20 Cdo 2611/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) R. G., b) R. G., zastoupených advokátem, proti povinnému J. O., zastoupenému advokátem, pro 24.240,70 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 4631/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2006, č.j. 51 Co 126/2006-15, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 5. 1. 2006, č.j. 49 Nc 4631/2005-4, nařídil podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 43 C 208/2000, k uspokojení pohledávky 24.240,70 Kč, pro náklady exekuce a náklady oprávněných, které budou určeny exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. H., soudního exekutora.
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o nařízení exekuce zastavil (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a že oprávnění a povinný jsou povinni nahradit JUDr. M. H., soudnímu exekutorovi, náklady exekuce ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, a to každý z jedné poloviny, do tří dnů od právní moci takového usnesení (výrok III.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výrocích II. a III. povinný dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení ani o nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce stejně jako usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Povinný (dovolatel) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněným však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu