27 Cdo 192/2018-149
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky Hollandsche IRS B. V., se sídlem v Barendrechtu, Oslo 1, 2993 LD,
Nizozemské království, registrační číslo osoby 24338244, zastoupené Mgr. Ing.
Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17,
PSČ 110 00, za účasti ČKD Kutná Hora, a. s., se sídlem v Kutné Hoře, Karlov
197, PSČ 284 49, identifikační číslo osoby 00508055, zastoupené Mgr. Františkem
Steidlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, PSČ 110 00, a KPMG
Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 648/1a, PSČ 186 00,
identifikační číslo osoby 00553115, o jmenování znalce, vedené u Okresního
soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 6909/2015, o dovolání ČKD Kutná Hora, a. s.,
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2017, č. j. 31 Co
214/2015-112, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21.
března 2017, č. j. 31 Co 214/2015-112, ve spojení s usnesením Okresního soudu v
Kutné Hoře ze dne 26. března 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení ze
dne 24. ledna 2017, č. j. Nc 6909/2015-101, se zamítá.
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 26. března 2015, č. j. Nc
6909/2015-16, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2017, č. j. Nc 6909/2015-101,
jmenoval podle § 85 a § 86 zákona č. 90/2012, o obchodních společnostech a
družstvech (zákona o obchodních korporacích), pro účely přezkumu zprávy ČKD
Kutná Hora, a. s. (dále jen „společnost“), ze dne 26. března 2014 o vztazích
mezi propojenými osobami za období od 29. ledna 2013 do 31. prosince 2013
znalcem znalecký ústav KPMG Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 8,
Pobřežní 648/1a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00553115, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze k odvolání společnosti
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), uložil společnosti
zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9.512 Kč
(druhý výrok) a rozhodl, že ve vztahu mezi společností a znalcem nemá žádný z
účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání a navrhla, aby
dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí ve spojení s
usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. března 2015, č. j. Nc
6909/2015-16, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2017, č. j. Nc 6909/2015-101.
Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, před
rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost
napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí
hrozila dovolateli závažná újma.
Vzhledem k tomu, že podle dovoláním napadeného prvního výroku rozhodnutí ve
věci samé a třetího výroku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze nařídit
výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci a že neprodleným
výkonem nebo exekucí dovoláním napadeného druhého výroku rozhodnutí o náhradě
nákladů řízení dovolateli nehrozí závažná újma na jeho právech (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016), Nejvyšší soud
návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda
senátu
S tímto ostatně počítá i
zákon o obchodních korporacích, který výslovně uvádí, že dosavadními právními
předpisy se řídí i lhůty, které počnou běžet podle dosavadních právních
předpisů po 1. 1. 2014, tedy po dni, v němž nabyl účinnosti zákon o obchodních
korporacích (§ 778 z. o. k.)“. [11] Dovolatelka se tak domnívá, že odvolací soud věc nesprávně právně
posoudil, když právo navrhovatelky na jmenování znalce pro účely přezkoumání
zprávy o vztazích za rok 2013 neposuzoval podle § 66a odst. 12 a 13 obch. zák.,
ale pouze podle § 85 a násl. z. o. k. [12] Jde-li o otázku 2), dovolatelka má za to, že je na místě
přezkoumání návrhu na jmenování znalce jako celku, a to i pokud jde o osobu
znalce, když „soud není podle § 86 z. o. k. vázán návrhem osoby znalce, je tedy
na soudu, aby vhodnost či správnost návrhu na jmenování znalce, co do určení
osoby, soud prověřil a následně podle toho rozhodl a rozhodnutí náležitě
zdůvodnil“, což odvolací soud podle přesvědčení dovolatelky neučinil. [13] Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [14] Navrhovatelka ani znalecký ústav se k dovolání společnosti
nevyjádřily. [15] Dovolání není přípustné pro zodpovězení dovolatelkou otevřené
otázky 2), neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo
701/2018). Jestliže se odvolací soud v poměrech projednávané věci zabýval
osobou navrženého znaleckého ústavu a po vypořádání se s námitkami dovolatelky
dospěl k závěru, podle něhož znalecký ústav splňuje podmínky pro jmenování,
odpovídá jeho právní posouzení ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. [16] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení
dovolatelkou otevřené otázky výkladu přechodných ustanovení zákona o obchodních
korporacích ve vztahu k právu společníků požádat soud o jmenování znalce pro
účely přezkoumání zprávy o vztazích zpracované po 31. 12. 2013 za účetní období
skončené do 31. 12. 2013, v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené. [17] Podle § 66a obch. zák. není-li uzavřena ovládací smlouva, je
statutární orgán ovládané osoby povinen ve lhůtě 3 měsíců od skončení účetního
období zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající a ovládanou osobou
a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou
ovládající osobou (dále jen "propojené osoby"),
je-li ovládané osobě jednající s péčí řádného hospodáře známa ovládající osoba,
popřípadě touto ovládající osobou ovládané osoby. Ve zprávě se uvede, jaké
smlouvy byly uzavřeny v posledním účetním období mezi propojenými osobami, jiné
právní úkony, které byly učiněny v zájmu těchto osob, a všechna ostatní
opatření, která byla v zájmu nebo na popud těchto osob přijata nebo uskutečněna
ovládanou osobou. Pokud bylo ovládanou osobou poskytnuto plnění, je ve zprávě
nutno uvést, jaké bylo poskytnuto protiplnění, u opatření jejich výhody a
nevýhody, a zda z těchto smluv nebo opatření vznikla ovládané osobě újma, zda
byla tato újma v účetním období uhrazena, anebo zda byla uzavřena smlouva o
této úhradě podle odstavce 8. Jestliže ovládaná osoba zpracovává výroční zprávu
podle zvláštního právního předpisu, musí být zpráva o vztazích mezi propojenými
osobami připojena k výroční zprávě. Společníci nebo členové ovládané osoby musí
mít možnost seznámit se se zprávou o vztazích mezi propojenými osobami ve
stejné lhůtě a za stejných podmínek jako s účetní závěrkou (odstavec 9). Má-li ovládaná osoba dozorčí radu či jiný obdobný orgán, přezkoumá tento orgán
zprávu podle odstavce 9 a o přezkoumání zprávy informuje valnou hromadu,
popřípadě jiné obdobné shromáždění či schůzi členů ovládané osoby a seznámí je
se svým stanoviskem (odstavec 10). Pokud podléhá účetní závěrka ovládané osoby ověření auditorem, je auditor
povinen ověřit i správnost údajů uvedených ve zprávě podle odstavce 9 (odstavec
11). Každý společník nebo člen ovládané osoby má právo požádat soud, aby jmenoval
znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, a to
do jednoho roku ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení o uložení této zprávy do
sbírky listin. Na jmenování a odměňování znalce platí obdobně ustanovení § 59
odst. 3 s tím, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu je sídlo
společnosti. Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce pro účely
přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami podaný dříve, než je řízení
pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání
návrhu. Jakmile řízení o jmenování znalce bylo pravomocně skončeno jmenováním
znalce, nejsou návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce přípustné
(odstavec 12).
Právo podle odstavce 12 vzniká pouze v případě, že
a) ve zprávě auditora podle odstavce 11 jsou uvedeny výhrady ke zprávě
statutárního orgánu podle odstavce 9,
b) stanovisko podle odstavce 10 obsahuje výhrady ke zprávě statutárního
orgánu podle odstavce 9, nebo
c) zpráva statutárního orgánu podle odstavce 9 obsahuje informaci o tom,
že ovládané osobě v důsledku uzavření smlouvy nebo uskutečnění určitého
opatření podle odstavce 8 vznikla újma a že tato újma nebyla ovládající osobou
uhrazena ani nebyla uzavřena dohoda o jejím uhrazení podle odstavce 8 (odstavec
13). [18] Podle § 182 odst. 3 obch. zák. akcionáři uvedení v § 181 odst. 1
mohou požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi
ovládanou osobou a propojenými osobami podle § 66a odst. 12, jsou-li pro to
závažné důvody, i když nejsou splněny předpoklady uvedené v § 66a odst. 13. [19] Podle § 82 odst. 1 z. o. k. statutární orgán ovládané osoby
vypracuje do 3 měsíců od skončení účetního období písemnou zprávu o vztazích
mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami
ovládanými stejnou ovládající osobou (dále jen „zpráva o vztazích“) za uplynulé
účetní období. [20] Podle § 85 odst. 1 z. o. k. každý kvalifikovaný společník podle §
187 nebo 365 ovládané osoby, který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla
vypracována řádně, může navrhnout soudu, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval
znalce. [21] Podle § 775 z. o. k. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti
vzniklé ode dne jeho účinnosti. [22] Jelikož zákon o obchodních korporacích neobsahuje zvláštní
přechodné ustanovení vztahující se k právní úpravě zprávy o vztazích, je pro
posouzení dovolatelkou otevřené otázky 1) nutné zabývat se výkladem § 775 z. o. k. [23] Důvodová zpráva k návrhu zákona o obchodních korporacích (sněmovní
tisk č. 363, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období
2010–2013), uvádí:
„Zákon nepřichází s retroaktivitou, tedy změna podstaty seskupení neovlivní
jejich práva nabytá v dobré víře, a stávající společníci (akcionáři) tak o svá
práva nepřijdou
– ostatním je pak dána jiná plejáda možností ochrany.“
[24] Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo
3612/2014, uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, odůvodnil a formuloval závěr, podle kterého:
1) Právní teorie a praxe rozeznává zpětnou účinnost pravou (pravou
retroaktivitu) a nepravou (nepravou retroaktivitu). O pravou zpětnou účinnost
(pravou retroaktivitu) jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit
vznik právního vztahu (poměru) a práv a povinností účastníků (stran) z tohoto
vztahu (poměru) také v případě, kdy právní vztah (poměr) nebo práva a
povinnosti z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu.
Nepravá zpětná účinnost (nepravá retroaktivita) znamená, že novým právním
předpisem se sice mají řídit i právní vztahy (poměry) vzniklé před jeho
účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních
vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z těchto vztahů (poměrů), vzniklé před
účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou. 2) Pravá zpětná účinnost (pravá retroaktivita) není v českém právním řádu
přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní
jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů (poměrů) v právo. Součástí
právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity)
právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného
vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní
právní odvětví (včetně právní úpravy soukromoprávních poměrů) dovodit z článku
1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna
Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, a v nálezu pléna
Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.). [25] Požadavky na náležitosti zprávy o vztazích uvedené v § 66a odst. 9
obch. zák. byly zákonodárcem stanoveny s ohledem na konkrétní právní úpravu
obchodních společností a družstev účinnou do 31. 12. 2013, uvedenou v § 56 a
násl. obch. zák., a zejména pak na právní úpravu odpovědnosti vlivných osob za
újmu podle obchodního zákoníku (§ 66 odst. 6 obch. zák.) a na právní úpravu
podnikatelských seskupení uvedenou v § 66a obch. zák. Řídily-li se právní
vztahy týkající se podnikatelských seskupení do 31. 12. 2013 obchodním
zákoníkem, musí se zpráva tyto vztahy popisující řídit také obchodním
zákoníkem. S účinností od 1. 1. 2014 zákonodárce stanovil nové definice
podnikatelských seskupení, zejména osoby ovládající a ovládané (§ 74 až 78 z. o. k.), nově (odlišně od předchozí právní úpravy) upravil též právní vztahy
mezi těmito osobami a v návaznosti na tuto skutečnost též určil nové obsahové
náležitosti zprávy o vztazích (§ 82 z. o. k.) a režim jejího přezkumu (§ 83 až
88 z. o. k.). [26] Vztahují-li se na posuzování náležitostí zprávy o vztazích za
účetní období, které skončilo nejpozději 31. 12. 2013, pravidla uvedená v § 66a
odst. 9 obch. zák., je nutné na přezkoumání takové zprávy znalcem aplikovat
pravidla na ně navazující, a tudíž s nimi tvořící vzájemný logicky propojený
celek, uvedená v § 66a odst. 12 a 13 a v § 182 odst. 3 obch. zák., a to i
přesto, že zpráva o vztazích byla vypracována až po 31. 12. 2013. Opačný závěr
by totiž znamenal pravou zpětnou účinnost pravidel uvedených v § 83 a násl. z. o. k. přijatých pro právní vztahy vzniklé po 1. 1. 2014, tj. pro přezkum zprávy
o vztazích vypracované podle § 82 z. o. k. za účetní období trvající po 31. 12. 2013. [27] Posuzoval-li proto odvolací soud, zda navrhovatelce svědčí právo na
jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích podle právní úpravy
účinné od 1. 1. 2014, nikoliv podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013,
spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
[28] Lze dodat, že napadené usnesení by neobstálo ani v případě, že by
se přezkum zprávy o vztazích měl řídit pravidly obsaženými v zákoně o
obchodních korporacích. Přes nepřesné vyjádření ustanovení § 85 z. o. k. je
totiž nutné aktivní legitimaci kvalifikovaného společníka vázat nikoliv na jeho
subjektivní přesvědčení či pocit, že zpráva o vztazích není vypracována řádně,
ale na objektivní (navrhujícím společníkem v návrhu tvrzené a dokládané)
nedostatky (vady) zprávy o vztazích, jež zakládají důvodné pochybnosti o jejím
řádném vypracování. Opačný závěr by odporoval principu proporcionality; pro
přezkoumání zprávy o vztazích znalcem, s nímž jsou spojeny nemalé náklady,
nemůže postačovat pouhé ničím nepodložené přesvědčení kvalifikovaného
akcionáře, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně. Z téhož principu se
pak podává, že tyto nedostatky musí být dostatečně závažné (a způsobilé
zasáhnout do práv společníků) [v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013
viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo
1522/2006, ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3887/2008, či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3701/2012]. [29] Jelikož řešení dovoláním otevřené právní otázky, na níž napadené
rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.) – napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§
243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího
soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto
zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta druhá o. s. ř.). [30] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). [31] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.). [32] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.