20 Cdo 259/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného Ing. M. Ch., zastoupeného JUDr. Ilonou Chladovou,
advokátkou se sídlem v Brně, Rybníček 4, proti povinnému M. H., zastoupenému
Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, pro 29.487,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc
2895/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
25. 5. 2009, č. j. 20 Co 259/2009-65, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení sp. zn. EX 1038/03-11 ze
dne 16. 8. 2005, kterým soudní exekutor JUDr. Vít Novozámský, Exekutorský úřad
Brno-město, Cejl 99, udělil příklep na označené nemovitosti v k.ú. Jundrov,
obec Brno, vydražiteli Ing. L. V., a stanovil lhůtu k zaplacení nevyššího
podání 333.334,- Kč do dvou měsíců od právní moci usnesení o příklepu, přičemž
na nejvyšší podání započetl vydražitelem složenou jistotu ve výši 200.000,- Kč.
Krajský soud uzavřel, že v odvolání nebylo namítáno nic, čím by mohla být
zpochybněna správnost rozhodnutí exekutora o udělení příklepu. Pokud jde o
námitku nesprávnosti ceny zjištěné znaleckým posudkem (podle níž byla stanovena
výsledná cena dražených nemovitostí), ta povinnému již nepřísluší, neboť ji měl
uplatnit v odvolání proti usnesení o ceně nemovitostí ze dne 13. 4. 2005, EX
1038/03, jež si povinný osobně převzal dne 18. 4. 2005 (jak vyplynulo z
exekutorem předložené doručenky, která má charakter veřejné listiny ve smyslu §
50f odst. 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „o. s. ř.“).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení
s § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a písm. b/ o. s.
ř.). Přitom napadá cenu, za kterou byly předmětné nemovitosti vydraženy
vzhledem k nejnižšímu podání stanovenému v dražební vyhlášce na základě
znaleckého posudku Ing. M. K. Cenu stanovenou znalcem nepovažuje za správnou,
znalec podle dovolatele nevycházel ze všech aspektů podstatných pro určení ceny
nemovitosti, skutečná hodnota se pohybuje minimálně ve dvojnásobné výši, znalec
vycházel z nesprávného dispozičního uspořádání a dalších nesprávných údajů
(způsob vytápění, typ podlahy). Vadu řízení spatřuje v tom, že exekuce byla
zahájena proti osobě jiného data narození (6. 4. 1974 a nikoli 16. 4. 1974) a v
průběhu řízení bylo nesprávně uváděno i příjmení povinného (správné skloňování
jeho příjmení je H - H a nikoli H – H.). Zásadní právní význam rozhodnutí
spatřuje v tom, že „…v něm nejde jen o takovou právní otázku, na níž není
usnesení odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci založeno. Zároveň
řešená právní otázka má zásadní význam nejen v posuzované věci, ale z hlediska
rozhodovací činnosti soudů vůbec…“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení
odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona
č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o udělení
příklepu, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., ve znění do
30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c)
o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud
prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost dovolání
posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji
spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata
se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce,
vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních,
navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového
vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda
rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3,
věta první, o. s. ř.).
Naopak případné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci (k nimž patří i výtka uvedení chybného data narození povinného)
přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – vyjma
výjimečného případu, o který zde nejde, kdy otázka, zda je či není takové vady,
vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu
– založit nemohou. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§
242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě,
kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Dovolatel konkrétní argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po
právní stránce zásadní význam, neuvedl a ani hodnocením námitek v dovolání
obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro
úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu
příklepu ve výkonu rozhodnutí (exekuci) významné, uplatnil právní názory
nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitosti je rozděleno do
několika relativně samostatných fází (1/ nařízení výkonu rozhodnutí, 2/ určení
ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí
spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné
ceny, 3/ vydání dražební vyhlášky, 4/ prodej nemovitosti v dražbě, 5/ rozvrh
rozdělované podstaty), v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž
pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další
pokračování v řízení a současně vylučuje možnost v další fázi znovu řešit
otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn.
20 Cdo 2769/2006).
V projednávané věci bylo usnesení o ceně ze dne 13. 4. 2005, EX 1038/03
(založené na čl. 8 soudního spisu), povinnému řádně doručeno dne 18. 4. 2005,
povinný proti němu opravný prostředek nepodal, usnesení tedy dne 4. 5. 2005
nabylo právní moci. Výsledná cena nemovitostí v něm byla stanovena v souladu se
závěry posudku soudního znalce Ing. Miroslava Kovalčíka ze dne 31. 1. 2005, č.
4803-36/05, ve výši 500.000,- Kč. Následně vydaná dražební vyhláška ze dne 23.
5. 2005 (na čl. 14 soudního spisu), jež opět uvádí výslednou cenu dražených
nemovitostí a stanoví nejnižší podání ve výši dvou třetin výsledné ceny
nemovitostí 333.334,- Kč, byla povinnému řádně doručena dne 3. 6. 2005, povinný
opravný prostředek nepodal, a tak nabyla právní moci dne 20. 6. 2005.
Vyjadřuje-li tedy nyní povinný nesouhlas s cenou nemovitostí, jak ji stanovil
znalec a poté usnesení soudního exekutora ze dne 13. 4. 2005, z níž se pak
odvíjí i výše nejnižšího podání uvedeného v dražební vyhlášce (§ 336e odst. 1
o. s. ř.), pak takovou námitku v této fázi řízení již zohlednit nelze, neboť je
jí zpochybňována správnost řešení v předcházejícím úseku již najisto
postavených (rozhodnutých) otázek, a sice určení výsledné ceny nemovitostí, od
níž se výše nejnižšího podání odvíjí, případně určení výše nejnižšího podání v
dražební vyhlášce.
Protože odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se
standardní judikaturou, jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nemá. Dovolání, které není přípustné
podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu,
Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§ 243b
odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29.dubna 2010
JUDr.
Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu