20 Cdo 2321/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného P. P., proti povinnému Ing. K. D., zastoupenému Mgr. Radkou Ježovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Dobrovského 1, za účasti vydražitele T. D., pro částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 Nc 1906/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 8. 2011, č. j. 12 Co 373/2011-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 4. 2011, č. j. EX 364/08-86, jímž soudní exekutor udělil vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem. S odvolací námitkou nesprávnosti znaleckého posudku (vypracovaného podle názoru povinného bez místního šetření) a z ní vyplývajícího nesprávného určení ceny dražených nemovitostí se krajský soud vypořádal závěrem, že „tato námitka nemůže mít žádný dopad na věcnou správnost přezkoumávaného rozhodnutí, jelikož mohla být relevantně uplatněna nejpozději v opravném prostředku proti usnesení o výsledné ceně nemovitostí, jež však zůstalo odvoláním nenapadeno.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž však uvádí, v čem by mělo mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam, povinný ohlašuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
tedy nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že příklep udělen být neměl, protože dražené nemovitosti nebyly a objektivně nemohly být řádně oceněny, neboť ustanovený znalec jejich prohlídku vůbec neprovedl. Jejich výsledná cena, uvedená v dražební vyhlášce, i z ní vyvozená výše nejnižšího podání vyhláškou stanovená je podle jeho názoru značně podhodnocena, což mu „v konečném důsledku způsobilo škodu,“ jelikož nemovitosti nebyly vydraženy za cenu odpovídající ceně tržní. Předmětné nemovitosti byly v průběhu let 1997-2008 rozsáhle rekonstruovány a provedenými úpravami došlo k jejich podstatnému zhodnocení. Znaleckým posudkem z roku 1992, tedy vypracovaným před rekonstrukcí, byly oceněny částkou 1.600.000,- Kč, je tedy podle jeho názoru vyloučeno, aby po tak rozsáhlé rekonstrukci byly pro účely dražby oceněny částkou pouze 940.000,- Kč, a povinný je tak nadále přesvědčen, že nemovitosti byly draženy za podmínek, jež jsou v rozporu s platnými právními předpisy, došlo tedy k porušení zákona, jelikož výsledná cena byla stanovena na základě fiktivních, neúplných a nesprávných údajů.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatel (jenž se otázkou přípustnosti dovolání zabýval pouze potud, že odkázal na ustanovení „§ 237, písm. c/ o. s. ř.“) však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam (a v čem tento význam spočívá), a že tedy podmínky předepsané ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl a k závěru o splnění těchto podmínek nelze dospět ani hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených, jelikož závěr odvolacího soudu, že námitka nesprávně určené ceny dražených nemovitostí je pro posouzení správnosti rozhodnutí o příklepu právně nevýznamná, protože „relevantně mohla být uplatněna nejpozději v opravném prostředku proti usnesení o výsledné ceně nemovitostí, jež však zůstalo odvoláním nenapadeno,“ je v souladu s judikaturou.
Ta, stejně jako právní teorie, zastává názor, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu § 336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání /§ 336/) a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu uvést (§ 336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitostí i usnesením o dražební vyhlášce je soud při rozhodování o příklepu vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 4/2000, s 16/46).
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. března 2013
JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu