20 Cdo 2112/2024-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné J. B., zastoupené JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán č. 193, proti povinným 1) R. M., 2) T. M., a 3) D. M., zastoupení Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za tiskárnou č. 327, pro nepeněžité plnění, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 EXE 13/2023, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 24 Co 1225/2023-84, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 24 Co 1225/2023-84, se ve výroku I. zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Českém Krumlově pověřením ze dne 15. května 2023, č. j. 2 EXE 13/2022-12, pověřil soudního exekutora Mgr. Tomáše Tunkla (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce k vymožení povinnosti umožnit oprávněné vstup a vjezd na pozemek č. XY v k. ú. XY, obec XY, zapsané na LV č. 271 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, za účelem přístupu ke stavební parcele č. XY, součástí které je stavba č. e. XY a přístup k pozemkovým parcelám č. XY, XY a XY, vše v k.
ú. XY, obec XY, zapsaných na LV č. 199 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále též jen „předmětný pozemek“), to vše podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. srpna 2022, č. j. 7 Nc 3002/2022-24 (dále též jen „exekuční titul“). Povinní podáním ze dne 2. června 2023 navrhli zastavení exekuce s odůvodněním, že oprávněné není nikterak ve vstupu a vjezdu na pozemek bráněno, z čehož plyne, že exekuční návrh nebyl podán důvodně. Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 19.
září 2023, č. j. 2 EXE 13/2023-68, výrokem I. exekuci částečně zastavil co do povinnosti povinných umožnit oprávněné vstup na předmětný pozemek, výrokem II. uložil oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a výrokem III. uložil oprávněné povinnost zaplatit povinným náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně uvedl, že exekuční titul ukládá povinným dvě různé povinnosti, jednak umožnit oprávněné vstup na předmětný pozemek za účelem přístupu k pozemkům v jejím vlastnictví, jednak umožnit oprávněné vjezd tamtéž.
Soud se ztotožnil s tvrzením povinných, že vstup oprávněné je možný bez jakýchkoli komplikací, nepřisvědčil jim však v otázce splnění povinnosti umožnit oprávněné vjezd na předmětný pozemek, protože vjezd je znemožněn v důsledku úprav části pozemku povinných, přes který měla oprávněná přístup k vlastním nemovitým věcem motorovým vozidlem, exekuce v této části se proto vede důvodně. Výroky o nákladech řízení soud odůvodnil tím, že oprávněná před podáním exekučního návrhu nezachovala potřebnou míru pečlivosti a uvážlivosti, protože podala exekuční návrh k vymožení dvou povinností, přestože první z nich povinní po vydání exekučního titulu splnili.
K odvolání oprávněné i povinných Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 24 Co 1225/2023-8, změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinných na zastavení exekuce zamítl, a výroky II. a III. změnil tak, že o nákladech soudního exekutora a o nákladech řízení se nerozhoduje. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého povinní nesplnili povinnost umožnit oprávněné vjezd na jejich pozemek za účelem přístupu k jejím nemovitým věcem, avšak dovodil, že povinnost umožnit oprávněné vstup a vjezd na předmětný pozemek nejsou samostatné povinnosti, které by od sebe šly oddělit.
Smyslem exekučního titulu bylo zajistit oprávněné řádné užívání vlastních nemovitých věcí, což předpokládá zajištění bezproblémového a nerušeného přístupu všemi způsoby odpovídajícími běžným zvyklostem.
Samotná skutečnost, že pozemek povinných je i přes úpravy, které na něm povinní v omezeném rozsahu učinili, přístupný, nelze chápat tak, že je umožněno právo vstupu jako součást práva vjezdu, když při vstupu na tento pozemek za účelem realizace práva na řádné užívání vlastního pozemku je třeba překonávat překážky, jak je tomu v daném případě. Povinní tedy nesplnili povinnost uloženou exekučním titulem a exekuce je důvodně vedena v plném rozsahu. Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, ve kterém namítají odchýlení odvolacího soudu od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.
ledna 2023, č. j. 22 Cdo 2258/2021-460, podle kterého zásada zákazu reformationes in peius neboli zásada zákazu změny rozhodnutí v neprospěch strany, která využila práva opravného prostředku, by měla být aplikována i v civilním řízení. Odvolací soud však k odvolání povinných změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že návrh na zastavení exekuce zcela zamítl, čímž došlo ke zhoršení právního postavení povinných, přestože odvolání povinných nesměřovalo do výroku o částečném zastavení exekuce, nýbrž do explicitně nevyjádřeného rozhodnutí, že exekuce pro uložení povinnosti vjezdu trvá.
Dovolatelé dále
namítli nesprávné právní posouzení dovolacím soudem dosud neřešené otázky oddělitelnosti povinností uložených v rámci exekučního titulu, tj. povinnosti umožnit vstup a vjezd, které podle odvolacího soudu nelze oddělit. Dovolatelé mají za to, že exekuční titul, kterým byla uložena povinnost povinným umožnit vstup a vjezd ukládá dvě zcela samostatné a oddělitelné povinnosti a z tohoto důvodu lze tedy exekuci částečně zastavovat i jen pro jednu z takto uložených povinností. Dovolatelé rovněž namítli nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, protože v rámci řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí nebyla správně reflektována některá skutková zjištění, tedy především okolnost světlých výšek vozidla povinné, jež je vyšší než překážka, která údajně brání oprávněné ve vjezdu, jakýsi vyšetřovací pokus učiněný vozidlem povinných, a v neposlední řadě též okolnost, jak vznikl uvedený stav, tedy rozježdění pozemku bagrem, který objednala oprávněná.
Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o.
s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolací soud v rozsudku ze dne 26. ledna 2023, č. j. 22 Cdo 2258/2021-460 (na který v dovolání odkazují i dovolatelé) uvedl, že civilní proces je ovládán zásadou dispoziční a zásadou projednací. Pro posouzení zásady zákazu reformace in peius má význam zásada dispoziční, která vymezuje, kdo rozhoduje o zahájení řízení a vymezení jeho předmětu. Dispoziční zásada bývá označována také jako návrhový princip. Je tím vyjádřeno, že bez návrhu v podobě žaloby nemůže být civilní sporné řízení zahájeno a že žalobou je také vymezen předmět sporu, jímž je soud vázán.
Dispoziční či návrhový princip by měl platit také pro odvolací řízení. Jeho zahájení by opět mělo být v rukou stran, a také jenom na odvolání by mělo záviset vymezení předmětu odvolacího řízení. Ten je dán rozsahem odvolání, odvolacími důvody a odvolacím návrhem. Zákaz změny k horšímu se v řízení projevuje v tom, že strana, která využila opravného prostředku, nemůže mít v důsledku rozhodnutí opravného soudu horší postavení, než jaké jí přiznávalo napadené rozhodnutí, tj. prvostupňové rozhodnutí nesmí odvolací soud změnit k tíži odvolatele.
Pokud podaly odvolání obě strany, může se rozhodnutí odvolacího soudu pohybovat jenom v rámci vymezeném odvoláními obou stran. V této situaci může dojít ke změně k horšímu, nikoliv však na základě odvolání toho, k jehož tíži změna jde, ale proto, že se odvolala i protistrana (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sp. zn. 22 Cdo 3082/2023).
Ze spisu v projednávané věci vyplývá, že oprávněná se odvolala do výroku II. a III. prvostupňového rozhodnutí, přičemž výslovně uvedla, že proti výroku I. odvolání nepodává, jelikož souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ve
vstupu na předmětný pozemek jí bráněno není. Povinní oproti tomu podali odvolání do výroku I., avšak pouze v části, ve které bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o zastavení exekuce co do povinnosti povinných umožnit oprávněné vjezd na předmětný pozemek, jinými slovy povinní brojili proti závěru, že nesplnili povinnost umožnit oprávněné vjezd na předmětný pozemek, nikoli proti závěru o splnění povinnost umožnit oprávněné vstup tamtéž. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že povinní nesplnili povinnost uloženou jim exekučním titulem a je namístě zcela zamítnout návrh povinných na zastavení exekuce, postupoval v rozporu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, protože jeho výrokem I. došlo ke zhoršení postavení odvolatelů, než jaké jim přiznávalo rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolací soud se dalšími dovolacími otázkami pro nadbytečnost nezabýval. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a rozporné ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 8. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu