20 Cdo 2704/2025-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka
Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly ve věci
žalobkyně H. N., zastoupené JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem se
sídlem v Praze 2, Záhřebská č. 577/33, proti žalovanému Českomoravskému
finančními institutu s. r. o., sídlem v Praze 8, Žalovská č. 110/12,
identifikační číslo osoby 11995386, zastoupenému Mgr. Jakubem Hafnerem,
advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova č. 9, o vyloučení nemovitostí z
exekuce, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 82/2023, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne
16. května 2025, č. j. 75 Co 98/2025-169, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. května 2025, č. j. 75 Co 98/2025-169, potvrdil výrokem I usnesení Okresního soudu v Přerově ze
dne 12. března 2025, č. j. 9 C 82/2023-152, kterým bylo zastaveno řízení podle
§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně
nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené usnesením Okresního
soudu v Přerově ze dne 2. října 2023, č. j. 9 C 82/2023-151 (výrok I) a
žalované nebylo přiznáno vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (výrok II), a výrokem II rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit
žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 420 Kč ve lhůtě tří dnů od
právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti shora označenému usnesení Krajského
soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část
první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako
nepřípustné odmítl. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka vymezila přípustnost dovolání tak, že podle jejího názoru se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při
posuzování závažného důvodu pro omluvu zástupce účastníka z jednání a žádosti o
jeho odročení. Namítla, že odvolací soud rozhodl v její nepřítomnosti podle §
101 odst. 3 o. s. ř. i přes to, že žalobkyně řádně a včas požádala o odročení
jednání ze závažných důvodů. Tímto postupem tak byla žalobkyni odňata možnost
osobně se hájit v řízení před soudem a doplnit dokazování. Dovolatelka přehlíží, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. července 2013,
sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti
předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na
níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tak je tomu i
v nyní projednávané věci. Odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na řešení
dovolatelkou předložené otázky. V napadeném rozhodnutí posuzoval, zda byly
splněny podmínky pro zastavení řízení ve smyslu § 9 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Dovolatelka však svými námitkami (tytéž
uplatnila rovněž ve svém odvolání ze dne 13. února 2025) brojila proti rozsudku
Okresního soudu v Přerově ze dne 10. října 2024, č. j.
9 C 82/2023-136, jímž
soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, nikoliv proti shora označenému
usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci. Dovolatelka dále v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného
usnesení odvolacího soudu. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu
Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud
již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného
rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v
(Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.