20 Cdo 2382/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové
v exekuční věci oprávněné B., s. p. „v l.“, zastoupené advokátem, proti povinnému J. z. d. Č.-s. p. S. „v l.“, jednajícímu likvidátorem Mgr. J. S., advokátem, pro částku 173.463,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn.
12 Nc 11091/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 27. 4. 2006, č.j. 22 Co 24/2006-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení z 9. 11. 2005, č. j. Nc 11091/2005-9 (jímž okresní soud nařídil exekuci), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že k exekuci navržené rozsudky z 13. 11. 1996 nejsou vykonatelné, jelikož byly doručovány přímo povinnému, ač ten je od 13. 4. 1995 v likvidaci s tím, že likvidátorem byl k témuž dni ustanoven Mgr. J. S. (jemuž ovšem rozsudky, a to ani dodatečně, doručeny nebyly).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž jako dovolací důvody – výslovně (viz bod II. dovolání na č.l. 45) – uvedla pouze to, že rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 37 Cm 67/96 a 37 Cm 73/96, jí byly přiznány částky 14.493,40 Kč a 158.970,- Kč, obě s úrokem z prodlení
a s náhradou nákladů nalézacího řízení. Který (případně které) z taxativně v ustanovení § 241a odst. 2, 3 o.s.ř. vypočtených dovolacích důvodů uplatňuje a v čem spatřuje jeho (jejich) naplnění však oprávněná nespecifikovala, pouze v bodě VI. dovolání uvedla, že se napadeným usnesením „cítí poškozena, neboť nenese vinu na procesním pochybení při doručování zmíněných rozsudků a návrh na nařízení exekuce podala v dobré víře a na základě oprávněných pohledávek vůči žalovanému.“
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Z uvedených ustanovení Nejvyšší soud již v několika rozhodnutích dovodil, že dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené ustanovením § 241b odst. 3 o.s.ř., bude dovolacím soudem odmítnuto podle § 43 odst. 2 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2004 pod poř. č. 21, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005 pod poř. č. 31).
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s § 243c o.s.ř. dovolání odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto; povinnému však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl dle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu