20 Cdo 167/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a
soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci
oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46,
identifikační číslo osoby 61816069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou,
advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstní 135/19, proti povinnému
D. D., zastoupenému JUDr. Tomášem Chramostou, advokátem se sídlem v Chomutově,
Kadaňská 3550, pro 10 238 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora
JUDr. Dalimila Miky, Exekutorský úřad Klatovy pod sp. zn. 10 EXE 13316/2012, o
dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4.
2013, č. j. 9 Co 416/2013-34, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Chomutově nařídil usnesením ze dne 15. 10. 2012, č. j. 10 EXE
13316/2012-11, na základě vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodkyní
JUDr. Evou Vaňkovou, exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky
oprávněné ve výši 10 238 Kč s příslušenstvím a provedením exekuce pověřil
soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku.
Proti usnesení o nařízení exekuce podal povinný odvolání, v němž namítal
neplatnost a „lichevní“ charakter revolvingové smlouvy, jež byla podkladem pro
vydání rozhodčího nálezu, a poukazoval dále na svoji tíživou sociální situaci a
nepříznivý zdravotní stav příslušníků jeho rodiny. Krajský soud v Ústí nad
Labem usnesením ze dne 2. 4. 2013, č. j. 9 Co 416/2013-34, odvolání povinného
odmítl s odůvodněním, že povinný proti usnesení o nařízení exekuce nenamítal
žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, které následně doplnil
podáním učiněným ustanoveným právním zástupcem, a jeho přípustnost opírá o
tvrzení, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně
dovolatel uvádí, že se soudy zcela opomněly zabývat otázkou náležitosti, resp.
zákonnosti exekučního titulu, na základě kterého bylo vydáno usnesení o
nařízení exekuce, a zejména pak nedostatkem pravomoci orgánu, který exekuční
titul vydal, což měly s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7.
2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, zkoumat prvotně a ex officio. Dovolatel poukazuje na
znění rozhodčí doložky a argumenty pro její neplatnost dokládá citací nálezů
Ústavního soudu a řadou rozhodnutí z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího
soudu, a předestírá dále i argumenty, jimiž zpochybňuje platnost revolvingové
smlouvy. Na tomto základě navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem zrušeno a věc vrácena k novému projednání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov.
čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., resp. čl. II, bod 1 zákona č. 404/2012
Sb.).
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti
rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Již z dikce citovaného ustanovení plyne, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2“ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a
kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy.
Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z
obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů
mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a
povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními
soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V.
Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str.
9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo
2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských
či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč)
se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, neboť směřuje proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000
Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu