20 Cdo 2695/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Františka Ištvánka v právní
věci žalobkyně T. j. S. J., zastoupené advokátem, proti žalované Základní
organizaci ROH – 4. Místnímu výboru zaměstnanců školství, vědy, umění a tisku v
J., ZO – ČMOS – školství při 3. Základní škole J., zastoupené advokátkou, o
určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C
137/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 3.6.2004, č.j. 26 Co 99/2004-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl
žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem označených nemovitostí.
Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala proti rozhodnutí odvolacího soudu (jež
bylo doručeno zástupci 25.6.2004) včasné (dne 9.8.2004) dovolání; v něm (pouze)
uvedla, že „jí nezbývá než doufat, že dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“ s tím, že
„ponechává zcela na úvaze dovolacího soudu“, zda některý z takových znaků,
uvedených v § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je naplněn. Současně žalobkyně
požádala „z hlediska podrobnějšího zdůvodnění tohoto dovolání o poskytnutí
lhůty jednoho měsíce“, a to vzhledem k čerpání dovolené „svého právního
zástupce“. Odůvodnění dovolání, obsahující dovolací důvod podle § 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř., došlo soudu prvního stupně 17.9.2004 (datováno je dnem
15.9.2004).
Podle § 236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož v daném případě jde o potvrzující rozsudek, kterému
nepředcházelo kasační rozhodnutí odvolacího soudu, přicházelo v úvahu - v
otázce přípustnosti dovolání - posouzení jen podle § 237 odst. 1 písm. c/,
odst. 3 o.s.ř., založené na úsudku, zda napadené rozhodnutí má po právní
stránce zásadní význam.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro
posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž
lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a
odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací
soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je
zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v
dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že k pozitivnímu závěru (o přípustnosti dovolání) může
dovolací soud dospět jen tehdy, je-li zde odpovídající hledisko přezkumu, jež
představuje právě tento dovolací důvod.
Ten (ani důvod jiný) nebyl v dovolání uplatněn, a to ani později, resp. po dobu
trvání lhůty k dovolání.
Podle § 241b odst. 3 o.s.ř. věty první totiž platí, že (byla-li v době podání
dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř.) dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího
soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k
dovolání. Lhůta určená v tomto ustanovení je lhůtou propadnou, jejímž marným
uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a k
pozdějšímu doplnění dovolání již přihlížet nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 18.6.2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lhůta podle citovaného § 241b odst. 3 o.s.ř. uplynula dnem 25.8.2004; doplnění
dovolání, jež bylo podáno nikoli dříve než 15.9.2004, je proto již bezvýznamné.
Chybí-li – po marném uplynutí lhůty podle citovaného § 241b odst. 3 o.s.ř. –
důvod možného přezkumu (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), nelze logicky ani
uzavřít, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Není-li
však rozhodnutí odvolacího soudu právně významné, nemůže být ani dovolání proti
němu přípustné.
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že zástupce dovolatelky
požádal soud o „poskytnutí“ (další) lhůty k odůvodnění dovolání; nejde zde o
(prodloužitelnou) procesní lhůtou soudcovskou (srov. § 55 o.s.ř.), nýbrž o
lhůtu zákonnou, o jejímž prodloužení soud rozhodovat nemůže (viz též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005, a další).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než odmítnout (§ 243b odst. 5, věta
první, § 218 písm. c/, os.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalované, jíž by jejich náhrada
příslušela, však v tomto stadiu – podle obsahu spisu – náklady řízení
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu