20 Cdo 2409/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci
oprávněné P., spol. s. r. o., zastoupené advokátkou, proti povinným 1) V. S. a
2) J. S., za účasti JUDr. H. Š., soudní exekutorky, vydražitele A. T.,
zastoupeného advokátem, a přihlášených věřitelů Č. s., a. s., Finančního úřadu
v R., Okresní správy sociálního zabezpečení R., pro 7.406.777,61 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 2641/2003,
o dovoláních oprávněné a soudní exekutorky proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 17. 5. 2006, č.j. 20 Co 159/2006-290, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2006, č.j. 20 Co
159/2006-290, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 16. 2. 2006, č.j. Nc
2641/2003-220, rozhodl, že z rozdělované podstaty 1.466.667,- Kč (z dražby
rodinného domu čp. 2430 s označenými pozemky) uspokojí pohledávku JUDr.
H. Š., soudní exekutorky, ve výši 267.249,- Kč, pohledávku přihlášené věřitelky
Č. s., a. s. ve výši 15.582,- Kč a pohledávku oprávněné ve výši 1.183.836,- Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka na náhradu nákladů exekuce
je pohledávkou ve skupině podle § 337c odst. 1, písm. a) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a
že pohledávka Č. s., a. s., zajištěná omezením převodu nemovitostí, a
pohledávka oprávněné (vyčíslená k rozvrhovému jednání ve výši 10.581.953,50 Kč)
jsou pohledávkami ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o.s.ř., z nichž
lepší pořadí má pohledávka Č. s., a. s. Pohledávku oprávněné tak uspokojil jen
co do zbytku rozdělované podstaty 1.183.836,- Kč. K pohledávkám dalších
přihlášených věřitelů Okresní správy sociálního zabezpečení R. a Finančního
úřadu v R. nepřihlédl, neboť nebyly doloženy popřípadě vyčísleny.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení soudu
prvního stupně a rozhodl, že všechny tři pohledávky se uspokojí ve skupině
podle § 337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pohledávku Č. s., a. s., která měla lepší
pořadí, uspokojil celou a zbývající pohledávky, k jejichž plné úhradě zbytek
rozdělované podstaty nestačil, uspokojil poměrně (pohledávku soudní exekutorky
do výše 73.500,- Kč a pohledávku oprávněné do výše 1.377.585,- Kč). Současně
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
K vyčíslení pohledávky oprávněné částkou 10.581.953,50 Kč (jistina ve výši
5.197.818,41 Kč, úroky z prodlení ve výši 2.996.785,31 Kč, nárok z časového
rozlišení 11.375,55 Kč a sankční úrok 2.375.974,26 Kč) v odůvodnění svého
rozhodnutí uvedl, že exekuce byla nařízena jen pro jistinu (ohledně
příslušenství byl návrh na nařízení exekuce usnesením Okresního soudu v
Rakovníku ze dne 13. 1. 2004, č.j. Nc 2641/2003-55, zamítnut). Pokud oprávněná
přihlásila po nařízení exekuce příslušenství jako svoji další pohledávku
zajištěnou zástavním právem, nedoložila ji, neboť úvěrová smlouva, v níž by
měla být provedena identifikace příslušenství, není součástí spisu. Částka z
rozvrhu výtěžku připadající na oprávněnou poslouží k uspokojení jistiny, neboť
ta zatím nebyla uhrazena ze souběžně prováděné dražby dalších nemovitostí
povinných.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláním oprávněná a soudní
exekutorka.
Oprávněná v dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a
odst. 1 písm. f) o.s.ř. – uplatnila jako dovolací důvod, že řízení bylo
postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a
odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřuje
ve ztrátě smlouvy o úvěru č. 228-68-96 ze soudního spisu, což vedlo odvolací
soud k nesprávnému závěru, že oprávněná nedoložila příslušenství z jistiny
5.197.818,41 Kč. Uvedla, že smlouva o úvěru č. 228-68-96 byla do soudního spisu
založena minimálně dvakrát a její případná ztráta během soudního řízení nemůže
jít k její tíži. Nesprávné právní posouzení spatřovala v tom, že odvolací soud
uspokojil pohledávku oprávněné a pohledávku soudní exekutorky poměrně a nikoliv
podle principu priority, když pohledávka oprávněné má lepší pořadí (16. 7. 1996
oproti 6. 6. 2003). Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soudní exekutorka JUDr. H. Š. v dovolání – jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. – ohlásila jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (§ 241a
odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Spatřuje je v tom, že její pohledávka byla zařazena
do třetí skupiny (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Namítala, že „je-li soudní
exekutor pověřen soudem (rozuměj státem) k provedení exekuce prodejem
nemovitosti (§ 52 odst. 1, § 69 EŘ) a vzniknou mu v této souvislosti v průběhu
exekuce, tedy od nařízení až po rozvrhové usnesení, náklady, jedná se
jednoznačně o náklady, které vydal v zastoupení státu, a tyto mají být pro
účely uspokojení pohledávek z rozdělované podstaty zařazeny do první skupiny
dle § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř.“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z obou dovolání (přípustných podle § 238a odst. 1 písm. f/, odst. 2
o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a § 130 zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/
a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č.
120/2001 Sb.“) je důvodné dovolání oprávněné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b),
odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání
přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá,
o.s.ř.), v žádném z obou dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu
spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody včetně
jejich obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je
předmětem dovolacího přezkumu, zda řízení před odvolacím soudem bylo stiženo
namítnutou vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., spočívající ve ztrátě
části spisu (úvěrové smlouvy), v důsledku čehož pak odvolací soud dovodil
právní závěr, že oprávněná nedoložila existenci pohledávky na příslušenství
zajištěné zástavním právem, dále, zda platí při rozvrhu rozdělované podstaty
mezi pohledávkou oprávněné a pohledávkou soudní exekutorky na náhradu nákladů
exekuce princip poměrnosti či priority (dovolací důvody oprávněné) a konečně,
zda se uspokojuje pohledávka soudní exekutorky na náhradu nákladů exekuce v
první anebo třetí skupině (dovolací důvod soudní exekutorky).
Z ustanovení § 26 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992
Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád“), vyplývá, že povinnost obnovit
spis, který byl zcela nebo zčásti zničen nebo se ztratil, svědčí soudu. Spis je
tvořen všemi písemnostmi (podání, protokoly, záznamy, rozhodnutí, písemnosti
soudního komisaře založené do spisu D a pod.), které se vztahují k téže věci (§
164 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č.j. 505/2001-Org,
kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy,
dále jen „instrukce“). Všechny písemnosti ve spise s výjimkou příloh se
postupně sešívají nebo jiným vhodným způsobem spojují (§ 165 odst. 1
instrukce). Přílohy se evidují způsobem uvedeným v § 173 odst. 1 instrukce. Po
pravomocném skončení věci je nutno přílohy vrátit těm, kdo je předložili,
nebylo-li rozhodnuto jinak. U věcí, u nichž lze předpokládat, že bude podáno
dovolání, se přílohy vrátí až po marném uplynutí dovolací lhůty podle § 240
odst. 1 o.s.ř. (§ 173 odst. 2 instrukce). Vrácení příloh potvrdí příjemce svým
podpisem a datem přímo na přílohové obálce nebo na listu, na němž je poukaz k
jejich vrácení, pokud nebyly vráceny poštou; v tomto případě se připojí k
poukazu na vrácení příloh dodejka (§ 173 odst. 3 instrukce). Potvrdil-li
Okresní soud v Rakovníku podacím razítkem, že dne 24. 6. 2003 převzal od
oprávněné doplnění návrhu na nařízení exekuce s osmi přílohami, mezi nimiž je v
písemném podání, k němuž byly přílohy připojeny, uvedena kopie smlouvy o
úvěru č. 228-68-96 a kopie dodatků č. 1, 2, 3 a 4 úvěrové smlouvy a činil-
li odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 17. 9. 23003, č.j. 29 Co
495/2003-48, závěry z dodatku č. 4, je zřejmé, že se úvěrová smlouva č.
228-68-96 i s dodatky stala součástí spisu. Z obsahu spisu neplyne, že by tyto
přílohy přestaly být jeho součástí postupem podle § 173 odst. 3 instrukce. Za
tohoto stavu byl soud povinen ztracenou část spisu obnovit. Neučinil-li tak a
přenesl-li odpovědnost za tento stav na oprávněnou, zatížil řízení vadou, jež
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
S ohledem na shora uvedené bylo předčasné, zabývat se dovolací výtkou
oprávněné ohledně právního posouzení věci, protože skutkový stav ve věci může
v dalším řízení doznat změny. Dovolací soud se proto výtkou oprávněné –
pominutí zásady přednosti pohledávky oprávněné před pohledávkou soudní
exekutorky – nezabýval.
Dovolání soudní exekutorky – založené na právní výtce, že pohledávka soudního
exekutora na náhradu nákladů exekuce se uspokojuje ve skupině podle § 337 odst.
1 písm. a) o.s.ř. – však není důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil
podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto
případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil
nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Nejvyšší soud sjednotil rozdílnou rozhodovací praxi nižších soudů v
tomto směru ve Stanovisku k výkladu zákona č. 120/2001 Sb.,o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005,
uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod
č. 31, kde v bodu XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na
náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu
rozdělované podstaty ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit.
Z výše uvedeného lze uzavřít, že řízení před odvolacím soudem bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1
o.s.ř.) podle § 243b odst. 2, věty za středníkem, o.s.ř. zrušil a věc
odvolacímu soudu vrátil podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení k
dalšímu řízení.
Právní názory dovolacího soudu jsou pro další řízení závazné (§ 243d
odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
podle výsledků dalšího řízení buď soud (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.)
nebo soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu