20 Cdo 1902/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné L. E., zastoupené Mgr. Danielou Houdkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, proti povinnému
JUDr. PhDr. O. Ch., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem
v Praze 2, Jugoslávská č. 481/12, pro 76 300,50 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 121/2012, o dovolání povinného
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 62 Co
224/2015-189, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 62 Co
224/2015-189, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
K návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 17. února 2012 Obvodní soud pro
Prahu 10 usnesením ze dne 19. června 2013, č. j. 49 EXE 121/2012-77, rozhodl o
úplném zastavení exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. 49 EXE 121/2012 co do
částky 76 765,40 Kč. Na základě odvolání oprávněné bylo usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 62 Co 484/2013-114, shora uvedené
usnesení soudu prvního stupně zrušeno v rozsahu zastavení exekuce ohledně
částky 76 300,50 Kč. Usnesením ze dne 21. ledna 2015, č. j. 49 EXE
121/2012-134, Obvodní soud pro Prahu 10 vázán závazným právním názorem
odvolacího soudu částečně zastavil exekuci pro částku 69 587,25 Kč a ve
zbývající části návrh povinného na zastavení exekuce pro částku 6 713,25 Kč
zamítl. Uvedl, že povinný, jakožto advokát, oprávněnou v letech 1991 až 2000
zastupoval. Dne 10. října 2000 oprávněná povinnému všechny plné moci
vypověděla, načež povinný oprávněné fakturami vydanými v období od 11. do 13.
října 2000 své služby vyúčtoval. Vyúčtování bylo oprávněné doručeno v tentýž
den, faktury neobsahovaly datum splatnosti, tzn., že se splatnost řídí
ustanovením § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do
31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), a povinný (jakožto advokát) mohl
vyzvat oprávněnou (jakožto klientku) k zaplacení odměny následující den po
ukončení smluvního vztahu. Uzavřel proto, že pohledávky i závazky dospěly ve
stejný den. Pro posouzení, zda jsou pohledávky způsobilé k započtení a nejsou
promlčené, je přitom rozhodný právě okamžik střetu. Z uvedeného dovodil, že v
této exekuci vymáhaný nárok oprávněné zanikl do výše 464,90 Kč zaplacením,
přičemž o zastavení exekuce do této částky již bylo pravomocně rozhodnuto, a
dále do částky 69 587,25 Kč zápočtem vzájemných pohledávek na základě
kompenzačního projevu povinného ze dne 16. září 2011, což je důvod pro
zastavení exekuce v tomto rozsahu.
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 2015,
č. j. 62 Co 224/2015-189, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21.
ledna 2015, č. j. 49 EXE 121/2012-134, změnil tak, že se návrh povinného na
zastavení exekuce ohledně částky 69 587,25 Kč zamítá. Shodně se soudem prvního
stupně uvedl, že právo na odměnu podle smlouvy o poskytování právních služeb,
která je svou právní povahou příkazní smlouvou podle § 724 a násl. obč. zák.,
se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák., a že tato
začala běžet dnem následujícím po ukončení právního vztahu mezi účastníky, tj.
dne 11. října 2000. V tento den začala běžet promlčecí doba ve vztahu ke všem
pohledávkám povinného, které vznikly v souvislosti s jeho zastupováním
oprávněné v různých soudních řízeních, uplatněných v zápočtu povinného ze dne
16. září 2011. Nesouhlasí však se závěrem soudu prvního stupně, že k okamžiku
střetu vzájemných pohledávek oprávněné a povinného nedošlo k promlčení
pohledávek povinného v celkové výši 69 587,50 Kč skládající se z částky 1
517,10 Kč; 7 901,25 Kč; 596,75 Kč; 15 823 Kč; 29 414,25 Kč a 14 334,90 Kč. Pro
posouzení, zda zápočtem povinného ze dne 16. září 2011 uplatněné pohledávky
byly promlčeny či nikoliv, je rozhodující okamžik, kdy se tyto pohledávky
střetly s pohledávkami oprávněné. K tomuto střetu došlo až dne 19. září 2011,
kdy zástupkyni oprávněné byl doručen dopis povinného ze dne 16. září 2011,
obsahující zápočet jeho pohledávek. Z obsahu nalézacího spisu vedeného u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 402/2001 vyplývá, že povinný v
rámci své procesní obrany v tomto řízení své pohledávky za oprávněnou řádně
uplatnil až podáním ze dne 15. listopadu 2005, které bylo doručeno nalézacímu
soudu dne 22. listopadu 2005. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba ve vztahu k
pohledávkám povinného začala běžet již dne 11. října 2000, dospěl odvolací soud
k závěru, že k datu 19. září 2011, kdy došlo ke střetu pohledávek oprávněné s
pohledávkami povinného, již byly pohledávky povinného promlčené (k jejich
promlčení došlo dne 11. října 2003) a promlčené pohledávky povinného nejsou ve
smyslu § 581 odst. 2 obč. zák. způsobilé k započtení proti pohledávkám
oprávněné. S ohledem na tuto skutečnost proto bylo na místě návrh povinného na
zastavení exekuce do částky 69 587,50 Kč zamítnout.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém (mimo jiné)
namítá, že kompenzační projev ve smyslu § 580 obč. zák. lze učinit poté, co se
pohledávky setkaly, tj. od okamžiku splatnosti té pohledávky, která se stala
splatnou později. Vzájemné pohledávky jsou přitom způsobilé k započtení,
jakmile dojde k jejich vzájemnému krytí, přičemž ke vzájemnému krytí pohledávek
dochází tehdy, když splatnost později splatné pohledávky nastala dříve, než
uběhla promlčecí doba dříve splatné pohledávky. Pouze, pokud by vzájemná
pohledávka byla promlčena již v okamžiku, kdy se pohledávky střetly, tj. v
okamžiku splatnosti pohledávky, může být námitka promlčení úspěšná. Z
uvedeného podle názoru dovolatele vyplývá, že není vyloučena možnost
jednostranným projevem započíst pohledávky již promlčené, k čemuž dodává, že
pro posouzení námitky promlčení je zcela irelevantní, kdy byl proveden
kompenzační projev či povinným uplatněna procesní obrana v nalézacím řízení
vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 402/2001. Podstatné je
naopak to, že splatnost pohledávek povinného uplatněných v kompenzačním projevu
ze dne 16. září 2011 nastala v době, kdy pohledávky oprávněné nebyly promlčeny.
V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu
2002, sp. zn. 29 Odo 723/2011, stejně jako na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. listopadu 2011, sp. zn. 33 Cdo 284/2010.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanský soudní řád)
dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.
ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení
§ 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky započtení pohledávky
již promlčené odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky,
jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí,
jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení.
Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle ustanovení § 581 odst. 2 obč. zák. započíst nelze pohledávky promlčené,
pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů.
Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.
Právo z občanskoprávního vztahu zaniká (mimo jiné) způsobem předvídaným v
ustanovení § 580 obč. zák. Předpoklady, jejichž splnění se vyžaduje k tomu, aby
pohledávky zanikly, jsou: 1) vzájemnost pohledávek (musí jít o dva závazky mezi
týmiž subjekty, kde věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a
naopak; výjimky ze vzájemnosti /např. § 529 odst. 2 obč. zák./ nejsou v souzené
věci podstatné), 2) stejný druh plnění (ten je dán, jde-li o pohledávky
peněžité), 3) způsobilost pohledávek k započtení, resp. okolnost, že nejsou
zákonem nebo dohodou prohlášeny za nekompenzabilní, a 4) právní úkon směřující
k započtení (jednostranný nebo dvoustranný). K zániku peněžitých pohledávek v
rozsahu, v němž se vzájemně kryjí, pak dochází okamžikem, kdy se pohledávky
setkaly (kompenzační úkon má účinky ex tunc).
Střet pohledávek – znamenající při splnění všech zákonných podmínek jejich
zánik v rozsahu, jímž se kryjí – je významný i z hlediska promlčení;
jednostranným právním úkonem totiž nelze započíst promlčené pohledávky. Pro
posouzení, zda je pohledávka promlčena (a tedy zda ji lze k započtení použít,
popř. započtení proti ní úspěšně namítat), je rozhodující okamžik, kdy se
pohledávky setkaly. Pokud je podmínka vzájemnosti splněna, platí, že byla-li
vzájemná pohledávka promlčena již v okamžiku, kdy dospěla pohledávka později
splatná, je zánik závazku jednostranným započtením (ať již podle § 581 odst. 2
obč. zák. nebo podle § 358 obch. zák.) vyloučen; jinými slovy, uplynutí
promlčecí doby až poté, kdy se splatné pohledávky setkaly, nemá vliv na možnost
započtení.
V posuzované věci dospěl odvolací soud k závěru, že k okamžiku střetu
pohledávek došlo až dne 19. září 2011, tj. když oprávněné, resp. její
zástupkyni byl doručen dopis povinného ze dne 16. září 2011 obsahující
kompenzační projev povinného. Vzhledem k tomu, že tříletá promlčecí doba začala
běžet už dne 11. října 2000, byly zápočtem uplatněné pohledávky v okamžiku
střetu již promlčeny. Odvolací soud však zaměňuje okamžik, kdy se pohledávky
setkaly, s okamžikem uplatnění kompenzačního projevu. Ke střetu pohledávek
nemusí dojít v tentýž den, v jaký byl učiněn kompenzační projev. Z tohoto důvod
má kompenzační projev účinky ex tunc, tzn. zpětně k okamžiku střetu. Jen to, že
v době, kdy je učiněn projev směřující k započtení, byla již započítávaná
pohledávka promlčena, proto nebrání započtení. Není rozhodné, zda jsou
pohledávky nepromlčené ještě v době, kdy je proveden úkon k jejich započtení,
jednostranný úkon započtení je možno ohledně pohledávek, které se setkaly jako
nepromlčené a jsou i jinak v této době k započtení způsobilé, platně učinit i
po delším čase v době, kdy již promlčení nastalo, a pohledávky zaniknou zpětně,
k okamžiku, kdy se jako pohledávky způsobilé k započtení setkaly (k tomu srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2009, sp. zn. 20 Cdo
1852/2007, jehož závěry vztahující se k zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, platí i pro započtení podle
občanského zákoníku z roku 1964).
Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a jelikož dovolací soud
neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci
rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s.
ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, aniž bylo zapotřebí se
zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy závazný (§ 243g odst. 1 věta první
o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich
rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu