20 Cdo 1846/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A. spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému F. K., pro částku 304.564,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku- Místku pod sp. zn. Nc 4129/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2002, č. j. 56 Co 126/2002-14 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud shora označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze 16. ledna 2002, č. j. Nc 4129/2001, jímž okresní soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku s odůvodněním, že soud prvního stupně postupoval v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Oprávněná, zastoupena advokátem, podala proti usnesení odvolacího soudu včasné
dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a o. s. ř., namítajíc dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru, že na exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně některých zákonů, se zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nevztahuje a domáhá se zrušení usnesení soudů obou stupňů.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je sice usnesením, jímž se řízení končí, není však usnesením „ve věci samé“. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002 pod poř. č. 102).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Oprávněná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2003
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu