20 Cdo 1627/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného R. Ch., zastoupeného Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti povinnému J. K., adresa pro doručování: Mírov – věznice, Mírov 27, zastoupenému Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, pro 180 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 EX 11797/09, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 7. 2024, č. j. 40 Co 184/2024-184, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 7. 2024, č. j. 40 Co 184/2024-184, a usnesení soudní exekutorky Mgr. Zuzany Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6, ze dne 1. 3. 2024, č. j. 180 EX 11797/09-175, se ruší a věc se vrací soudní exekutorce k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 3. 2024, č. j. 180 EX 11797/09-175, kterým soudní exekutorka Mgr. Zuzana Grosamová, Exekutorský úřad Praha 6, zamítla návrh povinného ze dne 31. 1. 2024 (doplněný podáním doručeným 29. 2. 2024) na zastavení exekuce.
2. Odvolací soud z obsahu předloženého spisu shrnul, že k návrhu oprávněného Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 7. 2009, č. j. 50 Nc 6135/2009-12, nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2009, č. j. 11 C 258/2009-17, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Jana Grosama, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 6 (nyní exekuci vede soudní exekutorka Mgr. Zuzana Grosamová). Usnesení nabylo právní moci 10. 2. 2010. Z obsahu spisu soudní exekutorky vyplývá, že na pohledávku oprávněného byla dne 29. 2. 2012 uhrazena částka ve výši 33 000 Kč. Podání povinného, jež bylo doručeno soudní exekutorce dne 9. 10 2023, soudní exekutorka podle obsahu posoudila jako návrh na zastavení exekuce dle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“. V návaznosti na toto podání soudní exekutorka usnesením ze dne 11. 10. 2023, č. j. 180 EX 11797/09-141, vyzvala oprávněného, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení vyjádřil k návrhu povinného na zastavení exekuce. Jelikož podáním ze dne 13. 10. 2023 oprávněný vyslovil nesouhlas se zastavením exekuce, soudní exekutorka usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 180 EX 11797/09-149, vyzvala oprávněného ke složení zálohy na další vedení exekuce ve výši 500 Kč do 30 dnů od doručení tohoto usnesení a oprávněný k výzvě soudní exekutorky dne 2. 11. 2023 zálohu na další vedení exekuce zaplatil. Podáním ze dne 31. 1. 2024, ve znění jeho doplňku ze dne 29. 2. 2024, povinný opětovně navrhl zastavení exekuce dle ustanovení § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu s poukazem na skutečnost, že za dobu vedení exekuce nebylo ničeho vymoženo, jsou tedy splněny zákonné předpoklady pro zastavení exekuce. Soudní exekutorka návrh povinného odvoláním napadeným usnesením zamítla. Obsah spisu je dle odvolacího soudu podkladem pro závěr, že oprávněný na účet soudní exekutorky dne 2. 11. 2023, tj. ještě před uplynutím maximální doby 12 let nepřerušeného bezvýsledného trvání exekuce (jež se odvíjí od data 29. 2. 2012), složil zálohu na další vedení exekuce a vynutil si tak další pokračování exekuce. Jednotlivé úkony při posuzování podmínek dlouhodobé bezvýslednosti činí výhradně soudní exekutor. Postup soudní exekutorky, která v souladu s § 55 odst. 7 exekučního řádu zaslala oprávněnému příslušné výzvy (zda souhlasí se zastavením exekuce a ke složení zálohy) a poté podle reakce oprávněného, který zálohu na další vedené exekuce zaplatil, pokračuje v dalším vedení exekuce, vylučuje tvrzení povinného o nezákonnosti exekuce a o nečinnosti soudní exekutorky.
3. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolaní. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Rozhodnutí je nesprávné v otázce, zda lze považovat složení minimální zálohy ve výši 500 Kč oprávněným za dostatečný důvod pro pokračování v exekuci. Předmětná exekuce trvá více než 14 let, od 29. 2. 2012 nebylo ničeho vymoženo. Dne 2. 11. 2023 vyzvala exekutorka oprávněného ke složení zálohy, kterou zaplatil. Povinný se však domnívá, že pouhé složení zálohy ve výši 500 Kč nemůže být bez dalšího důvodem k pokračování v exekuci, když toto řízení je dlouhodobě bezvýsledné. Odvolací soud činí z § 55 odst. 8 exekučního řádu formální institut, jehož prostřednictvím lze prodlužovat řízení, které již zřejmě nenaplňuje svůj účel. Tento přístup dle povinného popírá účel novely, která měla zavést mechanismus zastavování tzv. bezvýsledných exekucí. Složení zálohy těsně před uplynutím 12 let nelze považovat za efektivní pokračování v řízení. Odvolací soud dle povinného také posoudil nesprávně otázku, zda má být § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu vykládán tak, že oprávněný může být vyzván ke složení zálohy i několik let od uplynutí doby 6 let, přestože doposud nedošlo k žádnému uspokojení pohledávky. Má za to, že smysl zákona je prodloužení doby vedení exekuce složením zálohy v případě, že záloha je složena v kontextu efektivní a aktivně vedené exekuce. Pokud nebylo v exekuci ničeho vymoženo téměř 11 let, považuje složení zálohy za pouhé pasivní prodlužování lhůty pro vedení exekuce na maximální možnou dobu. Další otázku povinný vymezil, zda je možné, aby v případech neefektivních exekucí došlo k jejich zastavení i přes formální splnění podmínek uvedených v § 55 odst. 8 exekučního řádu. Odvolací soud měl při výkladu těchto zákonných ustanovení přihlédnout k reálné funkci exekučního řízení. S ohledem na výše uvedené povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné. Odvolací soud totiž při svém rozhodování nedostatečně zohlednil níže popsanou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se bezvýslednosti exekucí a lhůty, po kterou může být takováto exekuce vedena.
5. Podle § 55 odst. 4 exekučního řádu rozhodne soudní exekutor o zastavení exekuce i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí- li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5.
6. Podle § 55 odst. 5 exekučního řádu může o zastavení exekuce rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.
7. Podle § 55 odst. 7 exekučního řádu [ve znění účinném od 1. 1. 2022, k tomu viz zákon č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a zákon č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů] nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavení exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.
8. Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté exekučního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022, viz shora) nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví.
9. Podle § 55 odst. 11 exekučního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022, viz shora) složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později.; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 věty první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.
10. Podle čl. IV bodu 11 přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb. (dále „přechodné ustanovení“) nestanoví-li se dále jinak, v řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, začne běžet lhůta podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a exekucí nebyla postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně. V řízení podle věty druhé lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely postupu podle § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce.
11. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, ozřejmil, že shora citovaná část novely exekučního řádu provedené zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 exekučního řádu) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 exekučního řádu lze ve znění přechodného ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dodatkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy totiž bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí.
12. Na závěrech plynoucích z citovaného usnesení Nejvyššího soudu zásadně nemění nic ani další novelizace provedené zákony č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů a č. 255/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zkoumaná lhůta bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 a odst. 11 exekučního řádu v důsledku těchto novel a s ohledem na okolnosti posuzovaného případu nemohla uplynout dříve než 1. 1. 2023 (viz část třetí § 10 odst. 1 věta druhá a třetí přechodných ustanovení zákona č. 214/2022 Sb.).
13. Okresní soud v Olomouci nařídil exekuci v daném případě usnesením dne 9. 7. 2009, č. j. 50 Nc 6135/2009-12, které nabylo právní moci 10. 2. 2010. Na pohledávku oprávněného byla dne 29. 2. 2012 uhrazena částka 33 000 Kč. Oprávněný na účet soudní exekutorky složil dne 2. 11. 2023 zálohu na další vedení exekuce, tedy ještě před uplynutím maximální doby 12 let nepřerušeného bezvýsledného trvání exekuce, která se v souzené věci odvíjí právě od data 29. 2. 2012.
14. K otázkám dovolatele ohledně efektivity exekuce a výzvy ke složení zálohy i několik let od uplynutí lhůty podle § 55 odst. 7 exekučního řádu, Nejvyšší soud již uzavřel, že je-li účelem výkladu zákona zachování ústavněprávních principů legitimního očekávání účastníků řízení (oprávněných), jejich právní jistoty, rovnosti a důvěry v právo jako takové, pak výzvu oprávněnému ve smyslu § 55 odst. 7 exekučního řádu není možné pominout. Nelze totiž připustit, aby do marně vedené exekuce překvapivě bez dalšího vstoupila zákonná novela stanovující nově maximální délku trvání exekuce s následkem zastavení exekuce z důvodu zpětného započtení (celé) uplynulé doby, neboť by tímto postupem (nerespektujícím podmínku výzvy oprávněnému) byla signalizována pravá (tudíž zapovězená) retroaktivita. Výzva k zaplacení zálohy na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 exekučního řádu je poté podmíněna až nesouhlasem oprávněného se zastavením exekuce. Ani oprávněným složená záloha na další vedení exekuce však nemůže prolongovat maximální lhůtu nad hranici 12 let (srov. § 55 odst. 11 exekučního řádu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024). Znamená to, že po uplynutí 12leté lhůty je třeba bez ohledu na složenou zálohu exekuci zastavit.
15. Jelikož se odvolací soud neřídil názorem Nejvyššího soudu a současně nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání ani pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudní exekutorky, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudní exekutorce k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
16. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).
17. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud (exekutor) v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. exekučního řádu). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu