U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a
soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci
oprávněné GARMOND Praha, s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Rudné, Masarykova
838, identifikační číslo osoby 62 91 38 32, proti povinnému M. B., zastoupenému
JUDr. Hanou Jirouškovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Slovanská alej 24, pro
částku 448. 758,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město
pod sp. zn. 73 Nc 970/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu
v Plzni z 19. června 2012, sp. zn. 11 Co 386/2012, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 22. května 2012,
č. j. 046 Ex 336/03-403, jímž soudní exekutorka JUDr. Dagmar Kuželová udělila
vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem. Odvolací soud uzavřel,
že „všechny podmínky nezbytné pro vydání usnesení o udělení příklepu byly ve
věci splněny.“ Povinný v průběhu dražebního řízení námitky nepodal, ač „je
objektivně podat mohl.“ S jeho námitkami uplatněnými v odvolání se krajský soud
vypořádal již ve svých usneseních, jimiž potvrdil rozhodnutí soudní exekutorky
o určení ceny dražených nemovitostí a o nařízení dražebního jednání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam
napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že to řeší otázku, která by měla
být dovolacím soudem posouzena jinak, a to (s ohledem na níže uvedené
argumenty) „v kontextu s právním pořádkem ČR a Ústavou ČR.“ Nesprávnost
napadeného rozhodnutí podle jeho názoru spočívá zejména v tom, že se odvolací
soud nezabýval jeho námitkami, že:
- bylo porušeno právo vlastnit majetek zakotvené Ústavou ČR
- exekutorka si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, následně ji
prodala a způsobila tím škodu na cizím majetku nikoli nepatrnou
- exekutorka udělila příklep, přestože jí bylo známo, že vydražitele
zvýhodňuje tím, že mu nemovitosti prodává za zvýhodněnou nízkou cenu
- znalecký posudek je nesprávný, hrubě zkreslený a neúplný
- je prováděna exekuce pro neexistující pohledávku, neboť oprávněná
dovolateli žádné prostředky nepůjčovala
- pohledávka je již promlčena
- exekuční řízení je v rozporu s Ústavou ČR, zákony ČR, morálkou, a že
je neslučitelné s dobrými mravy
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12,
zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012
Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k
závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti
potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační
rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména
tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/
a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl
ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však
nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze
6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních,
navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při
přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu
právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je
dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242
odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.
s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové
právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího
soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Povinný sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením
námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět
nelze. O existenci (dovoláním otevřené) dovolacím soudem neřešené právní otázky
ani otázky, jež by měla být řešena jinak, totiž v souzené věci nejde, jelikož
není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek
rozhodných pro udělení příklepu uplatnil právní názory nestandardní, případně
vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Ta, stejně jako právní teorie, zastává názor, že zákonná úprava rozděluje
průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z
nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení
exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s
nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a
určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba
a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení
zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v
další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak
tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu § 336a odst.
1 písm. d/ o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání /§ 336/) a u dražební
vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu uvést (§
336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu
nemovitostí i usnesením o dražební vyhlášce je soud při rozhodování o příklepu
vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného pod č. 4/2000 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, s 16/46).
Další námitky, týkající se porušení práva vlastnit majetek, vzniku škody na
majetku povinného v důsledku údajného protiprávního jednání soudní exekutorky,
neexistence vymáhané pohledávky a jejího promlčení, jakož i námitka rozporu
exekučního řízení s Ústavou ČR, zákony ČR, morálkou a dobrými mravy, k založení
přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o příklepu způsobilé nejsou.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním
významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše
uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst.
1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení
hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu