20 Cdo 153/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka
v exekuční věci oprávněných a) P. N., zastoupené obecnou zmocněnkyní JUDr. L.
N., b) P. N., proti povinnému MUDr. P. N., zastoupenému advokátem, pro výživné,
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 4113/2004, o dovolání
povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2005, č.j. 20 Co
78/2005-21, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2005, č.j. 20 Co
78/2005-21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25.
11. 2004, č.j. 96 Nc 4113/2004-6, jímž městský soud nařídil exekuci na podkladě
svého rozsudku ze dne 8. 10. 2003, č.j. 25 P 353/95-374, a jejím provedením
pověřil JUDr. L. Z., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že
exekuční titul je vykonatelný, neboť byl povinnému doručen do vlastních rukou
dne 5. 12. 2003 a je ve smyslu § 162 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), předběžně
vykonatelný bez ohledu na právní moc. Návrh na nařízení exekuce byl podán až
poté, co rozsudek nabyl předběžné vykonatelnosti. V době, kdy byla exekuce
nařízena, rozsudek ještě nebyl změněn; jeho změna a zrušení jsou důvodem
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
V dovolání povinný namítá, že usnesení soudu prvního stupně je pro
zmatečnost právně neúčinné; podkladový rozsudek dosud nenabyl právní moci a
není vykonatelný, neboť povinný proti němu podal odvolání. Z téhož důvodu
pochybil i soudní exekutor, jestliže za této situace vydal exekuční příkaz, a
odvolací soud, jestliže usnesení o nařízení exekuce potvrdil; usnesení
odvolacího soudu mu navíc dosud nebylo doručeno. „Rozsudek“ a další následné
rozhodnutí proto nebyly podloženy pravomocným a vykonatelným titulem.
Nesprávným postupem soudu prvního stupně mu byla odňata možnost jednat před
soudem a celé řízení je zmatečné a trpí vadou uvedenou v § 237 odst. 1 písm. f/
o.s.ř. K porušení platných zákonných ustanovení došlo i v řízení o úpravě
výživného; navíc není zřejmé, jak soud prvního stupně a následně exekutor
předjímali rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o námitce podjatosti vznesené v
nalézacím řízení. Tím nejsou vyvráceny veškeré pochybnosti o případné
podjatosti zúčastněných. Navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně, exekuční
příkaz i usnesení odvolacího soudu byly zrušeny a věc byla vrácena soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávnění se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s
§ 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“),
přípustné, neboť napadené usnesení řeší otázku předpokladů nařízení exekuce z
hlediska existence exekučního titulu v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto
je i důvodné.
Podle § 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem
vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo
postihuje majetek.
Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu
rozhodnutí (exekuce) vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj.
listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a
která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího
soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).
V odvolacím řízení v exekučních věcech lze podle § 254 odst. 4 o.s.ř.
a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. uvádět nové skutečnosti, které nebyly
uplatněny před soudem prvního stupně; odvolací soud k nim však nemůže
přihlížet, aniž se jich dovolal účastník řízení (§ 212a odst. 3 o.s.ř.). Tuto
podmínku lze v souzené věci pokládat za splněnou, jestliže povinný v podání ze
dne 25. 1. 2005, došlém odvolacímu soudu dne 11. 2. 2005, namítl, že proti
podkladovému rozsudku podal odvolání, a upozornil na jednání před odvolacím
soudem. Na základě této námitky pak odvolací soud z připojeného spisu Městského
soudu v Brně sp. zn. 25 P 353/95 mimo jiné zjistil, že po podání odvolání proti
usnesení o nařízení exekuce byl exekuční titul rozsudkem odvolacího soudu ve
výrocích, jež byly podkladem pro nařízení exekuce, zčásti zrušen a zčásti
změněn.
S právním závěrem odvolacího soudu, že za této situace bylo třeba
usnesení o nařízení exekuce potvrdit a zrušení a změna exekučního titulu jsou
důvodem zastavení exekuce, se nelze ztotožnit. Byl-li exekuční titul zčásti
zrušen a zčásti změněn, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým
exekučním titulem. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stádiu
nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti po podání
odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, je odvolací soud povolán k tomu,
aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne; nařízení
exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a
praktickému exekučnímu režimu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005).
Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl
uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, §
243b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení
závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí
ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu