U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu Břeclav, se sídlem v Břeclavi, Břetislavova 2, proti povinnému J. S., zastoupenému JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 2, pro 1.508.023,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 E 1936/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2010, č. j. 19 Co 90/2010 - 171, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 9. 10. 2009, č. j. 1 E 1936/20001 - 153, zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 26. 9. 2001, č. j. 1 E 1936/2001 - 14), odůvodněný tvrzením, že „podkladové platební výměry oprávněné ze dne 3. 11. 1995 mu nebyly nikdy řádně doručeny do vlastních rukou a že byly vydány odlišné osobě, která pravděpodobně doručenku podepsala“; dále rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud zjistil, že podkladová rozhodnutí byla povinnému zaslána doporučeně do vlastních rukou a že na doručence je podepsáno jejich převzetí dne 9. 11. 1995. Protože oprávněný doručoval platební výměry v souladu s ustanoveními zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a správně je na nich vyznačeno, že dne 27. 11. 1995 nabyly právní moci a jsou vykonatelné, považoval soud prvního stupně tvrzení povinného, že na doručence není jeho podpis a že rozhodnutí nikdy nepřevzal, za nepodložené, a to i s ohledem na skutečnost, že dle sdělení oprávněného podal povinný dne 5. 1. 1996 odvolání proti výzvám k plnění dluhu vyměřeného exekučními tituly, v něm nenamítal, že by mu platební výměry nebyly doručeny. Vzhledem k nepodloženost tvrzení povinného a s ohledem na dobu trvání výkonu rozhodnutí soud nevyhověl návrhu povinného na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 4. 2010, č. j. 19 Co 90/2010 - 171, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ohledně částky 1.508.023,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepřisvědčil námitce povinného, že mu podkladové platební výměry nebyly doručeny do vlastních rukou. Toto tvrzení povinného označil s ohledem na obsah spisu jako nevěrohodné, a to mj. s ohledem na skutečnost, že povinný směřoval odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí původně pouze proti výroku, jímž mu byla uložena povinnost uhradit poplatek z návrhu na výkon rozhodnutí ve výši 35.778,- Kč, a teprve opožděně po uplynutí odvolací lhůty podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Protože po vydání usnesení okresního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 1 E 1936/20001 - 153, vydal tento soud dne 9. 10. 2009 pod č. j. 1 E 1936/2001-155, další rozhodnutí, jímž nařízený výkon podle § 268 odst. 1 písm. c), odst. 4 o. s. ř. ohledně části vymáhané pohledávky ve výši 280.914,- Kč zastavil, potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jen ohledně částky 1.508.023,- Kč s příslušenstvím.
Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „je obecně nepřípustné dovozovat jakékoliv procesní důsledky na základě neúčinného doručení, zejména dovozovat, že takové rozhodnutí nabývá právní moci a vykonatelnosti“. Dovolatel opětovně namítá, že podkladové platební výměry nejsou vykonatelné, neboť mu nebyly do vlastních rukou nikdy doručeny, že podpis na doručence není jeho podpisem a že mu nebylo známo, že mu předmětné platební výměry byly doručovány. Má za to, že soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích s uvedenými námitkami řádně nevypořádaly a že je na oprávněném, aby prokázal doručení exekučních titulů. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v tom, že k prokázání uvedených tvrzení nebyly provedeny jím navržené důkazy, zejména důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný v obsáhlém písemném vyjádření k dovolání zejména konstatoval, že doručení podkladových platebních výměrů bylo řádně prokázáno doručenkou, a navrhl, aby dovolání povinného bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, že podkladové platební výměry ze dne 3. 11. 1995 byly povinnému řádně doručeny. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti exekučního titulu vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. však dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [§ 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.] nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není rovněž přípustné. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. l a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný nemá na jejich náhradu právo a oprávněnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu