20 Cdo 1613/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku města České Budějovice, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 738/40, IČ 251 66 115, zastoupeného JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem ve Zdíkově 185, proti povinnému T. B., zemřelému dne 3. 4. 2007, pro 204,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 Nc 7416/2005, o dovolání soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2010, č. j. 24 Co 315/2010 - 15, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 12. 2009, č. j. 18 Nc 7416/2005 - 9, rozhodl, že exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 28. 11. 2005, č. j. 18 Nc 7416/2005 - 3, se zastavuje, a rozhodl o nákladech řízení oprávněného a soudního exekutora.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 2. 2010, č. j. 24 Co 315/2010 - 15, usnesení soudu prvního stupně v napadeném „výroku v odstavci II.“, jímž nebylo soudnímu exekutorovi Mgr. Kamilu Košinovi přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož naplnění spatřuje v tom, že mu soudy nepřiznaly náhradu nákladů exekuce. Má za to, že v případě, kdy povinný zemřel, měl soud úhradu nákladů exekuce uložit oprávněnému. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „exekučnímu soudu“ k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani o § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud ČR proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010