20 Cdo 1778/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Města Hustopeče, se sídlem v Hustopečích, Dukelské nám. 2/2, IČ 00283193, proti povinnému J. K., za účasti soudního exekutora Mgr. K. B., zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníne, Masarykovo nám. 8, pro 2.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 15 Nc 5763/2004, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2006, č. j. 26 Co 234/2005 - 34, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 27. 12. 2004, č. j. 15 Nc 5763/2004 - 4, nařídil podle vykonatelného příkazu Městského úřadu Hustopeče, odboru dopravy, ze dne 7. 3. 2004, č. j. dop/11526/03/317, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.500,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. K. B.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 3. 2006, č. j. 26 Co 234/2005 - 34, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, oprávněnému nepřiznal proti povinnému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a povinnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. K. B. na úhradě nákladů exekuce částku 3.570,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech exekuce podal soudní exekutor Mgr. K. B. dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení, pokud mu nepřiznal jím uplatněný nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 4.401,- Kč s tím, že tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené. Navrhl, aby dovolací soud napadený výrok usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání soudního exekutora poukázal na „arogantní a nezákonné chování“ soudního exekutora, který podle názoru povinného musel vědět, že exekuce byla „zrušena“. Oprávněný se ve svém písemném vyjádření s dovoláním soudního exekutora ztotožnil.
Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud ČR proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť soudní exekutor s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu