USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné L. N., zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem Praze 1, Opletalova 1525/39, proti povinnému V. M., zastoupenému Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, pro 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 23 Nc 523/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. září 2023, č. j. 60 Co 146/2023-115, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 9. 2023, č. j. 60 Co 146/2023-115, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále též „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 9. 6. 2023, č. j. 23 Nc 523/2002-99, jímž soud prvního stupně výrokem I zamítl návrh povinného ze dne 16. 5. 2023 na odklad exekuce vedené u soudní exekutorky JUDr. Jany Jarkové, Exekutorský úřad Zlín (dále „soudní exekutorka“), pod sp. zn. 207 EX 882/02 pro vymožení částky 240 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 28. 6. 2001, č. j. 20 C 112/2001-22 (dále „exekuční titul“) a současně výrokem II zamítl návrh povinného ze dne 16. 5. 2023 na zastavení exekuce. 2/ Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nelze mít exekuci za bezvýslednou,
vymohla-li soudní exekutorka prodejem 145 ks akcií společnosti VÍTKOVICE, a. s. (se sídlem v Ostravě, Vítkovice 3020, identifikační číslo osoby 45193070), v dražbě konané v červenci 2021 částku převyšující její náklady, tj. převyšující 7 865 Kč. Z tohoto důvodu nejsou dány předpoklady pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), natož podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Protože absentují předpoklady pro zastavení exekuce, není dán ani důvod k odkladu provedení exekuce podle § 54 odst. 11 ex. řádu.
3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž dovolacímu soudu ve smyslu vymezení předpokladu přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., předkládá k zodpovězení otázku, zda „lze s ohledem na smysl nové právní úpravy zastavování marných a bezvýsledných exekucí přijmout závěr, že za částečné uspokojení pohledávky věřitele (vymožení pohledávky) se považuje prodej majetku dlužníka realizovaný v roce 2021, byť je tento majetek v exekuci zajištěn již od roku 2004?“, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
4/ K ohlášené otázce dovolatel uvedl, že soudní exekutorka sice dne 15. 3. 2021 vydala pod č. j. 207 EX 882/02-130 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky (145 ks akcií), kterou měl povinný vůči společnosti VÍTKOVICE, a. s., a v důsledku prodeje těchto akcií pak bylo dne 19. 7. 2021 vymoženo 7 890,90 Kč, zpeněžoval se však majetek, který povinný nabyl někdy na počátku tisíciletí. Akcie jsou tedy odrazem finanční a sociální situace povinného z doby před více než 20 lety.
V exekuci nebyl zjištěn žádný majetek povinného po dobu 12 let. Je v rozporu se smyslem nové právní úpravy směřující k zastavování bezvýsledných exekucí, aby náhlý, nečekaný (možná i účelový) prodej akcií měl pro povinného právní následek takový, že exekuce bude trvat od tohoto okamžiku dalších minimálně 6 let. Nelze jen formalisticky vykládat znění zákona, nýbrž je třeba přihlížet i k tomu, zda nějaký majetek povinný nabyl v posledních letech. Za dobu 20 let trvání exekuce již povinný žádný majetek nenabyl a soudní exekutorka za celou dobu trvání exekuce nezjistila žádný jiný postižitelný majetek, a to ani v rámci mobiliární exekuce.
Rozhodné pro posouzení je ustanovení § 55 odst. 11 ex. řádu, které zkráceně k této otázce říká, že celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce (resp. od právní moci usnesení o nařízení exekuce). Exekuce běží od roku 2002 a k 1. 1. 2023 je splněna zákonná 12letá lhůta. 5/ K podanému dovolání se vyjádřila oprávněná, přičemž zdůraznila, že se nepovažuje za aktivně legitimovanou ve sporu, ve kterém povinný jako pochybení uvádí postup soudního exekutora při vyznačování doložky právní moci, případě postup téhož soudního exekutora v případě, kdy k zpeněžení majetku dojde až řadu let po vydání exekučního příkazu na tutéž movitou věc.
V takovém případě je namístě zcela jiný způsob obrany. 6/ Nejvyšší soud rozhodl o dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex.
řádu), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.
ř., dospěl bez
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7/ V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno před 1. 1. 2022 (dne 2. 4. 2002) a v téže době nabylo usnesení o nařízení exekuce právní moci (ve
smyslu vyznačené doložky provedení exekuce), tudíž se do lhůty podle § 55 odst. 7 a odst. 11 ex. řádu, ve znění účinném od dne nabytí účinnosti zákona č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů (dále „zákon č. 214/2022 Sb.), tj. od 1. 9. 2022, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a exekucí nebyla postižena nemovitá věc (viz část třetí § 10 odst. 1 přechodných ustanovení zákona č. 214/2022 Sb.). Zároveň byla od účinnosti zákona č. 214/2022 Sb. zrušena část textu § 55 odst. 7 a odst. 11 ex.
řádu, a to u slov „ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce“ (část třetí § 9 bod 2 zákona č. 214/2022 Sb.). Následně byla rovněž přijata další novela ex. řádu ve znění zákona č. 255/2023 Sb., která přinesla menší doplnění a dílčí (především formulační) změny a upřesnění účinné od 26. 8. 2023. Odvolací soud rozhodoval již v době účinnosti obou uvedených novel, přičemž primárně (z hlediska předestřené právní otázky) je zřejmé, že se řídil přechodnými a zrušujícími ustanoveními zákona č. 214/2022 Sb. 8/ Podle § 55 odst. 7 věty první a druhé ex.
řádu (vždy ve znění účinném od 26. 8. 2023, srov. výklad shora) nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.
9/ Podle § 55 odst. 11 ex. řádu je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 a 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další tři roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 a 10 a exekuci zastaví.
Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci
12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti.
Po dobu, po kterou
trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí. 10/ Podle čl. IV bodu 11 přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb. (dále „přechodná ustanovení“) nestanoví-li se dále jinak, v řízení zahájených přede dne nabytí účinnosti tohoto zákona začne běžet lhůta podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
V řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce (pozn.: slova „ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce“ z těchto přechodných ustanovení nebyla následnou novelou č. 214/2022 Sb. derogována, což však není relevantní) exekucí postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně.
V řízení podle věty druhé lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely postupu podle § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce. 11/ Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, ozřejmil, že shora citovaná část novely ex.
řádu provedené zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 ex. řádu) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 ex. řádu lze ve znění přechodného ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dodatkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce.
Jednoznačným záměrem novelizované normy totiž bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí. 12/ Na závěrech plynoucích z citovaného usnesení Nejvyššího soudu
zásadně nemění nic ani další novelizace provedené zákony č. 214/2022 Sb. a č. 255/2023 Sb. Zkoumaná lhůta bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 a odst. 11 ex. řádu v důsledku těchto novel a s ohledem na okolnosti posuzovaného případu nemohla uplynout dříve než 1. 1. 2023 (viz část třetí § 10 odst. 1 věta druhá a třetí přechodných ustanovení zákona č. 214/2022 Sb.). 13/ Dovolatel svým dovoláním požaduje, aby dovolací soud příslušná ustanovení ex.
řádu vyložil tak, že přes částečné uspokojení exekvované
pohledávky v roce 2021 uplynula lhůta 12 let předepsaná v ustanovení § 55 odst. 11 ex. řádu, tudíž je namístě exekuci zastavit pro bezvýslednost, resp. dovolatelovu nemajetnost. Takto prosazovaný výklad nicméně nelze opřít o zcela evidentní a výkladové obtíže nepřipouštějící znění příslušných zákonných ustanovení, která pro rozhodnutí o zastavení marně vedené exekuce mimo jiné vyžadují, aby v průběhu lhůty představující bezvýslednost exekuce nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti.
Výjimku z postupu podle ustanovení § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu zákon zjevně - tudíž ani za pomoci jakýchkoli interpretačních pravidel, jelikož ty by vedly k popření zákonného režimu - nenabízí, což bez jakýchkoli pochybností platí u argumentace dovolatele, který pro účely posuzování běhu příslušné lhůty označuje za rozhodnou zákonem nepojmenovanou, a proto bezvýznamnou skutečnost, tj. okamžik zajištění později exekučně zpeněženého majetku povinného, kterou by měl být negován zákonný význam (důsledek) částečného uspokojení vymáhané povinnosti.
14/ Jestliže v posuzované věci soudní exekutorka prodejem (dražbou) akcií dosáhla uspokojení alespoň části vymáhané povinnosti, k čemuž nesporně došlo ve lhůtě zákonem vymezené a před 1. 1. 2023 neskončené, nelze mít exekuci za bezvýslednou ve smyslu nemajetnosti povinného coby důvodu k zastavení exekuce (a to ani výkladem § 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., k čemuž ostatně předestřená otázka a s ní spjatá argumentace dovolatele ani necílila). 15/ Napadl-li povinný dovoláním rovněž tu část usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d/ o.
s. ř. 16/ Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání povinného v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 9. 2024
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu