20 Cdo 2311/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné CEVE s.r.o., se sídlem v Praze, Holešovicích, Letohradská 711/10, IČ 251 64 988, zastoupené JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, proti povinné KCK Cyklosport-Mode s.r.o., se sídlem v Kobylnici, U Mlýna 12, IČ 185 59 751, zastoupené JUDr. Milanem Holomkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín II/385, pro 468.807,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 E 1018/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2007, č. j. 44 Co 350/2004 - 240, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Folprechta, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18.
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud zrušil usnesení ze dne 10. 5. 2004, č. j. 16 E 1018/2001 - 207, (jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 8. 11. 2001, č. j. 16 E 1018/2001 - 7), řízení o zastavení výkonu rozhodnutí zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí před soudy obou stupňů. Odvolací soud ze sdělení HVB Banky ze dne 24. 2. 2003 zjistil, že „výplatu peněz oprávněnému dle nařízeného výkonu rozhodnutí 16 E 1018/2001 - 7 provedla“. S odkazem na § 306 odst. 1 a 2 o. s. ř. proto dospěl k závěru, že byl-li výkon rozhodnutí, jehož zastavení se povinná domáhá, proveden, čímž zanikl, a to dříve, než bylo ve věci rozhodnuto soudem prvního stupně, není již možno o jeho zastavení rozhodnout, nýbrž je třeba rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a řízení o zastavení výkonu zastavit.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Uvedla, že s postupem odvolacího soudu sice „v zásadě souhlasí“, že však dovolání podává s ohledem na to, že dne 9. 12. 2004 podala u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu, jíž se po oprávněné domáhá zaplacení částky 1.611.814,42 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež oprávněná „nabyla“ v důsledku protiprávního jednání P. J., jednatele společnosti M2 - Sport, spol. s r.o., který byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2005, č. j. 3 To 1075/2004 - 380, uznán vinným, že dne 4. 7. 2001 v Českých Budějovicích jako jednatel společnosti M2-SPORT, s.r.o., uzavřel se společností CEVE, s.r.o. (oprávněnou), prostřednictvím jejího jednatele Ing. M. J., smlouvu č. 5-01-K o postoupení pohledávky ve výši 468.807,- Kč za společností KCK Cyklosport - Mode, s.r.o., která vznikla na základě vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 22. 4. 1998, č. j. 17 Cm 258/95-43, přičemž Ing. M. J. zamlčel, že dlužník KCK Cyklosport - Mode, s.r.o. své závazky vůči věřiteli M2-SPORT, s.r.o. splatil, čímž se postoupení pohledávky stalo „nedůvodným“; tím P. J. spáchal trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Dále dovolatelka uvedla, že Krajský soud v Českých Budějovicích její žalobě o vydání bezdůvodného obohacení vyhověl, Vrchní soud v Praze však rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 10. 2006, č. j. 3 Cmo 93/2006 - 172, změnil tak, že žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že dokud nebude pravomocně rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu, že po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, nelze uvažovat o vzniku bezdůvodného obohacení; proti tomuto rozsudku podala povinná dovolání, přičemž věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 32 Cdo 1283/2007 a řízení není dosud skončeno. Má za to, že pokud by dovolání bylo zamítnuto, popíralo by napadené usnesení odvolacího soudu uvedený závěr Vrchního soudu v Praze, neboť by bylo „zabráněno vydání pravomocného rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí“ a „možnosti uplatňovat nárok na vydání bezdůvodného obohacení“, čímž by jí bylo odňato „právo na jakoukoliv soudní ochranu“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, resp. aby bylo zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání povinné ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto.
Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle § 307 odst. 1, věty první, o. s. ř., výkon rozhodnutí (přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu) se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Podle § 306 odst. 2 o. s. ř. provedením (§ 307, 308, 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí zaniká. Účelem výkonu rozhodnutí je zajistit splnění povinnosti, která byla povinnému uložena a kterou nesplnil dobrovolně; proto po jeho nařízení je soud povinen postarat se o jeho provedení (§ 265 odst. 1 o. s. ř.). Je-li výkon rozhodnutí úspěšně proveden a povinnost v řízení vymožena, výkon rozhodnutí končí, aniž by o tom soud rozhodoval. Naproti tomu o zastavení výkonu rozhodnutí je třeba rozhodnout, jestliže v rámci vykonávacího řízení (exekučního řízení) k nucenému splnění povinnosti nedošlo (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004).
Jestliže tedy v daném případě bylo zjištěno, že před rozhodnutím soudu prvního stupně o návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí HVB Banka „výplatu peněz oprávněnému dle nařízeného výkonu rozhodnutí 16 E 1018/2001 - 7 provedla“, výkon rozhodnutí tím podle § 306 odst. 2 o. s. ř. zanikl, neboť jeho účel byl naplněn. Odvolací soud proto správně usnesení soudu prvního stupně, jímž rozhodl o návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, zrušil a řízení o zastavení výkonu rozhodnutí pro nedostatek podmínky řízení zastavil (§ 103 a § 254 odst. 1 o. s. ř.). Okolnost, že povinná se žalobou v soudním řízení domáhá po oprávněné vydání bezdůvodného obohacení, nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 2, věty první, o. s. ř. zamítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání; vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se nepodávají, a dovolací soud nezjistil ani existenci jiných vad řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle § 12 odst. 1 písm. b), snížená na polovinu podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení oprávněné ve výši 2.300,- Kč je povinná povinna zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu