Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 2188/2019

ze dne 2019-07-10
ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2188.2019.1

Zbyňka

Poledny v exekuční věci oprávněného Drážního úřadu se sídlem v Praze 2,

Wilsonova č. 300/8, identifikační číslo osoby 61379425, zastoupeného JUDr.

Petrem Michalem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2, proti

povinným 1) J. Ch., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Tomkem,

advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 61/4, a 2) V. Ch., narozenému

XY, bytem XY, o provedení prací a výkonů, o návrhu povinných na zastavení

exekuce, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 48 EXE

768/2018, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne

19. března 2019 č. j. 64 Co 29/2019-87, takto:

Dovolání se odmítá.

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 4. prosince 2018, č. j. 48 EXE

768/2018-55, předmětnou exekuci zastavil (výrok I.), rozhodl, že oprávněný je

povinen zaplatit povinným na náhradě nákladů řízení částku 13 068 Kč do tří dnů

od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a že oprávněný je povinen zaplatit

soudnímu exekutorovi JUDr. Miloslavu Zwiefelhoferovi, Exekutorský úřad Praha 3,

na nákladech exekuce částku 7 926 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto

usnesení (výrok III.). Po skutkové stránce uzavřel, že pověřením ze dne 18. 5.

2018, č. j. 48 EXE 768/2018-11, vyhověl exekuční soud návrhu oprávněného a

pověřil vedením exekuce soudního exekutora JUDr. Miloslava Zwiefelhofera,

Exekutorský úřad Praha 3, k vymožení povinnosti povinných dle rozhodnutí

Drážního úřadu, sekce stavební, územní odbor Plzeň, ze dne 28. 8. 2017, sp. zn.

M1-STD0445/17-8/Rb, DUCR-48887/17 Rb. 2017, a to povinnosti odstranit všechny

stromy rostoucí na pozemku parc. XY v kat. území XY podél regionální železniční

dráhy XY, v mezistaničním úseku XY v žel. km 49,300 – 49,600 vlevo ve směru

staničení, které svojí výškou a dopadovou vzdáleností mohou způsobit vznik

mimořádné události na dráze s možným důsledkem ohrožení života, zdraví nebo

škody značného rozsahu a jsou tedy zdrojem ohrožení dráhy. Odstranění měli

povinní provést za součinnosti provozovatele dotčené železniční dráhy a veškeré

kroky při odstranění stromů předem s provozovatelem dráhy projednat. Uvedl, že

v daném případě je povinným exekučním titulem stanovena povinnost k

nepeněžitému plnění – odstranění stromů v určitém úseku železniční trati. V

exekučním titulu však není dostatečně jasně vymezeno, jaké konkrétní stromy

mohou způsobit vznik mimořádné události a mají tedy být z uvedeného úseku

železniční trati odstraněny. Povinnost povinných musí být natolik přesně a

určitě formulována, aby nevznikaly žádné pochybnosti ohledně určení

jednotlivých stromů, jichž se má výkon rozhodnutí týkat (např. označit druh

stromu a jeho lokalizaci, případně obecněji označit výšku stromů, nad kterou

musí být stromy nacházející se v určitých vzdálenostech od trati vykáceny

apod.). Vzhledem k tomu, že exekuční titul nesplňuje požadavky materiální

vykonatelnosti, soud exekuci dle ust. § 268 odst. 1 písm. a) zastavil.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. března 2019, č. j. 64 Co

29/2019-87, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se předmětná exekuce

nezastavuje. Uvedl, že z exekučního titulu – rozhodnutí oprávněné ze dne 28. 8.

2017 – je zcela jasně určitelné, jaké stromy jsou jím dotčeny, tedy které

stromy mají být odstraněny. Pokud jde o povinnými namítaný rozsah v rozhodnutí

jím uložené povinnosti, ve vykonávacím řízení je v zásadě vyloučeno, aby

exekuční soud přezkoumával věcnou správnost exekučního titulu. Všechny tyto

námitky vztahující se k rozsahu jim uložené povinnosti tedy měli povinní uvést

v rámci opravného prostředku proti rozhodnutí oprávněného ze dne 28. 8. 2017,

což neučinili, resp. učinili opožděně, jak potvrdili při jednání odvolacího

soudu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný 1) dovolání. Zejména

namítá, že formulace vyjádřená v exekučním titulu, dle které mají povinní

povinnost odstranit v daném úseku stromy, které mohou potencionálně ohrozit

dráhu, je neurčitá a způsobuje materiální nevykonatelnost exekučního titulu. Exekuční titul musí být zcela určitý a srozumitelný, aby bylo jasné, jaká

povinnost je ukládána povinnému a v jakém rozsahu je soudní exekutor oprávněn

zasáhnout a výkon rozhodnutí vynucovat. Tato podmínka však v daném případě není

splněna, přičemž stejný závěr plyne i z usnesení Městského soudu v Praze ze dne

30. 8. 2018, sp. zn. 11 A 25/2017, které byly odvolacím soudem sice zmíněny,

avšak z něj nebyly učiněny správné závěry. Předmětný exekuční titul je taktéž

nezákonný, neboť oprávněný trvá na odstranění veškerých stromů nacházejících se

v tzv. ochranném pásmu, a to svévolně, aniž by si opatřil k takovému rozhodnutí

podklady a uskutečnil náležitý dendrologický průzkum. Dle dovolatele oprávněný

při vydání exekučního titulu nerespektoval stanoviska orgánu ochrany životního

prostředí, nevydal žádné závazné stanovisko ve smyslu ust. § 8 odst. 2 zákona o

ochraně přírody a krajiny, kterým by řádně zdůvodnil svůj záměr nařídit

povinným vykácení stromů. Je tak zřejmé, že postup oprávněného, jeho rozhodnutí

a následné zdůvodnění jeho postupů bylo v rozporu se zákonem a byl zde tedy dán

důvod k zastavení řízení ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro

nepřípustnost výkonu rozhodnutí pro nesoulad s veřejným zájmem a obecně

závaznými předpisy chránící veřejný zájem (zákon o drahách, lesní zákon, zákon

o ochraně přírody a krajiny). Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II

bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský

soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních

řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále

jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení

odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a

není ani důvod, aby odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §

237 o. s. ř.)

Dovolatel (povinný J. Ch.) má za to, že předmětný exekuční titul je

materiálně nevykonatelný, protože z formulace, že z pozemku povinných XY k. ú. XY mezi železničními kilometry 49,300 – 49,600 mají být „odstraněny stromy,

které svojí výškou a dopadovou vzdáleností mohou způsobit vznik mimořádné

události na dráze s možným důsledkem ohrožení života, zdraví nebo škody

značného rozsahu a jsou tedy zdrojem ohrožení dráhy a provozu na ní“, není

zřejmé, jaké stromy mají být odstraněny. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo

965/2003, dovodil, že soudní výkon rozhodnutí (nebo exekuci) lze nařídit a

provést, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení

rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a

určení lhůty ke splnění povinnosti - tedy tzv.

materiální předpoklady

vykonatelnosti. Jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti

rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž

splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Není-li možné z exekučního titulu

náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř. dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke

způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení

výkonu rozhodnutí. Z výše popsaného výroku předmětného exekučního titulu je

zřejmé, že povinným byla uložena povinnost k odstranění veškerých (tedy i

zdravých) stromů, které vzhledem na svoji výšku a umístění v terénu mohou při

svém vyvrácení dopadnout nebo se posunout na trať v mezistanicích úseku XY v

železničních kilometrech 49,300 – 49,600 vlevo ve směru staničení. Tuto

povinnost lze vykonat způsobem předpokládaným právními předpisy, a to

provedením prací a výkonů [§ 59 odst. 2 písm. d), § 72 a násl. ex. řádu]. Povinnost je vymezena dostatečně určitým způsobem, protože při exekuci lze

přímo na místě zjistit, který ze stromů na předmětném pozemku má být odstraněn. Jestliže tedy odvolací soud došel k závěru, že exekuční titul je materiálně

vykonatelný, je jeho rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí

Nejvyššího soudu. Dovolatel rovněž namítá, že předmětný exekuční titul je „nezákonný“,

neboť oprávněný trvá na odstranění veškerých stromů nacházejících se v tzv. ochranném pásmu, a to svévolně, aniž by si opatřil k takovému rozhodnutí

podklady a uskutečnil náležitý dendrologický průzkum. Dovolatel dále uvádí, že

oprávněný nerespektoval ust. § 8 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a

krajiny, a při svém rozhodování neakceptoval ani stanovisko orgánu ochrany

životního prostředí a sám nevydal závazné stanovisko, kterým by řádně zdůvodnil

svůj záměr nařídit povinným kácení stromů. Takový postup oprávněného je podle

dovolatele nezákonný a v rozporu s „veřejným zájmem“, což způsobuje

nevykonatelnost exekučního titulu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 30. 6. 1976, sp. zn. 3 Cz 24/76,

uzavřel, že při posuzování návrhu na výkon rozhodnutí orgánu státní správy je

soud povinen zkoumat, zda rozhodnutí bylo vydáno orgánem k tomu oprávněným. Zjistí-li soud, že rozhodnutí vydal orgán, který nebyl oprávněn rozhodovat o

otázce pojaté do rozhodnutí, výkon rozhodnutí, byl-li již nařízen, zastaví. Jinými slovy exekuční soud je povinen zkoumat exekuční titul vydaný správním

orgánem potud, zda správní orgán jej vydal v rámci svého zákonného zmocnění. Ustanovením, které Drážní úřad opravňuje k vydání předmětného exekučního

titulu, přitom je ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách,

podle něhož drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dráhy a zdroje

rušení drážního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v

odstavci 1, nařídí drážní správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku

odstranění zdroje tohoto ohrožení.

Námitky dovolatele směřují vůči věcné správnosti exekučního titulu ve

formě správního rozhodnutí spočívající v tom, že drážní úřad si nevyžádal

dostatek podkladů a rozhodnutí tak učinil „svévolně“, myšleno bez dostatečných

podkladů. Tyto námitky však ničeho nemění na tom, že exekuční titul Drážní úřad

vydal v rámci své zákonné pravomoci, a proto nelze dojít k závěru, že by jeho

rozhodnutí bylo nevykonatelným a existoval důvod pro zastavení exekuce. Bylo

věcí dovolatele, aby věcnou správnost exekučního titulu namítl v rámci

opravného prostředku směřujícího do exekučního titulu (což dovolatel dle textu

dovolání učinil, ale opožděně), případně aby se domáhal zrušení exekučního

titulu v rámci správního soudnictví, v němž je možné přezkoumat maritorní

správnost exekučního titulu (což dovolatel ostatně rovněž podle textu dovolání

učinil). Teprve poté, co bude exekuční titul v předepsaném řízení zrušen, může

být odůvodněno zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o. s.

ř.. Do té doby je nutné respektovat, že případné vady nalézacího řízení a věcná

nesprávnost exekučního titulu ve formě rozhodnutí orgánu státní moci samy o

sobě nevedou k zastavení exekuce, protože tyto nedostatky se nepřenášejí do

vykonávacího řízení a tedy ani neposlouží jako důvod pro zastavení exekuce

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo

2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo

1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008,

sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že přezkum

věcné správnosti exekučního titulu ve formě rozhodnutí je ve vykonávacím řízení

v zásadě vyloučen, je jeho závěr v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Tvrzení dovolatele, že byla-li mu uložena povinnost k vykácení stromů na jeho

pozemku, jež mohou spadnout do kolejiště, je natolik zásadním zásahem do

„veřejného zájmu“, že exekuci je třeba zastavit, není obsahem dovolání

podložen.

S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného 1) přípustné, Nejvyšší soud

je tedy v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a

násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti

(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 7. 2019

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu