20 Cdo 1503/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny
v exekuční věci oprávněného M. P., M. B., zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem,
advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti povinnému J. V.,
P., zastoupenému Mgr. Ing. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze
10, Záběhlická 3262/88a, pro 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 819/2013, o dovolání povinného proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2016, č. j. 15 Co
389/2015-62, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2016, č. j. 15 Co
389/2015-62, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. srpna 2015, č.
j. 15 EXE 819/2013-47, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k
dalšímu řízení.
řízení o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce (výrok I.) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok II.). Uvedl, že v průběhu řízení podal povinný
návrh na zastavení exekuce ohledně částky 140 000 Kč, avšak pověřená soudní
exekutorka JUDr. Eva Jablonská, Exekutorský úřad Praha 6 (dále „soudní
exekutorka“), dne 30. 6. 2015 sdělila, že vymáhaná pohledávka ve výši 200 000
Kč, náklady exekuce i náklady oprávněného byly v plné výši uhrazeny. Tím došlo
ke skončení exekučního řízení a k zániku pověření soudní exekutorky exekuci
provést. Soud prvního stupně s přihlédnutím k ustanovení § 52 (správně má být §
52 odst. 1) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
„ex. řád“), dovodil, že existence nařízené a trvající exekuce je zvláštní
podmínkou řízení o návrhu na zastavení exekuce, takže v případě zániku exekuce
k řízení o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce již podmínky nejsou;
řízení o návrhu povinného proto zastavil podle § 104 (správně § 104 odst. 1)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
„o. s. ř.“). Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze
dne 18. 1. 2016, č. j. 15 Co 389/2015-62, rozhodnutí soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Upřesnil, že exekuce
byla na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2013 soudní
exekutorkou vedena pro vymáhání pohledávky oprávněného ve výši 200 000 Kč s
příslušenstvím podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Zdeňkou Neumannovou,
notářkou v Mladé Boleslavi, dne 7. 1. 2009 pod sp. zn. N 6/2009, NZ 6/2009
(dále „notářský zápis“). V průběhu exekuce - dne 10. 9. 2014 - podal povinný
návrh na částečné zastavení exekuce „s poukazem na notářský zápis, který je
vykonatelným titulem ve věci, konkrétně na rukou připsaný ne zcela jasně zřejmý
text na poslední straně zápisu s podpisy obou účastníků znějící: 21. 3. 2009
(či 31. 3. 2009) jsem dal panu P. 140 000 Kč“. Odvolací soud se ztotožnil se
závěry soudu prvního stupně, protože provedením exekuce (vymožením pohledávky
oprávněného, jeho nákladů i nákladů exekuce) došlo ke skončení exekučního
řízení a „pro nedostatek předmětu řízení“ nelze návrhu povinného na částečné
zastavení exekuce vyhovět. Odvolací soud nadto konstatoval, že povinný byl s
nařízením exekuce seznámen dne 2. 12. 2013, kdy mu bylo rozhodnutí náhradním
způsobem doručeno, takže podal-li návrh na částečné zastavení exekuce až v září
2014, konal po uplynutí lhůty stanovené v § 55 odst. 1 ex. řádu. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž předpoklad
přípustnosti dovolání vymezil tak, že se odvolací soud při řešení rozhodné
otázky procesního, potažmo i hmotného, práva odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.). Přisoudil-li odvolací soud
patnáctidenní lhůtě, uvedené v ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu, prekluzivní
účinek, odporuje tento závěr rozhodnutím Nejvyššího soudu, který se charakterem
uvedené lhůty opakovaně zabýval např. v usnesení ze dne 20.
února 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, či v usnesení ze dne 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo
4089/2014.V otázce nedostatku podmínky řízení o návrhu povinného se zřetelem k
vymoženému plnění exekuce odvolací soud a rovněž soud prvního stupně chybně
aplikovaly použité právní normy. Dovolatel totiž navrhl z důvodu podle § 268
odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu exekuci pro 140
000 Kč zastavit, neboť tuto částku oprávněnému uhradil již před nařízením
exekuce. Exekuce byla proti povinnému nařízena na základě notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti a skutkově i právně velmi obdobný případ byl
judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesením ze dne 25. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013) řešen se závěrem, že vymáhané plnění, na něž nemá oprávněný
nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení
povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Je-li exekučním titulem
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení
exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že oprávněný
nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o
tomto návrhu i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly
vymoženy. Podle dovolatele se rovněž v posouzení této otázky odvolací soud
zcela zásadním způsobem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
a povinný proto navrhl, aby napadené usnesení (jakož i rozhodnutí soudu prvního
stupně) bylo zrušeno a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání se oprávněný vyjádřil tak, že judikatura dovolacího soudu na řešenou
otázku charakteru a zachování lhůty podle § 55 odst. 1 ex. řádu nedopadá, neboť
povinný žádné listiny, ze kterých by vyplýval důvod pro zastavení exekuce,
nepředložil. Argumentuje-li dovolatel zadní stranou „svého“ vyhotovení
notářského zápisu, z jiné listiny (usnesení Policie České republiky, Obvodního
ředitelství Policie Praha 1, č. j. KRPA-373202-29/TČ-2014-001175-6) plyne, že
povinný částku záměrně pozměnil, takže tvrzením dovolatele nelze přikládat
jakoukoli váhu. Protože v posuzované věci má oprávněný na vymáhané plnění podle
hmotného práva zcela nepopiratelný nárok, rozhodnutí dovolacího soudu, na které
dovolatel odkázal, se v otázce věcného rozhodnutí o návrhu povinného na
zastavení již provedené exekuce skutkově ani právně nepodobá (ve věci
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 3266/2013 byl notářský zápis sepsán na
základě neplatné dohody o narovnání). Podle oprávněného by z uvedených důvodů
měl dovolací soud dovolání povinného jako nepřípustné odmítnout, případně -
shledá-li jej přípustným - zamítnout. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod
7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. zákona č. 293/2013
Sb.), dále opět „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, k tomu legitimovaným subjektem - účastníkem
exekučního řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. a § 36 odst. 1 ex.
řádu), proti
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je
přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť při řešení právních otázek, na nichž
napadené usnesení odvolacího soudu závisí (tj. otázky charakteru lhůty podle
ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu a otázky věcného posouzení návrhu na zastavení
již provedené exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.), se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání
je rovněž opodstatněné. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady nebyly
dovolatelem tvrzeny ani se z obsahu spisu nepodávají. Podle ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2015 může návrh na zastavení exekuce povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se
dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u
exekutora, který vede exekuci. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že z ustanovení §
55 ex. řádu vyplývá pouze to, že exekuci nemůže zastavit soudní exekutor. Jestliže soudní exekutor nemůže či nehodlá vyhovět návrhu na zastavení exekuce,
postoupí věc exekučnímu soudu a soud je povinen se zabývat důvodem zastavení
exekuce a rozhodnout (i bez návrhu) o zastavení exekuce (srov. § 55 odst. 4 ex. řádu, který obsahově odpovídá ustanovení § 269 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta 15 dnů
uvedená v ustanovení § 55 odst. 1 ex. řádu není lhůtou prekluzivní
("propadnou"), její smysl spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali
návrh na zastavení exekuce "včas" a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z
listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které
jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o
opožděném návrhu věcně rozhodnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 20. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, uveřejněné pod číslem 52/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Od tohoto právního názoru dovolací
soud nemá důvod se odchýlit, plyne-li v posuzované věci z obsahu soudního
spisu, že povinný podal návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h)
o. s. ř. z důvodu skutečnosti dílčího splnění vymáhané pohledávky oprávněného v
době před nařízením exekuce a k této skutečnosti označil důkaz (notářský
zápis). Protože o tomto návrhu odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně)
věcně nerozhodl, tj. pro zastavení exekuce relevantním tvrzením povinného se
nezabýval a označený důkaz nehodnotil mimo jiné i z důvodu nedodržení lhůty
podle § 55 odst. 1 ex. řádu, nemůže být jeho rozhodnutí (prozatím) správné. Argumentace oprávněného ve vyjádření k dovolání je v uvedených souvislostech
nepodstatná, neboť oprávněný svými tvrzeními „předchází“ doposud neprovedené
důkazní řízení před exekučním soudem (zpochybňuje tvrzení povinného o splnění
dluhu a jím navržený důkazní prostředek a ke své obraně nabízí jiný důkaz).
Podle ustálené judikatury soudů notářský zápis se svolením k vykonatelnosti
sepsaný podle zvláštního právního předpisu je podle ustanovení § 40 odst. 1
písm. d) exekučního řádu nebo podle ustanovení § 274 písm. e) o. s. ř. (ve
znění účinném do 31. 12. 2010) titulem pro exekuci nebo soudní výkon
rozhodnutí, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování
notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v ustanovení § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění
zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „not. ř.“), jestliže obsahuje dohodu osoby
oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního
vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba
a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění)
a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje
předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm
svolila k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna
1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v
notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o
jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti
obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu
nebo ustanovení § 274 písm. e) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2010) z
materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o
sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků
právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí
(protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať
jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká
vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění
jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním
úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k
vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem
nezaměňovat. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro
exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které
zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 6 not. ř.) a
není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny
orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení
(srov. § 159 o. s. ř.). V usnesení ze dne 22. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněném pod
číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud
vysvětlil, že soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a
náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo
vykonatelným [§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. K obdobnému názoru dospěl
Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 15. října 2008, sp. zn.
20 Cdo 4312/2007,
ve věci, v níž bylo zjištěno, že exekuce byla nařízena podle titulu, který byl
po nařízení exekuce zrušen [§ 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. V těchto
rozhodnutích dovolací soud dovodil, že na rozdíl od ustanovení § 268 odst. 1
písm. g) o. s. ř., které dovoluje exekuci - na návrh nebo i bez návrhu -
zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před
vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze
znění ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nevyplývá a nelze ho
dovodit ani výkladem. Je tomu tak - obecně - proto, že provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu,
který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt,
ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením
exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen,
představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto
postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené
plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“. Z uvedených hledisek přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. března 2014,
sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, publikovaném pod číslem 62/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, závěr, že je-li exekučním titulem notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce podle
ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že oprávněný nemá na
vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto
návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly
vymoženy. Podal-li tudíž v posuzované exekuční věci dovolatel návrh na částečné zastavení
exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., čemuž odpovídá
tvrzení dovolatele, že před zahájením exekučního řízení splnil (zaplatil)
oprávněnému část dluhu vymáhaného na základě notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti, takže oprávněný na tuto pohledávku pozbyl nárok, jedná se o
případ, na který citované usnesení dovolacího soudu (R 62/2014) dopadá, přičemž
není žádný důvod se od specifikované judikatury Nejvyššího soudu odchýlit. Protože ani druhou rozhodnou otázku odvolací soud nevyřešil správně (tj. ve
věci návrhu povinného nemohl zastavit řízení pro absenci neodstranitelné
podmínky řízení), dovolací soud napadené usnesení ruší podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a platí-li důvody zrušení i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušuje
rovněž jeho rozhodnutí a věc vrací podle § 243e odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu
soudu pro Prahu 8, který se návrhem povinného bude věcně zabývat (nařídí ve
věci jednání a k tvrzením účastníků řízení provede navržené důkazy, které bude
následně hodnotit v souladu se zásadami uvedenými zejména v § 132 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém
meritorním rozhodnutí (viz § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Právním názorem dovolacího soudu jsou soud prvního stupně a odvolací soud
vázány (§ 243g odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).