20 Cdo 1559/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu
rozhodnutí oprávněných a) J. S., a b) V. S., proti povinné M. K., zastoupené
advokátem, pro 108.500,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u
Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. E 1100/2001, o dovolání povinné proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2003, č.j. 10 Co 43/2003-47,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 26. 2. 2002, č.j. E 1100/2001-18, jímž Okresní soud Plzeň
- sever nařídil podle notářského zápisu ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. NZ 29/96, N
30/96, k uspokojení pohledávky ve výši 108.500,- Kč a exekučních nákladů výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního
stupně v tom, že předpoklady pro nařízení výkonu notářského zápisu, tj.
exekučního titulu podle § 274 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (viz část dvanáctou,
hlavu I, bod 29. zákona č. 30/2000 Sb.), jsou splněny, neboť splňuje formální
náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (§ 62
a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/) a
současně – po stránce obsahové – vyhovuje výše zmíněnému ustanovení občanského
soudního řádu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též
jen „o.s.ř.“). Pohledávka, která se vymáhá, neexistuje, protože smlouva o
půjčce ve výši 140.000,- Kč nebyla realizována (oprávnění, i když se k tomu
zavázali, v této výši povinné peníze neposkytli). Neurčitost a nedostatek
obsahových náležitostí notářského zápisu spatřuje dovolatelka v tom, že dluh,
který v době jeho sepisu neexistoval, nemohl „být uznán,“ takže hmotněprávní
úkon v notářském zápisu obsažený je neplatný, a dále v tom, že „není přesně
stanovena dlužná částka,“ jestliže ve skutečnosti od
oprávněných převzala jen 200.000,- Kč (tuto částku splatila), kdežto dalších
140.000,- Kč již nikoli. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí
soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a
odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm.
b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního
stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož
soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ
jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek
právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž
lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž dovolatelka správnost
usnesení odvolacího soudu poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy
i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím
soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně
jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního
významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru
dospět nelze; otázky, které nabídla k přezkumu (zda hmotněprávní úkon /smlouva
o půjčce/, který je obsažen v téže listině s notářským zápisem se svolením k
vykonatelnosti a na jehož základě vznikl vymáhaný závazek, odpovídá skutečným
hmotněprávním vztahům mezi účastníky, jinými slovy, zda mají oprávnění na
vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, popř. zda je smlouva neplatná)
znaky uvedené v § 237 odst. 3 o.s.ř. nesplňují; odvolací soud totiž k jejich
řešení přistoupil ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15.
V dovolání tvrzené okolnosti mohou být významné v řízení o zastavení
výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. (ostatně takový návrh, o
němž dosud nebylo rozhodnuto, povinná již podala).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5,
věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněným, kteří by měli právo na
náhradu vynaložených nákladů, v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/
náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu