20 Cdo 2474/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Dexindra s. r. o., se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Křižovnická 86/6, identifikační číslo osoby 04113811, zastoupené JUDr. Robertem Falbrem, advokátem se sídlem v Praze 6, Kopeckého 1326/47, proti povinnému R. M., zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 08262/08, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 2. dubna 2025, č. j. 58 Co 71/2025-202, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 4. 2025, č. j. 58 Co 71/2025-202, k odvolání povinného potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov (dále „exekutor“), ze dne 30. 12. 2024, č. j. 203 Ex 08262/08-191, jímž exekutor zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. 2/ Odvolací soud aproboval zjištění exekutora, že v posuzované exekuci došlo dne 16. 10. 2024 k vydobytí částek 15 Kč a 45 Kč v důsledku plnění od Finančního úřadu pro Zlínský kraj „na základě vydaného exekučního příkazu přikázáním jiné pohledávky“; exekuce proto není bezvýsledná, neuplynula-li dosud nová šestiletá lhůta běžící od uvedeného vymožení.
3/ Odvolací soud citoval ustanovení § 52 odst. 1 a § 55 odst. 7, 8, 11 a 12 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále „ex. řád“), a uzavřel, že povinným prosazovaný výklad o marném uplynutí zákonné lhůty 12 let „přes částečné uspokojení exekuované pohledávky“ nelze opřít o znění zákona. Jestliže došlo k částečnému uspokojení vymáhaného plnění před skončením uvedené lhůty, nelze považovat exekuci za bezvýslednou ve smyslu nemajetnosti povinného coby důvodu k zastavení exekuce, neboť „z hlediska hypotézy právní normy je zcela bezpředmětné, že se ve vztahu k vymáhané pohledávce jednalo o plnění minimální“.
Na přijatém výkladu § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu nelze shledat „ničeho rozporného s dobrými mravy“ se zřetelem ke skutečnosti, že exekuce byla zahájena proto, že povinný dobrovolně nesplnil svou povinnost z exekučního titulu.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil předestřením dvou právních otázek, „které pravděpodobně nebyly dovolacím soudem vyřešeny“. Takovými otázkami jsou: a/ zda je exekutor (exekuční soud) oprávněn odchýlit se při rozhodování o zastavení dlouhodobě bezvýsledné exekuce od doslovného znění § 55 odst. 11 věty páté ex. řádu, je-li v průběhu trvání exekuce vymožena vzhledem k výši vymáhané povinnosti „zcela marginální částka, a exekuci zastavit“, a b/ zda je exekutor oprávněn přeplatek daně z příjmu fyzických osob vzniklý nadměrnými odvody ze mzdy postihnout „exekučním institutem přikázáním jiné pohledávky“.
5/ Dovolatel k tomu upřesnil, že má-li být jednoznačným záměrem novelizovaného § 55 ex. řádu stanovit časový rozsah marně vedených exekucí, pak vymožení částky 60 Kč dva měsíce před podáním návrhu povinného na zastavení „dlouholeté“ exekuce není naplněním smyslu zákonné úpravy. Otázka ad b) byla řešena na úrovni vrchních soudů tak, že přeplatek vzniklý ročním zúčtováním záloh se považuje za součást mzdy, a spadá tudíž pod provedení exekuce srážkami ze mzdy, nikoli pod přikázání jiné pohledávky. 6/ K dovolání se oprávněná vyjádřila podáním ze dne 23.
8. 2025, v němž především zdůraznila, že ex. řád v platném znění nepodmiňuje počátek běhu nových zákonných lhůt pro zastavení bezvýsledně vedené exekuce dosažením konkrétní výše vymoženého plnění. Argumentaci založenou na tvrzení povinného o „nespravedlnosti a porušení dobrých mravů“ oprávněná nepovažuje „za příliš šťastnou“ s přihlédnutím k chování povinného, který ke svým povinnostem po celou dobu řízení přistupoval nedbale, bez snahy „své značně vysoké dluhy urovnat“. Otázka ad b) není přípustná, jestliže takovou námitku měl povinný uplatnit „v příslušných lhůtách v průběhu samotného exekučního řízení“, nikoli až v dovolání.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále rovněž „o. s. ř.“) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), načež po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex.
řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8/ Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 10. září 2024, sp. zn. 20 Cdo 858/2024, vysvětlil, že požadavek, aby dovolací soud příslušná ustanovení ex. řádu vyložil tak, že i přes částečné uspokojení exekvované pohledávky uplynula lhůta 12 let předepsaná v ustanovení § 55 odst. 11 ex. řádu, tudíž je namístě exekuci zastavit pro bezvýslednost, nekoresponduje se zněním zákona.
Úprava ve znění § 55 odst. 7 ve spojení s odst. 11 ex.
řádu vyžaduje, aby v průběhu lhůty představující bezvýslednost exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti; výjimku z postupu podle ustanovení § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu zákon zjevně - tudíž ani za pomoci jakýchkoli interpretačních pravidel, jelikož ty by vedly k popření zákonného režimu - nenabízí. 9/ K argumentaci dovolatele v předmětné věci, založené na okolnosti vymožení „marginální“ částky v porovnání s exekvovanou pohledávkou oprávněné, je vhodné poznamenat, že dovozením jakéhokoli částečného uspokojení vymáhané pohledávky, v důsledku něhož přesto nezačne běžet - v rozporu s větou pátou § 55 odst. 11 ex.
řádu - „nová“ lhůta vedené exekuce, by soud nepřípustně konstituoval (doplňoval) zákon a generoval tím další interpretační obtíže (tj. jaká má být ona „marginální“ či jiným adjektivem v rozporu s dikcí zákona definovaná částka, případně jakým způsobem by měla být v konkrétních případech určována apod.). Zřejmým záměrem zákonodárce (který lze sledovat ze zrušení původní formulace § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu týkající se částečného uspokojení vymáhané povinnosti „ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce“ - srov. část třetí § 9 bod 1 zákona č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů) bylo odstranění jakýchkoli (případných) výkladových komplikací.
I v souladu s tím je třeba uzavřít, že na řešení otázky ad a) napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, jestliže odvolací soud zcela respektoval jednoznačné znění zákonné úpravy. 10/ Rozhodná ve smyslu přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. není ani otázka ad b), neboť způsob vymožení dílčího plnění, od něhož se odvíjí nová lhůta vedené exekuce, konkrétně že namísto přikázání pohledávky měla být exekuce provedena srážkami ze mzdy, nic nemění na skutečnosti částečného uspokojení exekvované povinnosti podle § 55 odst. 11 ex.
řádu. Nadto zmíněnou námitku dovolatel uplatnil poprvé až v dovolacím řízení, takže k ní nelze přihlédnout. 11/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu