20 Cdo 2593/2024-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného T. E., proti povinné D. E., zastoupené Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem se sídlem v Praze, Francouzská 299/98, pro 41 749 Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 EXE 1263/2023, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2024, č. j. 20 Co 119/2024-139, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 20 Co 119/2024-139, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami (dále „okresní soud“) ze dne 13. 2. 2024, č. j. 21 EXE 1263/2023-105, jímž okresní soud zamítl návrh povinné ze dne 6. 10. 2023 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod sp. zn. 124 EX 4372/23. 2/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“. 3/ Dovolání není přípustné, neboť v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu bylo předmětem exekučního řízení peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč (viz § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). S účinností od 30. 9. 2017 totiž bylo ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. novelizováno ve znění nepřípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. proti rozsudkům a usnesením „vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení“. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 22. 5. 2024 a exekuce je vedena pro vymožení částky 41 749 Kč, která nemá spotřebitelský či pracovněprávní základ, nelze dovolání povinné „věcně“ projednat (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 476/2020). 4/ Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). 5/ Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 6/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 10. 2024
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu