20 Cdo 1469/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v T., proti povinnému N., s. r. o., za účasti soudního exekutora JUDr. Z. Z., zastoupeného advokátkou, a přihlášených věřitelů K. b., a.s., Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Územní pracoviště T., Finančního úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o., a soudního exekutora Mgr. K. K., Exekutorský úřad P., pro 729.673,- Kč, o rozvrhu výtěžku z prodeje nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. Nc 2785/2005, o dovolání soudního exekutora JUDr. Z. Z. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. června 2007, č. j. 14 Co 319/2007 - 46,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 28. 2. 2007, č. j. Nc 2785/2005 - 38, rozhodl, že rozdělovanou podstatu činí částka 739.273,83 Kč (výrok I.), z níž výrokem II. a) přikázal věřiteli K. b., a.s., částku 739.273,83 Kč, a výrokem II. b) rozhodl, že oprávněnému, soudnímu exekutorovi Mgr. K. K., Exekutorský úřad P., Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Územní pracoviště T., Finančnímu úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o., a soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z., Exekutorský úřad P.-m., se nepřikazuje žádná částka.
K odvolání soudního exekutora krajský soud shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku týkajícím se rozvrhu (výrok II.) tak, že a) soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z. se z rozdělované podstaty přikazuje částka 16.214,- Kč, b) věřiteli K. b. se přikazuje částka 723.059,83 Kč, c) oprávněnému, soudnímu exekutorovi Mgr. K. K., Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR - Územní pracoviště T., Finančnímu úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o. a soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z., pokud jde o odměnu exekutora ve výši 128.128,- Kč, se nepřikazuje žádná částka. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že náklady soudního exekutora ve výši 16.214,- Kč, které mu vznikly v souvislosti s prováděním dražby nemovitostí, je třeba s ohledem na § 28 větu druhou exekučního řádu uspokojit jako pohledávku v první skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pokud jde o odměnu exekutora ve výši 128.128,- Kč, odkázal krajský soud na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, podle kterého se tato pohledávka uspokojí ve třetí skupině podle 337 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť je třeba ji připodobnit k pohledávce oprávněného.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor JUDr. Z. Z. dovolání (směřující podle jeho obsahu proti části měnícího výroku, jíž mu nebyla přiznána odměna ve výši 128.128,- Kč), jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pohledávku soudního exekutora, představující jeho odměnu, není možno uspokojit jako pohledávku v první skupině podle § 337 odst. 1 písm. a) o.
s. ř., neboť jak odměna exekutora, tak i hotové výdaje podléhají stejnému režimu, takže i pohledávka z titulu odměny měla být uspokojena přednostně před ostatními pohledávkami. Má za to, že při provádění exekučních dražeb má soudní exekutor stejné postavení jako stát, resp. soud při provádění dražeb v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a neexistuje tak žádný důvod, pro který by náklady vzniklé v exekučním řízení měly být posuzovány jinak, než náklady soudu při výkonu rozhodnutí. Závěr uvedený v bodě XVIII.
Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, na nějž odvolací soud odkázal, by tak vedl k protizákonné diskriminaci soudního exekutora a nemohl by být považován za přiměřené použití občanského soudního řádu ve smyslu § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., a zároveň odporuje kogentnímu ustanovení § 3 odst. 1 exekučního řádu, podle kterého exekutor vykonává exekuční a další činnost za úplatu. Z tohoto ustanovení vychází i Ústavní soud ve svých rozhodnutích, v nichž uvedl, že náhrada nákladů exekutora musí být zajištěna.
Dále dovolatel namítá, že Nejvyšší soud zřejmě přehlédl ustanovení § 270 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, přičemž nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Snaha Nejvyššího soudu „vtisknout“ nákladům vzniklým soudnímu exekutorovi při provádění exekuční činnosti odlišný charakter od nákladů státu v řízení o výkon rozhodnutí tak podle něj nemá oporu v zákoně. Odvolací soud tudíž, byť v otázce uspokojení odměny rozhodl v souladu s bodem XVIII.
Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, projednávanou věc nesprávně právně posoudil. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci, není však důvodné.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nebyly [dovolatel uplatnil pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce (odměna exekutora) se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, v jehož bodě XVIII. Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce (sestávající z odměny a z nákladů exekuce tak, jak byly vyčísleny v příkazu k úhradě), je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu (§ 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3827/2007, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1243/08).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v měnícím výroku ohledně částky 128.128,- Kč, která nebyla soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi přiznána jako odměna za provedení exekuce prodejem nemovitostí, správné. Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl, aniž se zabýval správností zařazení nákladů, které podle odvolacího soudu exekutorovi vznikly v souvislosti s prováděním dražby nemovitostí, do první skupiny [§ 337 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], neboť v tomto rozsahu nebylo usnesení odvolacího soudu napadeno.
Protože dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá žádný z účastníků právo (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu