20 Cdo 2489/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné FOKR Czech s.r.o., sídlem Havlíčkova 234/1, 757 01 Valašské Meziříčí, identifikační číslo osoby 25873580, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, advokátem, sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti povinnému 1) J. N., a povinné 2) S. N., oběma zastoupenými JUDr. Štefanem Adamem, advokátem, sídlem Němetice 44, Kelč, pro 687 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 06532/11, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, č. j. 9 Co 909/2015-211, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna nahradit povinným na nákladech dovolacího řízení 7 054,30,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám JUDr. Štefana Adama, advokáta se sídlem Němetice 44, Kelč.
Odůvodnění (stručné dle § 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovoláním napadla oprávněná v záhlaví označené rozhodnutí, kterým Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 11. 5. 2015, č. j. 15 EXE 686/2011-198, jímž zastavil exekuci, nařízenou usnesením Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 20. 4. 2011, č. j. 15 EXE 686/2011-25, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 29. 1. 2016.
Dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí (podle kterého rozhodčí doložka, obsahující ustanovení o výběru rozhodce tak, že „věřitel určí jediného rozhodce“, je absolutně neplatná pro nedostatek pravomoci rozhodce, a soud má povinnost již nařízenou exekuci v každém jejím stádiu, pro nezpůsobilost exekučního titulu, zastavit), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 362/2016).
Závěry vyslovené v těchto rozhodnutích se v nyní posuzované věci uplatní – ve svém celku – tím spíše, že jméno anebo způsob určení ad hoc rozhodce nebyl v rozhodčí smlouvě uveden vůbec, a tedy – dokonce – ani odkazem na soukromé „rozhodčí řády“ či seznamy (srov. a contr. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/2010).
Nad rámec uvedeného stojí za zaznamenání, že dovolatelkou učiněný odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1354/2014 je zjevně nepřiléhavý, neboť rozhodnutí řeší otázky týkající se úpravy vedení rozhodčího řízení (procesního legis arbitri), a nikoliv otázku transparentnosti způsobu určení rozhodce ve vztahu k řízení exekučnímu.
Ohledně dovolatelčiny námitky, soustředěné k povinnými neúspěšně vedenému řízení o zrušení rozhodčího nálezu, je namístě odkázat na usnesení ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5414/2014, kde Nejvyšší soud dal najevo, že je nesprávný právní názor, že v exekučním řízení může soud přezkoumávat platnost rozhodčí smlouvy z úřední povinnosti pouze v případě vztahu spotřebitel – podnikatel, zatímco ve vztahu mezi podnikateli pouze tehdy, namítal-li povinný neplatnost rozhodčí doložky v rozhodčím řízení či v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Z výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se totiž podává, že exekuční soud je v rámci exekučního řízení povinen zkoumat pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu, a zjistí-li její nedostatek (byť i dodatečně), exekuci musí zastavit. Jinak řečeno – neúspěch v řízení o zrušení rozhodčího nálezu následnému zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilosti exekučního titulu nebrání.
Upozorňuje-li dovolatelka, že odvolací soud dostatečně neodůvodnil „změnu svého právního názoru“, a že tedy judikatorní závěry vyslovené Nejvyšším soudem počal ve svých rozhodnutích aplikovat „až po určité době“, nelze než odkázat na ustanovení § 237 o. s. ř., pakliže tato námitka k podmínkám přípustnosti dovolání zjevně nesměřuje.
Odvolací soud tedy postupoval správně, když posuzovanou rozhodčí smlouvu shledal neplatnou, resp. z tohoto důvodu nařízenou exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil, a to zcela v intencích shora označené ustálené judikatury dovolacího soudu, aniž by zde byla situace, kdy by dovolací soud měl oproti ní v dané věci rozhodnout jinak.
Jelikož jen závěr opačný by byl způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., a ten k dispozici není, Nejvyšší soud nemohl než dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout, a to jen se stručným odůvodněním podle ustanovení § 243f odst. 3 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání oprávněné bylo odmítnuto a v dovolacím řízení vznikly povinným náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, jež se sestávají z nákladů vyjádření k dovolání, určené podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. e) ve spojení s ustanovením § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, k čemuž třeba připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21% z odměny a náhrad podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., jež představuje 1 224,30,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 7 054,30,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2016
JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu