20 Cdo 1667/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T., a. s., proti povinnému P. K., pro 17.218,50 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 E 376/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2003, č.j. 10 Co 1533/2003-45, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2003, č.j. 10 Co 1533/2003-45, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2003, č.j. 90 E 376/2002-8, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Shora označeným rozhodnutí krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 1. 2003, č.j. 90 E 376/2002-8, kterým Okresní soud v Ostravě zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR – Českého telekomunikačního úřadu ze dne 7. 5. 1999, č.j. 251042/1999-6381-III.výpr., k vydobytí pohledávky 17.218,50 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 26. 4. 2002, č.j. 90 E 376/2002-6). Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jehož výkon byl nařízen (§ 274 písm. f/ o.s.ř.), se stalo vykonatelným dne 15. 6. 1999, kdy povinnému uplynula lhůta k plnění. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a jelikož tato lhůta uplynula, aniž byl výkon realizován, není možné v exekuci pokračovat.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá
nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti soudům obou stupňů prosazuje, že ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., upravující zánik možnosti právo vymoci výkonem rozhodnutí (nikoli tedy prekluzi práva), nemůže být v řízení o výkon rozhodnutí použito, jestliže vykonávané správní rozhodnutí přiznává právo soukromoprávní povahy vyplývající ze závazkového právního vztahu (právo na zaplacení telekomunikačních úhrad), jehož promlčecí doba je upravena zvláštním právním předpisem (§ 387 a násl. obch. zák.). Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. přípustné (a rovněž důvodné), protože odvolací soud své rozhodnutí založil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl – v případech, o který jde i v dané věci – radikálně změněn usnesením ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. Velký senát Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, uzavřel, že při soudním výkonu rozhodnutí správního úřadu, kterým bylo oprávněnému přiznáno právo, jež podle příslušných hmotněprávních ustanovení podléhá promlčení, se ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.
Za této situace nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je správné, a proto je Nejvyšší soud, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně, pro něž platí výše uvedené důvody obdobně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem vysloveným shora (§ 243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o nákladech dovolacího řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu