20 Cdo 2031/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
právní věci žalobkyně Ing. A. V., zastoupené Mgr. Ing. Svatavou Horákovou,
advokátkou se sídlem v Trojanovicích 600, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, proti
žalovanému AUTOMONT CSW, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Dubině, Horní
3023/122, identifikační číslo osoby 410 34 511, zastoupenému Mgr. Petrou
Faldynovou, advokátkou se sídlem v Lichnově 019 u Nového Jičína, o vyloučení
věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 14/2006, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna
2008, č. j. 57 Co 107/2008 - 134, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna 2008, č. j. 57 Co 107/2008 -
134, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. října 2007, č. j. 8 C
14/2006 - 96, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, č. j. 8 C 14/2006 - 96,
zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby „z exekuce vedené u Okresního
soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 670/2003 v souvislosti s exekučním příkazem
č. j. Ex 1273/03-7, byly vyloučeny“ ve výroku označené nemovitosti zapsané v
katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj,
Katastrální pracoviště Bruntál na listu vlastnictví č. 205 (dále jen „předmětné
nemovitosti“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze
zjištění, že usnesením téhož soudu ze dne 14. 10. 2003, pravomocným dne 1. 3. 2005 byla nařízena exekuce na majetek povinného (manžela žalobkyně Ing. K. V.)
k uspokojení pohledávky oprávněného (žalovaného) ve výši 2.028.202,80 Kč s
příslušenstvím podle směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v
Ostravě dne 8. 4. 2003, č. j. 1 Sm 248/2002 - 23, který nabyl právní moci dne
3. 5. 2003. Pověřená soudní exekutorka vydala dne 22. 10. 2003 pod č. j. Ex
1273/03-7, exekuční příkaz, jímž nařídila provedení exekuce prodejem
předmětných nemovitostí, které žalobkyně a její manžel nabyli za trvání
manželství a jejichž výlučnou vlastnicí se stala žalobkyně podle dohody o
zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění, sepsané formou notářského
zápisu dne 23. 10. 2001, a jíž bylo dále ujednáno, že jejímu manželovi se
nedostalo ničeho. Dále bylo zjištěno, že dne 1. 10. 2000 uzavřel žalovaný
AUTOMONT CSW, spol. s r. o. jako prodávající, a společnost ROFE spol. s r.o.,
jako kupující, jednající jménem Ing. K. V., „Rámcovou kupní smlouvu na dodávku
a odběr pohonných hmot“, kterou se kupující zavázal průběžně uzavírat po dobu
účinnosti této smlouvy dílčí kupní smlouvy, že téhož dne vystavila společnost
ROFE spol. s r.o., směnku vlastní bez protestu ve prospěch AUTOMONT CSW, spol. s r. o., podepsanou za výstavce Ing. K. V. jako jejím jednatelem, s místem
splatnosti u České spořitelny, a.s., pobočka Ostrava, číslo účtu
1648664349/0800, s poznámkou „Směnečné vyplňovací právo dle dohody o vyplnění
blankosměnky ze dne 1. 10. 2000“. Na rubu směnky je uvedeno „per aval: ing. K. V.“, … datum dne 1. 10. 2000 a podpis; ručně (kromě podpisů) je do směnky
vepsáno datum splatnosti dne 15. 3. 2002 (správně 12. 3. 2002) a směnečná suma
2.028.202,80 Kč a tatáž částka je napsána též slovy. Uvedeného dne 1. 10. 2000
uzavřeli účastníci rámcové kupní smlouvy dále „Dohodu o vyplnění blankosměnky“
dle § 10, čl. 1 zák. č. 191/1950 Sb., k zajištění pohledávek z rámcové kupní
smlouvy, v jejímž čl. III. se uvádí, že pokud „kupující nesplní své peněžité
závazky vyplývající z této smlouvy a dílčích kupních smluv řádně a včas…,
smluvní strany se dohodly, že prodávající je oprávněn doplnit do směnky
směnečnou sumu, která bude odpovídat výši splatných pohledávek prodávajícího
včetně příslušenství a smluvní pokuty ke dni splatnosti směnky, a datum
splatnosti směnky, kterým bude kterýkoli den následující po uplynutí 30 dnů od
uskutečnění zdanitelného plnění dle dílčí kupní smlouvy nebo vzniku práva na
vrácení bezdůvodného obohacení při odstoupení od této smlouvy, resp. dílčích
kupních smluv…; na základě vyplněné blankosměnky byl prodávající oprávněn
uplatňovat svá práva a předložit směnku k proplacení“. Podle čl. IV. této
dohody „je směnka avalována fyzickou osobou Ing. K. V. s tím, že avalista ručí
za úhradu celé směnečné sumy prodávajícímu, pokud ji neproplatil kupující“. Žalovaný pak v souladu s rámcovou kupní smlouvou dodával společnosti ROFE spol. s r.o.
pohonné hmoty a jednotlivé dodávky fakturoval fakturami s dohodnutými
náležitostmi, z nichž ke dni splatnosti směnky dne 15. 3. 2002 (správně 12. 3. 2002) nebyla zaplacena částka na ní uvedená, tj. 2.028.202,80 Kč. Soud prvního
stupně dovodil, že činil-li dluh z faktur, splatný v období od února do března
2001 (tj. ke dni 23. 10. 2001, kdy žalobkyně a její manžel uzavřeli dohodu o
zúžení SJM) na jistině 1.869.721,- Kč, a rovněž před datem 23. 10. 2001 bylo
uplatnitelné směnečné vyplňovací právo na kteroukoliv z nezaplacených částek,
muselo být manželovi žalobkyně zřejmé, že v případě vyplnění blankosměnky
žalovaným mu vznikne povinnost uhradit dluh za výstavce směnky, a to tím spíše,
že byl jeho jednatelem a že směnku vystavil. Za této situace, kdy smlouva o
zúžení SJM byla uzavřena v době, kdy vymáhaná pohledávka žalovaného již
existovala, se při exekuci k takové smlouvě nepřihlíží a lze ji vést i na
majetek, který před zúžením patřil do SJM.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 8. 2008, č. j.
57 Co 107/2008 - 134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění
okresního soudu a ztotožnil se s jeho závěrem, že vylučovací žaloba není
důvodná. Při právním posouzení věci vycházel z § 42 odst. 2 zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších právních předpisů (dále jen „exekuční řád“), a dále ze závěru uvedeného
v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, podle kterého žaloba na
vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí nemůže být úspěšná, jestliže vymáhaná
pohledávka vznikla za trvání manželství jednomu z manželů před uzavřením
smlouvy o zúžení zákonem stanoveného SJM. Dovodil, že bylo-li v daném případě
zjištěno, že splatnost jednotlivých faktur nastala v únoru a březnu 2001 a že
dohoda o zúžení SJM žalobkyně a jejího manžela byla uzavřena za trvání
manželství dne 23. 10. 2001, je správný závěr soudu prvního stupně, že
předmětné nemovitosti patřily do jejich SJM v době vzniku vymáhané pohledávky,
a nelze tedy tento majetek z exekuce vyloučit. Námitku žalobkyně, že
pohledávka jejího manžela vznikla nejdříve dne 15. 3. 2002 (správně 12. 3.
2002), „což je datum uvedené na směnce“, nepovažoval krajský soud za správnou,
protože „účinky přeměny“ blankosměnky ve směnku řádně vyplněnou nastávají ex
tunc, tedy vznikne i závazek avalisty, který se na směnce podepsal (viz
rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 483/2002, a usnesení téhož soudu sp.
zn. 29 Odo 721/2006); v dané věci bylo již dohodou o vyplnění blankosměnky ze
dne 1. 10. 2000 dohodnuto, že směnka zajišťuje úhradu všech pohledávek
žalovaného. Za důvodnou nepovažoval odvolací soud ani námitku žalobkyně, že
výmazem obchodní společnosti ROFE spol. s r.o. z obchodního rejstříku zanikají
její závazky a s tím i zajištění závazku třetími osobami. Smysl zajištění
pohledávky totiž spočívá právě v tom, že věřitel, který nemůže být uspokojen
dlužníkem z důvodů spočívajících na jeho straně (včetně toho, že dlužník, který
je právnickou osobou, zanikl bez právního nástupce), má nárok na uspokojení ze
zajištění poskytnutého třetími osobami; neznamená to tedy, že by tím zanikla
povinnost náhradního dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo
1198/2005). V daném případě však „žalovaný má titul pro exekuci vůči manželovi
žalobkyně“ (směnečný platební rozkaz), vede tedy exekuci vůči existujícímu
dlužníkovi.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z
důvodu nesprávného právního posouzení věci, přičemž za zásadní považuje „otázku
vzniku pohledávky jejího manžela, která je dána splatností blankosměnky“.
Nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, že vymáhaná pohledávka jejího manžela
vznikla před uzavřením dohody o zúžení SJM, neboť pro vznik této pohledávky je
rozhodující den splatnosti uvedený na směnce, a nikoliv den jejího vystavení či
datum vzniku pohledávky, kterou směnka zajišťuje, a je též v rozporu s
exekučním titulem, podle kterého je pohledávka splatná dnem 12. 3. 2002, tedy
téměř půl roku poté, co předmětné nemovitosti přešly z titulu vypořádání
zúženého SJM do vlastnictví žalobkyně. Pokud tedy oba soudy dospěly k závěru,
že na jejího manžela se vztahuje už splatnost pohledávek z faktur z rámcové
kupní smlouvy zajištěných blankosměnkou, je to v rozporu se směnečným platebním
rozkazem a jde o názor nezákonný. V této souvislosti dovolatelka poukazuje na
to, že její manžel nepodepsal rámcovou smlouvu jako spoludlužník, ani
nepřistoupil k dluhům obchodní společnosti ROFE spol. s r.o. Nelze proto
dovodit, že splatnost pohledávek žalovaného vůči této společnosti z dílčích
kupních smluv se vztahuje na manžela žalobkyně, když se k ničemu takovému
nezavázal. Pohledávky žalovaného vůči jejímu manželovi je proto třeba považovat
za splatné až dnem splatnosti blankosměnky. V této souvislosti dovolatelka
poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2085/2006, podle
kterého „věřitel vymahatelné pohledávky, jež vznikla před uzavřením dohody o
vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, má právo ji vymoci z
majetku patřícího (původně) do společného jmění a vypořádaného dohodou tak, že
jeho výlučným vlastníkem se stává manžel dlužníka“. Z toho vyplývá, že stal-li
se manžel žalobkyně dlužníkem žalovaného okamžikem splatnosti blankosměnky, což
bylo dne 12. 3. 2002, avšak žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti na základě
dohody o zúžení SJM již dne 21. 10. 2001, není rozhodnutí soudů obou stupňů
správné. Navrhla, aby tato rozhodnutí byla zrušena a věc vrácena soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že směnka byla blankosměnkou,
která se doplněním stala směnkou pravou ex tunc a že termín splatnosti uvedený
na směnce není relevantní pro určení termínu vzniku závazku, neboť ten vznikl
před vyplněním blankosměnky; nicméně avalováním směnky již vznikl dlužníkovi
závazek plnit na směnku poté, kdy bude uplatněna. Navrhl, aby dovolací soud
dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II., bod 12. části první zákona č.
7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou,
účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, se nejprve zabýval přípustností
dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle
ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku se řídí ustanovením § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy,
jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo
úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají - srov. § 241a
odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Pro rozhodnutí v projednávané věci (o vylučovací žalobě podle § 267 odst. 1 o.
s. ř.) bylo významné vyřešení předběžné právní otázky, zda závazek ze
zajišťovací směnky (blankosměnky) může vzniknout před vznikem nároku, který
směnka zajišťuje. Protože rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá dosud přijatým
judikatorním závěrům, protože uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím
soudem ve všech souvislostech vyřešena a protože vyřešení této otázky bylo pro
rozhodnutí ve věci určující (významné), představuje napadený rozsudek
odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam; dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci není pochyb o tom, že směnka, o jejíž úhradě bylo
rozhodnuto směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě dne
8. 4. 2003, č. j. 1 Sm 248/2002 - 23, pravomocným dnem 3. 5. 2003, byla původně
blankosměnkou, tj. směnkou neúplnou, neobsahující (záměrně) údaj o směnečné
sumě a o splatnosti, s tím, že tyto scházející údaje měly být doplněny v
souladu s Dohodou o vyplnění blankosměnky ze dne 1. 10. 2000, uzavřené mezi
žalovaným a společností ROFE spol. s r.o. Důvod vystavení blankosměnky byl
prokázán v řízení u soudu prvního stupně „Dohodou o vyplnění blankosměnky“,
uzavřenou (taktéž mezi žalovaným a společností ROFE spol. s r.o.) v návaznosti
na Rámcovou kupní smlouvu na dodávku a odběr pohonných hmot ze dne 1. 10. 2000,
resp. na dílčí kupní smlouvy. Jak soud prvního stupně správně zjistil,
předmětná blankosměnka s nevyplněnou směnečnou sumou a s nevyplněným údajem
splatnosti zajišťovala v budoucnu vzniklé pohledávky žalovaného vůči
společnosti ROFE spol. s r.o. z Rámcové kupní smlouvy, resp. dílčích kupních
smluv. Žalovaný (věřitel) byl oprávněn chybějící údaje v blankosměnce doplnit
za podmínek stanovených v čl. III. Dohody o vyplnění blankosměnky, v němž se
uvádí, že pokud „kupující společnost ROFE spol. s r.o. nesplní své peněžité
závazky vyplývající z této smlouvy a dílčích kupních smluv řádně a včas…,
smluvní strany se dohodly, že prodávající je oprávněn doplnit do směnky
směnečnou sumu, která bude odpovídat výši splatných pohledávek prodávajícího
včetně příslušenství a smluvní pokuty ke dni splatnosti směnky, a datum
splatnosti směnky, kterým bude kterýkoli den následující po uplynutí 30 dnů od
uskutečnění zdanitelného plnění dle dílčí kupní smlouvy (nebo vzniku práva na
vrácení bezdůvodného obohacení při odstoupení od této smlouvy, resp. dílčích
kupních smluv)…s tím, že na základě vyplněné blankosměnky byl prodávající
oprávněn uplatňovat svá práva a předložit směnku k proplacení“.
Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 18. října 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004,
uveřejněném pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl,
že „nevyplněná blankosměnka není pohledávkou. Blankosměnka není cenným papírem,
jedná se pouze o listinu, která před jejím vyplněním není pohledávkou a nelze
ji tedy považovat za závazek osob v blankosměnce uvedených“. V právní větě
tohoto rozhodnutí pak byl vysloven závěr, že „je-li v dohodě o vyplnění
blankosměnky smluveno právo majitele bez dalšího vyplnit datum splatnosti, má
majitel blankosměnky právo doplnit do blankosměnky jakékoliv datum splatnosti.
Jedná-li se o zajišťovací směnku, nesmí vyplněné datum předcházet datu
splatnosti zajišťovaného dluhu“.
V dané věci bylo zjištěno, že žalovaný v souladu s Rámcovou kupní smlouvou
dodával společnosti ROFE spol. s r.o. na základě dílčích kupních smluv pohonné
hmoty, jednotlivé dodávky fakturoval fakturami (s dohodnutými náležitostmi),
které nebyly buď zčásti či zcela zaplaceny, a proto využil svého práva podle
„Dohody o vyplnění blankosměnky“ ze dne 1. 10. 2000, kterou uzavřel se
společností ROFE spol. s r.o., a do blankosměnky vystavené dne 1. 10. 2000
společností ROFE spol. s r.o., na jeho řad, bez protestu, doplnil směnečnou
sumu ve výši 2.028.202,80 Kč a datum splatnosti směnky dne 12. 3. 2002. Tímto
dnem vznikl na základě této vyplněné blankosměnky závazek společnosti ROFE
spol. s r.o., jako dlužníka (směnečníka), a závazek manžela žalobkyně jako
fyzické osoby, která směnku avalovala, zaplatit žalovanému uvedenou směnečnou
sumu a současně oprávnění žalovaného uplatňovat z ní svá práva a směnku
předložit k proplacení.
Není tudíž správný názor odvolacího soudu, pokud za rozhodující okamžik vzniku
vymáhané pohledávky oprávněného ve výši 2.028.202,80 Kč s příslušenstvím podle
směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 8. 4.
2003, č. j. 1 Sm 248/2002 - 23, pravomocného dnem 3. 5. 2003, považoval
splatnost jednotlivých faktur, jimž žalovaný fakturoval společnosti ROFE spol.
s r.o. kupní ceny za dodávky pohonných hmot, která nastala v únoru a březnu
2001, jelikož závazek vymáhaný v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v
Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 670/2003 proti manželovi žalobkyně k uspokojení
pohledávky oprávněného ve výši 2.028.202,80 Kč s příslušenstvím vznikl - jak je
shora uvedeno - dnem splatnosti směnky (původně blankosměnky vystavené dne 1.
10. 2000). Dnem vystavení blankosměnky dne 1. 10. 2000 nemohl manželovi
žalobkyně (povinnému) žádný závazek z blankosměnky vznikout, neboť ze
zajišťovacího charakteru směnky vyplývá, že se žalovaný nemohl domáhat plnění z
této směnky dříve, než mu vznikl nárok, který směnka zajišťovala, tj. než došlo
k tomu, že společnost ROFE spol. s r.o., nesplnila - po fakturaci kupních cen
podle jednotlivých dílčích kupních smluv - řádně a včas své peněžité závazky
vyplývající z Rámcové kupní smlouvy a dílčích kupních smluv o dodávce pohonných
hmot (v této souvislosti srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1.
3. 2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005). Je totiž třeba rozlišovat mezi závazkovým
právním vztahem vzniklým na základě Rámcové kupní smlouvy a dílčích kupních
smluv mezi žalovaným a společností ROFE spol. s r.o., jehož účastníkem manžel
žalobkyně nebyl (a nebyl ani spoludlužníkem ani nepřistoupil k dluhům
společnosti ROFE spol. s r.o., jak dovolatelka namítá), a právním vztahem
vzniklým na základě vyplněné blankosměnky mezi žalovaným a manželem žalobkyně
jako fyzické osoby, která směnku avalovala.
Podle § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon
rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu
rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu
rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění
exekuce podle exekučního řádu (srov. § 130 zákona č. 120/2001 Sb.).
Podle § 42 odst. 1 exekučního řádu lze exekuci na majetek patřící do společného
jmění manželů provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za
trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění
povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek,
který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen
zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen
vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Podle § 42 odst. 2 exekučního
řádu se při provádění exekuce také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen
zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do
společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li
smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek
povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.
V posuzované věci bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti, jejichž vyloučení z
exekuce vedené proti povinnému se žalobkyně domáhá, nabyli manželé za trvání
manželství a že jejich výlučnou vlastnicí se stala žalobkyně podle dohody o
zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění, sepsané formou notářského
zápisu dne 23. 10. 2001, přičemž ohledně vypořádání takto zúženého SJM bylo
mezi nimi dohodnuto, že manželovi žalobkyně se nedostalo ničeho.
Jestliže tedy společné jmění žalobkyně a jejího manžela bylo podle uvedené
dohody ze dne 23. 10. 2001 zúženo tak, že výlučnou vlastnicí předmětných
nemovitostí, které nabyli za trvání manželství, se stala žalobkyně, a současně
bylo vypořádáno tak, že manželovi žalobkyně se nedostalo ničeho, a jestliže
závazek vymáhaný v exekučním řízení (vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod
sp. zn. 1 ENc 670/2003 proti manželovi žalobkyně k uspokojení pohledávky
oprávněného ve výši 2.028.202,80 Kč s příslušenstvím) vznikl manželovi
žalobkyně dnem splatnosti směnky dne 12. 3. 2002, tedy po uzavření smlouvy o
zúžení SJM (a vypořádání SJM), nelze předmětné nemovitosti, jejichž výlučnou
vlastnicí se žalobkyně stala, postihnout v exekučním řízení vedeném proti
jejímu manželovi. Žalobkyni tudíž svědčí ve smyslu § 267 odst. 1 o. s. ř. právo
k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci).
Z právního názoru, uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003,
sp. zn. 29 Odo 483/2002, a v usnesení téhož soudu ze dne 1. 8. 2007, sp. zn. 20
Odo 721/2006, nelze pro projednávanou věc činit jakékoliv závěry, neboť se
jednalo o spory skutkově i právně odlišné.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný a dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn, Nejvyšší soud jej podle § 243b odst. 2,
části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil
dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta třetí o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1,
věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech
dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu