20 Cdo 598/2024-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinné M. K., pro 186 117 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha - východ, pod sp. zn. 081 EX 24745/09, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2023, č. j. 18 Co 92/2023-485, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1/ Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Marcel Smékal, Exekutorský úřad Praha - východ (dále „exekutor“), zamítl usnesením ze dne 31. 3. 2023, č. j. 081 EX 24745/09-407, návrh povinné na zastavení exekuce. Tvrdila-li povinná, že v dané exekuci - vedené pro pohledávku oprávněné ve výši 186 117 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu Praha - východ ze dne 28. 7. 2009, č. j. 8 EC 141/2009-9 - nedošlo v posledních šesti letech ani k dílčímu vymožení pohledávky, exekutor uvedenou námitku nepřijal, neboť v řízení „eviduje částečné uspokojení vymáhané povinnosti ze dne 11. 10. 2022 ve výši 100 Kč“.
2/ Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 10. 2023, č. j. 18 Co 92/2023-485, k odvolání povinné změnil usnesení exekutora
tak, že exekuci zastavil (výrokem I) a rozhodl o náhradě nákladů exekuce, resp. exekučního řízení (výroky II až V).
3/ Odvolací soud se zaměřil na výklad ustanovení § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „ex. řád“), a vyslovil názor, že zákon nepodmiňuje zastavení exekuce po uplynutí maximální doby 12 let jejího nepřerušeného trvání souhlasem oprávněného nebo nesložením zálohy. Věta čtvrtá uvedeného ustanovení stanovením maximální možné doby trvání bezvýsledné exekuce „vymezuje časové období, po jehož uplynutí již není vedení další exekuce možné“.
Není (tudíž) dán důvod k tomu, aby byla vyměřována záloha na další vedení exekuce, jak navrhovala v posuzované věci oprávněná. Jelikož ve zkoumaném případě nabylo usnesení o nařízení exekuce právní moci dne 7. 9. 2010 a doposud nebylo nic vymoženo (jak vyplynulo z provedeného dokazování u odvolacího soudu, který „uvěřil tvrzení povinné, že na tuto exekuci nic nezaplatila“), doba 12 let „bezvýslednosti zjevně uplynula“, a odvolací soud proto exekuci (zcela) zastavil.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, neboť zastavení exekuce „bez dalšího“ by všem oprávněným v exekučních řízeních „bylo upřeno právo vyjádřit se, zda souhlasí či nesouhlasí se zastavením exekuce“ ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu a rovněž „by jim bylo v případě nesouhlasu se zastavením exekuce upřeno právo složit zálohu na další vedení exekuce“ ve smyslu § 55 odst. 8 ex.
řádu. Uvedená ustanovení odvolací soud „v rozporu se smyslem daného zákona“ zcela pominul, čímž porušil princip zákazu retroaktivity a princip právní jistoty, byla-li úprava postupu „u dlouhotrvajících exekučních řízení (…) do exekučního řádu inkorporována až v loňském roce“ a založila „změnu pravidel hry“ v neprospěch všech oprávněných. V této souvislosti dovolatelka označila § 55 odst. 11 ex. řádu za „protiústavní“. 5/ Podle názoru dovolatelky je zcela na uvážení oprávněné osoby, zda využije své právo složit zálohu na další vedení exekuce a zajistí si tak „další tři roky běhu takového řízení“.
Odvolací soud svým postupem uvedenou možnost oprávněné „upřel“. Ačkoli oprávněná není schopna prokázat, že na pohledávku bylo částečně hrazeno, odvolací soud měl za vylíčené situace usnesení exekutora zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, v němž by exekutor vyzval oprávněnou, zda souhlasí se zastavením exekuce či nikoli, v případě nesouhlasu zda na další vedení exekuce složí zálohu.
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání oprávněné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 ex. řádu) dospěl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.
s. ř. k závěru, že dovolání je přípustné v doposud dovolacím soudem neřešené otázce podmínek pro zastavení bezvýsledné exekuce podle § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu (§ 237 o. s. ř.), není však opodstatněné. 7/ Podle § 55 odst. 4 ex. řádu rozhodne soudní exekutor o zastavení exekuce i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5. 8/ Podle § 55 odst. 5 ex. řádu může o zastavení exekuce rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.
9/ Podle § 55 odst. 7 ex. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022, k tomu viz zákon č. 286/2021 Sb. a zákon č. 214/2022 Sb.) nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavení exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.
10/ Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté ex. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022, viz shora) nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. 11/ Podle § 55 odst. 11 ex. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022, viz shora) složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky.
Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později.; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12.
Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 věty první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí. 12/ Podle čl. IV bodu 11 přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb. (dále „přechodné ustanovení“) nestanoví-li se dále jinak, v řízení zahájených přede dne nabytí účinnosti tohoto zákona začne běžet lhůta podle § 55 odst. 7 zákona č.
120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a exekucí nebyla postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně.
V řízení podle věty druhé lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely postupu podle § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce. 13/ Shora citovaná část novely ex. řádu provedené zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 ex.
řádu) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 ex. řádu lze ve znění přechodného ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dodatkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí.
14/ V souvislosti s přechodným ustanovením je vhodné zmínit, že právní teorie a praxe rozeznává zpětnou účinnost pravou (pravou retroaktivitu) a nepravou (nepravou retroaktivitu). O pravou zpětnou účinnost jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu (poměru) a práv a povinností účastníků (stran) z tohoto vztahu (poměru) také v případě, kdy právní vztah (poměr) nebo práva a povinnosti z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Nepravá zpětná účinnost znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy (poměry) vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z těchto vztahů (poměrů), vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou.
15/ Zatímco pravá zpětná účinnost (pravá retroaktivita) není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů (poměrů) v právo, intertemporální ustanovení zákona č. 286/2021 Sb. týkající se v posuzované věci bezvýslednými exekucemi spočívají na principech nepravé retroaktivity, u níž platí naopak zásada obecné přípustnosti, ze které nicméně existují výjimky.
V
případech časového střetu staré a nové právní normy se tedy zásadně uplatní tzv. nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy, vzniklé podle zrušené právní normy, řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony (právní jednání) se řídí zrušenou právní normou a aplikuje se zde princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4.
února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, srov. z řady rozhodnutí dovolacího soudu rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 531/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 192/2018). 16/ Z uvedeného plyne, že dovolatelka se sice mýlí s označením retroaktivity a její nepřípustnosti, poukazuje však správně na zásadu svého legitimního očekávání, jež je vyvoláno výsledkem střetu staré a nové právní úpravy. Jinými slovy, v případech bezvýsledných exekucí, které nová norma časově limituje, citované přechodné ustanovení zakládá nepravou retroaktivitu, jež sice je přípustná, ale jejíž důsledek v podobě zastavení exekuce je nezbytné interpretovat s takovou korekcí, aby nebyl narušen zejména princip právní jistoty, rovnosti účastníků exekučního řízení (oprávněných osob, na které přechodné ustanovení dopadá a u nichž k tomu nedojde, tj. je třeba zamezit vytvoření dvou nepřiměřeně rozdílných kategorií těchto účastníků a rozkolísat i jejich poměr vůči povinnému) a jejich důvěry v právo.
17/ Vzhledem ke skutečnosti, že ve zkoumané věci byla exekuce nařízena 7. 9. 2010 a jde o jedinou doložku provedení exekuce ve smyslu čl. IV bodu 11 přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb., neboť exekuce vykazovala následně znak dlouhodobé a permanentní bezvýslednosti (v posledních šesti letech se nepodařilo prokázat vymožení ani tvrzené částky 100 Kč, která by beztak byla ve vztahu k vymáhané pohledávce zcela marginální), konkrétně v době nastoupení účinků novelizovaného § 55 ve znění zákona č. 286/2021 Sb. uběhla lhůta 12 let, nelze exekuci „bez dalšího“ zastavit, aniž by měl oprávněný možnost se k dosavadní setrvalé bezvýslednosti exekuce, k samotné době trvání bezvýsledné exekuce a k zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti vyjádřit.
Novelizovaný ex. řád přitom příslušnou výzvu v § 55 odst. 7 předpokládá, přičemž přechodné ustanovení pracuje se započítáním prošlých dob do nově uzákoněné lhůty značící bezvýslednou exekuci, avšak výzvu oprávněnému podle § 55 odst. 7 ex. řádu explicitně nevylučuje, a to ani u více než 12 let trvajících exekucí, pro něž plní uvedená výzva hlediskem výkladu přechodného ustanovení rovněž notifikační funkci.
Nelze totiž připustit, aby do marně vedené exekuce po více než 12 letech překvapivě bez dalšího vstoupila zákonná novela stanovující nově maximální délku trvání exekuce s následkem zastavení exekuce z důvodu zpětného započtení (celé) uplynulé dvanáctileté doby, neboť by tímto postupem (nerespektujícím podmínku výzvy oprávněnému) byla signalizována pravá (tudíž zapovězená) retroaktivita. 18/ Je-li účelem výkladu zákona zachování ústavněprávní principů legitimního očekávání účastníků řízení (oprávněných), jejich právní jistoty, rovnosti a důvěry v právo jako takové, pak výzvu oprávněnému ve smyslu § 55 odst. 7 ex.
řádu z důvodů shora uvedených není možné pominout. Naopak, výzva k zaplacení zálohy na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 ex. řádu je podmíněna až nesouhlasem oprávněného se zastavením exekuce a v případě více než 12 let trvající bezvýsledné exekuce (tj. se zřetelem k této zákonné podmínce) nemá z hlediska aplikace shora citovaného přechodného ustanovení žádný význam (nad hranici 12 let by totiž ani složená záloha na další vedení exekuce maximální lhůtu nemohla prolongovat). 19/ V posuzované věci měla dovolatelka - byť formálně vzato nebyla vyzvána ve smyslu § 55 odst. 7 ex.
řádu - možnost vyjádřit své námitky k zastavení permanentně bezvýsledné exekuce a svého práva nepochybně využila (jak je zřejmé z průběhu řízení před odvolacím soudem), v důsledku čehož je napadené usnesení odvolacího soudu věcně správné (nikoli však na základě odvolacím soudem použité důvodové argumentace). Nejvyšší soud proto v souladu s § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání oprávněné zamítl. 20/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z procesního neúspěchu dovolatelky a ze zjištění, že povinné žádné účelně vynaložené náklady vzniknout nemohly (viz § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.
s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.