutorky,
ustanovení § 55a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, tento postulát sice výslovně
vymezuje, rozporovat zastavení exekuce z tohoto speciálního důvodu však může
výhradně soudní exekutor, neboť právě k ochraně jeho majetkových zájmů toto
ustanovení slouží. Toto ustanovení navíc dopadá na zastavení exekuce k návrhu
účastníků a v projednávané věci byla exekuce zastavena z úřední povinnosti
podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože po jejím nařízení došlo ke
zrušení exekučního titulu. V době zahájení exekučního řízení a ke dni
rozhodování o pověření soudní exekutorky provedením exekuce byl exekuční titul
(rozhodnutí o žalobě z rušené držby) opatřen doložkou vykonatelnosti a
způsobilým podkladem pro vedení exekuce, v chování oprávněné v době zahájení
exekuce proto nelze spatřovat nedostatek pečlivosti či neopatrnost. Procesní
zavinění oprávněné nelze dovodit ani z výsledku opravného řízení, protože
výsledné usnesení v řízení o žalobě z rušené držby je předběžně vykonatelné,
slouží k rychlé a efektivní ochraně poslední pokojné držby a bylo by
protismyslné, aby úspěšný navrhovatel, jehož držba je předmětem ochrany, nemohl
přistoupit k zahájení exekučního řízení, jakmile se usnesení stane
vykonatelným. Procesní zavinění na zastavení exekuce neshledal ani na straně
povinného, protože byť nesplnil své povinnosti z exekučního titulu, titul byl
později zrušen a exekuce na jeho podkladě vůbec neměla být prováděna. Uzavřel,
že náklady exekučního řízení si každý z účastníků ponese sám a ve vztahu k
nákladům exekuce je v zájmu spravedlivého vyřešení věci, aby je oba účastníci
uhradili rovným dílem.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že odvolací
soud v rozporu se zásadou zavinění uložil oprávněné povinnost hradit náklady
soudního exekutora, odepřel oprávněné právo na náhradu nákladů řízení,
rozhodoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a jeho
rozhodnutí je překvapivé, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Odvolacímu soud
vytýká, že dostatečně nereagoval na námitky oprávněné předestřené v odvolání.
Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se ukládání
povinnosti účastníkům hradit náklady řízení a náklady exekuce v případě
zastavení exekuce z důvodu zrušení exekučního titulu. Oprávněná má za to, že jí
není možné přičítat jakékoli zavinění na tom, že exekuční titul byl zrušen.
Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v době zahájení exekučního řízení byl
exekuční titul způsobilým podkladem pro vedení exekuce a v chování oprávněné
nebylo možné spatřovat nedostatek pečlivosti či neopatrnost, musí hradit
náklady řízení povinný. Nejprve mělo být rozhodnuto o nákladech exekuce a
nákladech oprávněné v exekučním řízení, povinnému měla být uložena povinnost
tyto náklady uhradit a exekuce může být zastavena až poté, co tyto náklady
budou na povinném vymoženy.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Řešení dovolatelkou předložené otázky, že exekuce neměla být zastavena dříve,
než bylo rozhodnuto o nákladech exekučního řízení, vyplývá přímo ze zákona a
nečiní v soudní praxi výkladové potíže. Podle § 271 o. s. ř. ve spojení s § 52
odst. 1 exekučního řádu dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí
(exekuce), rozhodne soud (soudní exekutor) o náhradě nákladů, které účastníkům
prováděním výkonu rozhodnutí (exekuce) vznikly, podle toho, z jakého důvodu k
zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) došlo.
Soudní judikatura je ustálena v tom směru, že při zastavení exekuce soud
rozhoduje jak o náhradě nákladů řízení o zastavení, tak o nákladech exekuce,
které vznikly v průběhu celého exekučního řízení. Rozhodnutí podle § 271 o. s.
ř. může být vydáno současně s usnesením o zastavení výkonu rozhodnutí nebo i v
době po pravomocném zastavení výkonu rozhodnutí [srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1013/2013, odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014
(uveřejněného pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), též
DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2264-2267].
Ve zbylé části dovolatelka napadá rozhodnutí o nákladech řízení účastníků a
nákladech exekuce, v souladu s § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání
není přípustné proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová,
Ph.D.
předsedkyně senátu