NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
20 Cdo 2147/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. Ř. K., proti
žalovanému hlavnímu městu Praze o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 C 66/99 a 5 C 61/99, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.5.2002, č.j. 16 Co 130 a
131/2002-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení je žalobce povinen zaplatit
žalovanému 2.575,- Kč, k rukám advokáta, a to do tří dnů od právní moci
usnesení.
Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na
určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí v ní označených. Odkázal na
závazný právní názor dovolacího soudu, vyjádřený v rozsudku, jímž byl předchozí
vyhovující rozsudek odvolacího soudu zrušen, a uzavřel, že podle tohoto názoru
se žalobce úspěšně určení svého vlastnictví k dotčeným nemovitostem domoci
nemůže, a to bez ohledu na to, zda smlouva, na jejímž základě byly tyto
nemovitosti darovány státu, \"byla či nebyla platná\".
Ve včasném dovolání žalobce (zastoupen advokátem) namítl, že napadené
rozhodnutí co do hodnocení speciality zákona č. 298/1990 Sb. spočívá (ve vztahu
k obecné úpravě ochrany vlastnického práva) na nesprávném právním posouzení
věci, a je též v rozporu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 403/98.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítl, že napadené rozhodnutí vychází z
konstantní soudní praxe, a mělo by být odmítnuto.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
1.1.2001, dále jen „o.s.ř“).
Posouzení důvodnosti dovolání předchází otázka, zda dovolání je přípustné, a
tím zda věcný přezkum je vůbec možný.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocný rozsudek
odvolacího soudu, pokud to zákon - v § 237, § 238 a § 239 o.s.ř. - připouští.
Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost
dovolání, dovolatelem nebyly tvrzeny a nepodávají se ani z obsahu spisu, v
důsledku čehož z tohoto ustanovení přípustnost dovolání dovodit nelze.
Přípustnost dovolání z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ též nevyplývá, neboť
rozsudek není rozsudkem měnícím nýbrž potvrzujícím, a ustanovení § 238 odst. 1
písm. b/ není použitelné rovněž, jelikož není splněna podmínka, aby
potvrzujícímu rozsudku předcházel rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl
jinak než v rozsudku dřívějším, vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil (soud prvního stupně v dané věci sice rozhodoval
dvakrát, a v pořadí prvním rozsudkem žalobě vyhověl, zatímco druhým ji v celém
rozsahu zamítl, avšak procesní prostor pro druhé rozhodnutí nevytvořil soud
odvolací nýbrž dovolací).
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení § 239, jež se
vztahuje na rozsudky potvrzující, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem
podle § 239 odst.1, a z hlediska § 239 odst.2 chybí již samotný návrh žalobce
(na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.
Dovolání žalobce, které není přípustné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4, §
218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; vzhledem k
tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší žalovanému náhrada
nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při
rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění
vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Náklady dovolacího řízení spočívají
v odměně zástupce (advokáta) v částce 2.500,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 5
písm. b/, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč
paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění
domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 18. prosince 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu