20 Cdo 2261/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinnému M. M., za účasti bývalé manželky povinného S. M., zastoupené Mgr. Františkem Duškem, advokátem se sídlem v Mělníku, Květinová č. 4083, a vydražitele V. W., pro 779 400 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EXE 24046/17, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2024, č. j. 25 Co 305/2023-562,
Dovolání bývalé manželky povinného se odmítá.
Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání povinného a bývalé manželky povinného usnesením ze dne 31. ledna 2024, č. j. 25 Co 305/2023-562, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále též jen „soudní exekutor“), ze dne 13. září 2023, č. j. 067 EX 24046/17-526, kterým soudní exekutor udělil vydražiteli příklep na vydražené nemovité věci (specifikované ve výroku rozhodnutí, dále též jen „předmětné nemovité věci“) za nejvyšší podání ve výši 4 491 006 Kč. Odvolatelé namítali, že dražba neměla proběhnout, jelikož před nařízením dražby nebylo rozhodnuto o jejich návrzích na zastavení exekuce, na zrušení exekučního příkazu, na vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce a ani o žalobě na určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě, což je podle nich důvodem neplatnosti dražby.
Odvolací soud uvedl, že odvolatelé své výhrady nijak nekonkretizovali, neupřesnili ani nedoložili, jedná se proto z jejich strany o vágní tvrzení, která nemohou být relevantním důvodem pro vyhovění odvolacím návrhům. Uzavřel, že nebyl shledán rozpor uděleného příklepu se zákonem. Usnesení odvolacího soudu napadla bývalá manželka povinného dovoláním, jehož přípustnost shledává v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
října 2018, sp. zn. 20 Cdo 4138/2017, rozsudku ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, a od nálezu Ústavního soudu ze dne 15. srpna 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18. Podle uvedených rozhodnutí jsou obecné soudy povinny se v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu meritorně zabývat námitkou, že v době dražby existoval důvod pro zastavení exekuce, a bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí, soud odročí dražební jednání až do pravomocného rozhodnuté o žalobě.
Dovolatelka uvedla, že jí (včasně) podaná žaloba o vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce v době udělení příklepu projednána nebyla. Stejně tak nebyl projednán její návrh na zastavení exekuce. Dražba předmětných nemovitých věcí proto byla provedena v rozporu se zákonem a není způsobilým podkladem pro udělení příklepu podle § 336j odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i usnesení soudního exekutora a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například usnesení ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, ze dne 16. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019, či ze dne 26. září 2023, sp. zn. 20 Cdo 2369/2023) i Ústavního soudu (srov. dovolatelem uvedený nález Ústavního soudu ze dne 15.
srpna 2019, sp. zn. II.
ÚS 4072/18), bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (exekuce), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě (§ 336i odst. 1 o. s. ř.). Soudní exekutor přitom smí zhodnotit vylučovací žalobu podanou za účelem vyloučení postižených věcí z exekuce jako zjevně bezúspěšnou, pakliže by její podání představovalo jen neopodstatněné a účelové průtahy provedení exekuce, a z tohoto důvodu nepostupovat doslovně podle ustanovení § 336i o. s. ř., a dražební jednání neodročovat, a to ať v rovině obecné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné pod číslem 49/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2011, sp. zn. III. ÚS 2127/11) či konkrétněji
ve vztahu k exekuci věcí movitých (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 2573/2007). Z dikce ustanovení § 336i o. s. ř. totiž není případné pro všechny případy dovozovat, že podání vylučovací žaloby je už samo o sobě způsobilé – automaticky a bez dalšího – přivodit odročení dražebního jednání, nýbrž musí jít právě o takovou žalobu, s níž se pojí alespoň minimální předpoklad úspěchu; naopak o zjevně neopodstatněnou vylučovací žalobu, která z postupu předvídaného ustanovením § 336i o. s. ř. představuje ospravedlnitelné vybočení, půjde například tehdy, bude-li podána někým, kdo k jejímu podání není objektivně věcně legitimován (typicky přímo povinný), anebo tehdy, je-li tvrzen důvod, který objektivně, na prvý pohled, vést k vyloučení majetku z exekuce nemůže (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2011, sp. zn. III. ÚS 2127/11), anebo v případě, že žádný důvod takového vyloučení věci v žalobě uveden vůbec není (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3969/2017). Nejvyšší soud dále uvedl (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, či ze dne 9. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 4138/2017), že samotné podání návrhu na zastavení exekuce není důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví. Shledá-li k námitce povinného odvolací soud v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu, že v době dražebního jednání zde byly důvody pro zastavení exekuce, o kterých soud měl vědět, pak změní usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon, neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena.
Pro takový postup však v projednávané věci nebyl dán důvod. Povinný a bývalá manželka povinného ve svých odvoláních namítali, že došlo ke vzájemné kompenzaci pohledávek ve vztahu k právní předchůdkyni oprávněného. Bez dalšího upřesnění uvedli, že byla podána žaloba na vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce a že před nařízením dražby nebylo rozhodnuto jejich o návrzích na zastavení exekuce. Svá tvrzení však nijak nekonkretizovali ani nedoložili.
Jestliže odvolací soud dovodil, že na základě vágních nesouhlasných tvrzení nelze shledat rozpor uděleného příklepu se zákonem, není uvedený závěr nesouladný s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ani s dovolatelkou prezentovaným nálezem Ústavního soudu. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání bývalé manželky povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu