20 Cdo 1760/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. s. s. z., proti povinnému K. V., pro 75.554,58-Kč prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 668/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2003, č.j. 58 Co 37/03-23, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 6. 2002, č.j. E 668/2000-17, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 odmítl podle ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání povinného proti usnesení téhož soudu ze dne 7. 6. 2000, č.j. E 668/2000-3a, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.
Protože soudy obou stupňů v rozporu s bodem 15 hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, užily občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 30/2000 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 574/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 156).
Dovolání je opožděné.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první, o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2, věty první a druhé, o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu (s poučením, že dovolání lze podat do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni) doručen povinnému 10. 3. 2003. Dovolání odevzdal povinný k doručení odvolacímu soudu poště v Praze 65 dne 14. 5. 2003 (zásilka R 014596).
Posledním dnem lhůty, v níž mohl povinný dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, byl 12. 5. 2003 (pondělí); dovolání povinného však bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1, větě první, o.s.ř.
Nejvyšší soud proto dovolání jako opožděné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218a o.s.ř.).
Dovolání by bylo nutno odmítnout pro nepřípustnost (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.), i kdyby bylo podáno včas (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v dovolacím řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu