20 Cdo 2529/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční
věci oprávněné B. D. P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné P. F.
s.r.o., zastoupené advokátem, pro 868.656,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 Nc 10959/2006, o dovolání povinné
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007, č.j. 17 Co
17/2007-32, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 7.
2006, č. j. 35 Nc 10959/2006-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 nařídil podle
rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a
Agrární komoře České republiky v P. ze dne 24. 4. 2006, č.j. RSP 447/05, k
uspokojení pohledávky 688.656,- Kč s úroky ve výši 4,218 % ročně z 688.656,- Kč
od 1. 4. 2005 od zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 2 % ročně z částky
688.656,- Kč od 1. 4. 2005 do zaplacení, smluvní pokuty 180.000,- Kč s úroky z
prodlení ve výši 2 % ročně z 180.000,- Kč od 1. 4. 2005 do zaplacení, poplatku
za rozhodčí řízení 26.060,- Kč, nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení
50.471,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu
řízení určeny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. D.
K., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce ve
smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), za splněny, zejména uzavřel, že
vykonávaný rozhodčí nález byl vydán k tomu oprávněným orgánem. Ustanovení § 524
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále
též jen „obč. zák.“), předmět smlouvy o postoupení pohledávky neomezuje, lze
tak postoupit i pohledávku budoucí. Společnost B. p. V., s.r.o. před uzavřením
smlouvy o postoupení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení na oprávněnou
učinila úkon směřující k odstoupení od smlouvy, takže mohlo být nejisté pouze
to, zda důsledky s tím spojené již nastaly nebo teprve nastanou, a smlouvu o
postoupení pohledávky proto nelze považovat za neplatnou. Oprávněná tak
vstoupila do práv a povinností společnosti B. p. V., s.r.o., tedy i do ujednání
rozhodčí smlouvy, která zakládala pravomoc rozhodčího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž ohlašuje dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci). Zásadní právní význam dovolatelka spatřuje v otázce,
zda je možné postoupit pohledávku, která vznikne až v budoucnu, a pokud ano,
zda dojde k platnému postoupení pohledávky, která k okamžiku uzavření postupní
smlouvy ještě neexistovala, ale účastníci postupní smlouvy měli za to, že
postupují existující pohledávku. Dovolatelka prosazuje, že postoupit lze pouze
pohledávku v době uzavření postupní smlouvy existující, což dovozuje z
ustanovení občanského zákoníku upravujících postoupení pohledávky, v nichž
chybí ustanovení obdobné § 155 odst. 3 obč. zák., které jako způsobilou k
zajištění zástavním právem pohledávku, která má vzniknout v budoucnu, anebo
pohledávku, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky, výslovně uvádí. Dále
namítá, že účastníci smlouvy o postoupení pohledávky byli navíc v době jejího
uzavření přesvědčeni, že postupují existující pohledávku a budoucí ani
podmíněnou pohledávku postoupit nechtěli. Uzavírá, že k platnému postoupení
nedošlo, a oprávněná proto nevstoupila ani do ujednání rozhodčí smlouvy
zakládajících pravomoc rozhodčího soudu. Z uvedených důvodů navrhla, aby
dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že otázka platnosti postoupení
pohledávky je v exekučním řízení irelevantní, neboť její posouzení příslušelo
rozhodčímu soudu, jehož pravomoci se oprávněná i povinná podřídily a nevznesly
včas jakékoli námitky. Poukazuje na to, že povinná v rámci rozhodčího řízení ve
vyjádření k žalobě s pravomocí rozhodčího soudu výslovně souhlasila a za svou
stranu jmenovala rozhodce. Oprávněná navrhla, aby bylo dovolání jako
nepřípustné odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č.
120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je
vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější,
odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost
dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji
spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je
předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního
právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst.
2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho
obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí
odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první,
o.s.ř.).
Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní
stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však
k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, neboť není žádného podkladu pro
úsudek, že odvolací soud uplatnil právní názory nestandardní.
Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Společnost B. p. V.,
s.r.o. a povinná uzavřeli smlouvu o dílo, jejíž součástí byla rozhodčí smlouva.
Dopisem ze dne 8. 3. 2005, doručeným povinné dne 25. 3. 2005, společnost B. p.
V., s.r.o. od smlouvy o dílo odstoupila. Dne 14. 3. 2005 uzavřela společnost B.
p. V., s.r.o. s oprávněnou smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem
bylo plnění z titulu bezdůvodného obohacení s příslušenstvím a smluvní pokuta.
Vykonávaným rozhodčím nálezem bylo povinné uloženo plnit oprávněné.
Námitka dovolatelky, že postoupit lze pouze pohledávku existující, není s to
přípustnost dovolání založit. Soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 19. 7. 2006, sp.zn. 29 Odo 1435/2005) i právní teorie (srov. např. Švestka,
J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 1413) jsou zajedno v tom, že předmětem
postoupení může být i pohledávka budoucí, tj. taková, která v době uzavření
postupní smlouvy ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu. K
postoupení je způsobilá i pohledávka, jejíž existence je sporná, i pohledávka,
jejíž vznik je vázán na splnění podmínky. Okamžik postupu budoucí pohledávky je
totožný s okamžikem, kdy pohledávka vznikne.
Namítá-li dovolatelka, že smluvní strany byly v době uzavření postupní smlouvy
přesvědčeny, že postupují existující pohledávku a budoucí ani podmíněnou
pohledávku postoupit nechtěly, jedná se o výhradu, která má povahu skutkovou,
kterou – a to je podstatné – vnesla dovolatelka do řízení až prostřednictvím
mimořádného opravného prostředku (odvolací soud ji k dispozici neměl). Dovolací
soud k této skutkové námitce, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním
hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, proto
nepřihlížel (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.), takže i právní závěry, které z nich
dovolatelka vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.,
Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Pavel Krbek, v.
r.
předseda senátu