20 Cdo 1880/2019-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, v exekuční věci oprávněné FINE CREDIT, a. s., se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 536/22, identifikační číslo osoby 26866919, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 536/22, proti povinnému J. Z., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému obecným zmocněncem A. B., bytem XY, pro 44 802 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 Nc 3899/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. ledna 2019, č. j. 12 Co 316/2018-53, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. ledna 2019, č. j. 12 Co 316/2018-53, potvrdil usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 17. září 2018, č. j. 12 Nc 3899/2009-32, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením tamního soudu ze dne 8. dubna 2009, č. j. 12 Nc 3899/2009-5, a uložil oprávněné povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekučního řízení a povinnému náhradu nákladů řízení. Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud její podání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že není přípustné.
Dovolání není přípustné, protože dovoláním napadené usnesení bylo vydáno v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (s odkazem na shora uvedenou výši vymáhané částky, k jejímuž příslušenství se nepřihlíží - viz znění § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dále srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013). Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Pokud jde o návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu, Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení nezabýval.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu