20 Cdo 2141/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. a. s., proti povinné L. E., společnosti s ručením omezeným, vymazané z obchodního rejstříku dne 4. 5. 2006, pro 61.647,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 Nc 216/2002, o dovolání soudního exekutora Mgr. Ing. R. O. (dále jen „exekutor“), zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2006, č.j. 12 Co 68/2006-29, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Exekutor napadl dovoláním výrok II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým krajský soud změnil usnesení ze dne 6. 12. 2005, č.j. 1 Nc 216/2002-18, ve výroku, jímž okresní soud rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit exekutorovi účelné náklady exekuce v částce 3.875,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení, tak, že povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce uložil povinné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit skutečnost, že povinná L. E., společnost s ručením omezeným, byla z důvodu jejího zrušení zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku postačujícího k úhradě nákladů konkursu usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 45 K 24/2004, které nabylo právní moci dne 9. 11. 2005, před rozhodnutím odvolacího soudu vymazána z obchodního rejstříku (vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 12299) a zánikem bez právního nástupce ztratila způsobilost být účastnicí řízení (§ 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. g/, § 151 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2007, § 19 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu