20 Cdo 179/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy
Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T. a.s.,
zastoupené advokátem, proti povinné D. P., a.s., zastoupené advokátkou, pro
18.070,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 E 1221/2004, o dovolání
oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, č.j. 15 Co
346/2005-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení 700,- Kč k rukám
advokátky.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení
ze dne 27. 6. 2005, č.j. 23 E 1221/2004-43, jímž obvodní soud zastavil výkon
rozhodnutí (nařízený usnesením obvodního soudu ze dne 28. 1. 2005, č.j. 23 E
1221/2004-11). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že
vymáhaná pohledávka je promlčena, neboť desetiletá promlčecí lhůta uvedená v §
408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „obch. zák.“), začala běžet po datu splatnosti příslušné
faktury dne 23. 2. 1993 a skončila 23. 2. 2003; návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí byl však podán až 21. 12. 2004. Jelikož vztah mezi účastníky je
vztahem obchodním, ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se na něj
nevztahuje.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a
odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněná, že promlčení
vymáhaného nároku bylo řešeno v rozporu s hmotným právem. Je přesvědčena, že
ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák. se vztahuje i na obchodněprávní vztahy,
neboť obchodní zákoník neupravuje promlčení pravomocně přiznaného nároku a jeho
§ 408 odst. 1 se netýká práv určených jiným zákonem než obchodním zákoníkem.
Jím se promlčecí doba řídila pouze do okamžiku podání žaloby, kdy podle § 402
obch. zák. přestala běžet; znovu začala běžet podle § 110 odst. 1
obč. zák. Výklad zaujatý napadeným rozhodnutím je nedovoleně extenzivní a
favorizuje práva dlužníků. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Povinná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Má zato, že
napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, a poukazuje na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, podle
něhož úprava promlčení v obchodním zákoníku je komplexní a použití § 110 obč.
zák. je vyloučeno; řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo musí
být zahájeno v desetileté lhůtě počítané ode dne, kdy lhůta začala běžet poprvé
(§ 408 odst. 1 obch. zák.). Při použití § 110 obč. zák. by ustanovení §
408 odst. 2 obch. zák. postrádalo smysl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve
znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle
§ 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno
v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je
dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo
kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je
dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s
hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Ačkoli oprávněná argumenty ve prospěch názoru, že napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla,
jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci
(dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i
pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na
rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve
smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není
žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek
uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní
praxe.
Otázku promlčení pravomocně přiznaného práva vyplývajícího z
obchodního závazkového vztahu odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou
soudní praxí, podle níž toto právo se ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák.
promlčuje v deseti letech ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé; u
práva na plnění závazku tedy podle § 392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl
být závazek splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp.
zn. 20 Cdo 1595/2002, ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, a ze dne
22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 316/2005).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5,
věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle
ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř.
právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v
částce 625,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2
odst. 1, § 12 odst. 1 písm. b/, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.),
sníženou o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální
náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením splněna dobrovolně,
lze ji vymáhat exekučně (§ 251 o.s.ř.).
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu