20 Cdo 1530/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné D. P. a. s., proti povinnému Z. d. Z. v likvidaci, pro částku 46.904,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 5 Nc 2447/2004, o dovolání JUDr. J. D., soudního exekutora, zastoupeného advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z 31. 8. 2006, č. j. 18 Co 265/2006-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 10. 4. 2006, č. j. 5 Nc 2447/2004-57, jímž okresní soud rozhodl po rozvrhovém jednání o rozvrhu podle § 337b odst. 1 o. s. ř. tak, že z rozdělované podstaty bude vyplacena ve třetí skupině v prvním pořadí na částečnou úhradu pohledávky přihlášeného zástavního věřitele G. M. B. a. s., částka 200.000,- Kč; Okresní správě sociálního zabezpečení Ch., Finančnímu úřadu Ch. a soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce nebude z rozdělované podstaty vyplacena žádná částka. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že pohledávka soudního exekutora při exekuci prodejem nemovitostí má v rámci rozdělované podstaty vždy stejné pořadí jako pohledávka oprávněného, přičemž odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. R 31/2006.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor (aniž se zabývá otázkou jeho zásadního právního významu) dovoláním. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) spatřuje v závěru odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora se uspokojí ve třetí rozvrhové skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Nesouhlasí s názorem, že pohledávka soudního exekutora se odvíjí bez dalšího od pohledávky oprávněného, neboť právě ve prospěch oprávněného je exekuce nařizována a teprve na základě vydaného usnesení o jejím nařízení vzniká exekutorovi nejprve potenciální, a poté i konkrétní pohledávka z titulu nákladů exekuce. Podle dovolatele „u stanovení skupin a pořadí pohledávky exekutora na náhradu nákladů exekuce mu musí být poskytnuta ochrana stanovená v § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř., tedy stejná jako u pohledávek nákladů řízení vzniklých státu.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Předmětem dovolacího přezkumu je námitka dovolatele, že závěr odvolacího soudu o uspokojení nákladů exekuce v první skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. není správný.
Odvolací soud při posuzování, ve které rozvrhové skupině se uspokojí pohledávka soudního exekutora, správně vyšel ze Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (účinného do 31. 12. 2007) z 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31, konkrétně pak z bodu XVIII., v němž Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony státu (§ 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní.
Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné ani povinnému, jež by jinak měli na náhradu případných nákladů dovolacího řízení právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu