20 Cdo 2732/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné I. V., zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti povinným 1) J. R., a 2) L. V., za účasti obmeškalé vydražitelky Hemimont s. r. o., se sídlem v Brně - Zábrdovicích, Cejl 37/62, identifikační číslo osoby 04810911, pro 4 425 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, pod sp. zn. 129 EX 47/09, o dovolání soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. června 2024, č. j. 20 Co 120/2024-775, t a k t o:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. června 2024, č. j. 20 Co 120/2024-775, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
1) Ve shora specifikované věci soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš, Exekutorský úřad Chrudim (dále „soudní exekutor“ či „exekutor“), usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. 129 EX 47/09-714, ve znění usnesení soudního exekutora ze dne 20. 12. 2022, č. j. 129 EX 47/09-733, uložil obmeškalé vydražitelce povinnost zaplatit mu škodu ve výši 1 295 281 Kč (výrok I), s tím, že na dluhy uvedené ve výroku I se započítává složená dražební jistota ve výši 600 000 Kč (výrok II) a obmeškalá vydražitelka je tak povinna zaplatit soudnímu exekutorovi částku 695 281 Kč (výrok III).
2) Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) k odvolání obmeškalé vydražitelky usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 20 Co 95/2023-749, usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s pokynem, aby s rozhodnutím podle ustanovení § 336n odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), exekutor vyčkal do doby, než bude jisté, zda a s jakým výsledkem ve vztahu k sanaci jeho odměny proběhne další dražba ve smyslu § 336m odst. 2 o.
s. ř. Soudní exekutor vydal usnesení podle § 336n odst. 2 o. s. ř. předčasně, jestliže přetrvává nejistota, zda a za kolik po ukončení insolvenčního řízení budou nemovité věci vydraženy v případně pokračující exekuci v další dražbě podle § 336m odst. 2 o. s. ř., a jakou odměnu soudní exekutor následně obdrží z výtěžku další dražby. 3) V posléze vydaném usnesení ze dne 18. 12. 2023, č. j. 129 EX 47/09-765, soudní exekutor obmeškalé vydražitelce uložil opětovně povinnost zaplatit mu škodu ve výši 1 295 281 Kč (výrok I), s tím, že na dluhy uvedené ve výroku I se započítává složená dražební jistota ve výši 600 000 Kč (výrok II) a obmeškalá vydražitelka je tak povinna soudnímu exekutorovi zaplatit částku 695 281 Kč (výrok III).
4) Odvolací soud k odvolání obmeškalé vydražitelky usnesením ze dne 11. 6. 2024, č. j. 20 Co 120/2024-775, usnesení soudního exekutora ve výroku I změnil tak, že soudní exekutor nemá vůči obmeškalé vydražitelce „nárok na náhradu škody“ (výrok I), usnesení soudního exekutora ve výrocích II a III
zrušil (výrok II) a současně rozhodl o náhradě nákladů „tohoto úseku“ exekučního řízení (výrok III). 5) Soudní exekutor i odvolací soud vyšli ze zjištění, že exekuce byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2009, č. j. 111 Nc 867/2009-4, pro vymožení pohledávky právních předchůdců oprávněné ve výši 4 425 000 Kč s příslušenstvím podle notářského zápisu sepsaného Mgr. Pavlem Bernardem, notářem se sídlem v Brně, dne 7. 12. 2007, sp. zn. NZ 1110/2007, N 1107/2007. Usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 129 EX 47/09-637, pověřený soudní exekutor udělil vydražitelce Hemimont s. r. o. (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto usnesení; dále opět „obmeškalá vydražitelka“ či
„vydražitelka“) příklep na dražené nemovité věci povinného 1), a to pozemku p. č. 352, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. 146 a pozemku p. č. 504/7, vše v katastrálním území XY, Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY (dále „nemovité věci povinného 1/“), za nejvyšší podání 12 000 000 Kč. Právní moc usnesení o příklepu nastala dne 16. 2. 2022 a lhůta pro zaplacení nejvyššího podání marně uplynula dne 18. 3. 2022. Usnesením ze dne 13. 4. 2022, č. j. 129 EX 47/09-672, soudní exekutor v souladu s § 336m odst. 2 o.
s. ř. určil vydražiteli dodatečnou lhůtu k doplacení nejvyššího podání, jež marně uplynula dne 28. 4. 2022, čímž došlo ke zrušení usnesení o příklepu (viz § 336m odst. 2 o. s. ř.) a vydražitelka se tím stala obmeškalou. Dne 31. 5. 2021 bylo u Krajského soudu v Brně s povinným 1) pod sp. zn. KSBR 30 INS 10218/2021 zahájeno insolvenční řízení (dále „insolvenční řízení“), v němž byl ke dni 4. 6. 2021 zjištěn úpadek povinného 1). Usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. KSBR 30 INS 10218/2021-A-6, nařídil Krajský soud v Brně předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále „insolvenční zákon“), tak, že soudnímu exekutorovi umožnil provedení prodeje nemovitých věcí povinného 1/ v exekučním řízení vedeném pod spisovou značkou 129 EX 47/09, s tím, že výtěžek zpeněžení bude deponován na účtu soudního exekutora do doby vydání výtěžku insolvenčnímu správci dlužníka, eventuelně do doby pravomocného skončení insolvenčního řízení.
Soudní exekutor následně nařídil jednání o závazcích obmeškalé vydražitelky, přičemž žádný z účastníků neuplatnil nárok na náhradu škody či vzniklých nákladů, soudní exekutor neuplatnil náklady spojené s dalším dražebním jednáním, nicméně požadoval náhradu škody, která mu vznikla tím, že obmeškalá vydražitelka nedoplatila nejvyšší podání a další dražební jednání se již konat nemohlo v důsledku t. č. již fakticky ukončeného insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému 1), v němž došlo ke zpeněžení nemovitých věcí povinného 1).
Škodu soudní exekutor vyčíslil ve výši odměny, která by mu náležela z nejvyššího podání, pakliže by je vydražitel řádně doplatil.
6) Odvolací soud dospěl k závěru, že soudní exekutor má v obecné rovině pravomoc vydat rozhodnutí, jímž i po zahájení insolvenčního řízení vůči povinnému vyčíslí svůj „nárok na náhradu škody“ vůči obmeškalému vydražiteli. V dané věci nicméně „běží o exekuční řízení, jehož průnik do řízení insolvenčního je zjevný“ a v němž bylo „konečné provedení exekuce“ prodejem nemovitých věcí povinného 1) „v režii insolvenčního správce“. Z obsahu insolvenčního spisu se nepodává, jaké byly motivy, případně konkrétní ujednání mezi soudním exekutorem a insolvenčním správcem.
Soudní exekutor objektivně byl oprávněn dražit nemovité věci povinného 1) opakovaně, a to zejména za situace, kdy počet dražitelů výrazně převyšoval obvyklý rozsah. Skutečnost, že soudní exekutor neprovedl prodej nemovitých věcí povinného 1), přičemž k tomu byl oprávněn, tvoří zásadní překážku, aby se mohl odvolací soud nároky soudního exekutora na tvrzenou odměnu vzniklou v souvislosti s dražebním jednáním zabývat. Pokud by byl prodej nemovitých věcí povinného 1) ukončen později v opakované exekuční dražbě a soudní exekutor by v důsledku této skutečnosti zaznamenal nárok na odměnu, která mu (zčásti nebo zcela) nebyla uhrazena, „bylo by možné uvažovat v proponovaných konsekvencích“; za situace, kdy prodej věci nemovité byl ve fázi exekučního řízení fakticky odložen, exekutorovi odměna „za tento úsek exekutorské činnosti“ náležet nemůže.
7) Usnesení odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. vymezil tak, že se odvolací soud při řešení otázky „nároku na náhradu škody ve výši 1 295 281 Kč“ odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2746/2020. 8) Podle názoru dovolatele řeší uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu případ, kdy exekutor prodej nemovitých věcí nedokončil v důsledku střetu s insolvenčním řízením. Posuzovaná věc se odlišuje tím, že exekutorovi bylo umožněno předběžným opatřením provést dražbu nemovitých věcí povinného 1), při které byl udělen příklep na nejvyšší podání obmeškalé vydražitelky.
Po zrušení usnesení o příklepu v důsledku nedoplacení nejvyššího podání obmeškalou vydražitelkou hodlal soudní exekutor v prodeji pokračovat, avšak s ohledem na názor insolvenčního správce k další dražbě nepřistoupil, a to i s přihlédnutím k tomu, že insolvenční soud na jeho přípis nereagoval. Proti takovému závěru insolvenčního správce exekutor bez reakce a podpory insolvenčního soudu další dražbu provést nemohl. Odvolací soud si protiřečí, jestliže na jedné straně akceptuje postavení insolvenčního správce jako výlučné osoby příslušné k prodeji nemovitých věcí povinného, na druhé straně, když je z obsahu spisu zřejmé, že tento insolvenční správce byl proti konání další dražby exekutorem, exekutora zároveň trestá nepřiznáním náhrady škody způsobené obmeškalou vydražitelkou za to, že nepostupoval v rozporu s vysloveným názorem insolvenčního správce a další dražbu neprovedl.
Tím, že nebylo uhrazeno nejvyšší podání, vznikla soudnímu exekutorovi škoda spočívající v ušlé odměně, která by mu jinak náležela.
Škodu bez omluvitelného důvodu způsobila obmeškalá vydražitelka Je tak dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním obmeškalé vydražitelky a škodou, která dovolateli vznikla. Rozsah škody (svého nároku) pak dovolatel ve vyjádření k odvolání obmeškalého vydražitele snížil na částku 600 000 Kč představující výši obmeškalou vydražitelkou složené dražební jistoty; vycházel z předpokladu, že minimálně v této výši mohla obmeškalá vydražitelka očekávat vznik škody a jiných nároků podle § 336n odst. 1 o. s. ř., kterou svým protiprávním jednáním způsobí. 9) Účastníci řízení se k podanému dovolání exekutora nevyjádřili. 10) Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání soudního exekutora podle občanského soudního řádu ve znění účinném od
30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněnou osobou - pověřeným soudním exekutorem uplatňujícím nárok na náhradu škody po obmeškalé vydražitelce (viz § 52 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“, ve spojení s § § 336n odst. 1 o. s. ř) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v dovolatelem předestřené otázce povinnosti obmeškalého vydražitele nahradit exekutorovi ušlou odměnu podle § 336n odst. 1 o. s. ř. přípustné pro rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.), současně je i opodstatněné. 11) Podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání.
To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek. 12) Podle § 336n odst. 1 o. s. ř. vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání.
Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli. 13) Podle § 336n odst. 2 o. s. ř. o dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením. 14) Těžiště dovolacího přezkumu spočívá v posouzení, zda a případně do jaké míry lze pro poměry nyní řešené věci pozitivně aplikovat závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn.
20 Cdo 2746/2020
(jak prosazuje dovolatel) či zda lze aprobovat důvody odvolacího soudu, jenž v dané otázce přijal řešení (a důsledky) opačné. Z ohlášeného rozhodnutí je potom namístě citovat následující signifikantní závěry:
- nedoplatí-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, jedná protiprávně, a je-li dána příčinná souvislost, vzniká mu povinnost zaplatit mimo jiné i odměnu, které by soudní exekutor následně dosáhl, jestliže by nedošlo k obmeškání;
- usnesení podle ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř. může soudní exekutor vydat i poté, co exekuci nelze podle § 46 odst. 7 ex. řádu provést, jinak by byl zmařen smysl ustanovení § 336n odst. 1, 2 o. s. ř. ve vztahu k náhradě, kterou má obmeškalý vydražitel poskytnout soudnímu exekutorovi; - plněním ve smyslu ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř., o němž věcně rozhoduje soudní exekutor podle § 336m odst. 2 o. s. ř., může být i právo na náhradu neuhrazené odměny soudního exekutora, která exekutorovi ušla následkem toho, že obmeškalý vydražitel nezaplatil nejvyšší podání do doby, než pro zahájení insolvenčního řízení vůči povinnému došlo k nemožnosti provést exekuci podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu (a tedy i k nemožnosti uskutečnit další dražbu s ohledem na § 336m odst. 2 o. s. ř.);
- nejistota ohledně toho, zda a za kolik po ukončení insolvenčního řízení bude nemovitost vydražena v případně pokračující exekuci v další dražbě podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. a jakou odměnu exekutor následně obdrží z výtěžku další dražby, může vést maximálně k závěru, že soudní exekutor vydal usnesení podle ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř. předčasně, což může mít za následek jeho zrušení a vrácení věci soudnímu exekutorovi se závazným pokynem (srov. ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř.), aby s rozhodnutím podle ustanovení § 336n odst. 2 o.
s. ř. vyčkal do doby, než bude jisté, zda a s jakým výsledkem ve vztahu k sanaci odměny soudního exekutora proběhne další dražba ve smyslu § 336m odst. 2 o. s. ř. 15) Nejvyšší soud vyslovil citované závěry v procesní situaci oproti současným poměrům poněkud odlišné, tj. rozhodoval za stavu, kdy insolvenční řízení vůči povinnému bylo zahájeno až poté, co (obmeškalý) vydražitel ani v dodatečně mu stanovené lhůtě podle § 336m odst. 2 o. s. ř. nejvyšší podání nezaplatil. Dospěl-li nicméně k závěru, že na příslušnou odměnu za řádné provedení exekuce, nebýt obmeškání, má soudní exekutor nárok v podobě (specifické) náhrady škody, o níž smí navzdory účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona podle ustanovení § 336n odst. 2 o.
s. ř. rozhodnout, nenabízí se žádný rozumný či argumentačně udržitelný důvod, aby takovým nárokem nedisponoval jen proto, že k dražbě (a k obmeškání) došlo až v průběhu insolvenčního řízení, a to na základě postupu umožněného předběžným opatřením omezujícím účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení (viz § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) ve smyslu připuštění provedení prodeje nemovitých věcí povinného v exekučním řízení.
Tímto důvodem nemůže primárně být odvolacím soudem vytýkaný „průnik exekučního do insolvenčního řízení“, neboť v již judikovaném případě byl vliv insolvenčního řízení rovněž přítomen; naopak za zcela nepodstatné lze v tomto kontextu považovat upozornění ohledně „případného ujednání mezi soudním exekutorem a insolvenčním správcem“. 16) Na uvedeném závěru nic nemění ani to, zda soudní exekutor po ukončení insolvenčního řízení (teoreticky) ještě dostal příležitost dražit předmět dražby v pokračující exekuci (v další dražbě) podle § 336m odst. 2 o.
s. ř., popř. zda - jako v poměrech této věci - již s jistotou k žádné další dražbě s ohledem na zpeněžení nemovitých věcí povinného 1) přímo v insolvenčním řízení nedojde. Jak totiž v citovaném rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud, proměnlivost výše potenciální odměny soudního exekutora (s ohledem na případnou odměnu za provedení dražby následné) může mít za následek toliko předčasné vydání usnesení podle § 336n odst. 2 o. s. ř., nikoli však zánik práva exekutora či podmíněnost tohoto nároku provedením další dražby.
Ostatně v posuzované věci již jakákoli obava z nejistoty či proměnlivosti výše ušlé odměny soudního exekutora nemůže být se zřetelem k okolnosti zpeněžení předmětu dražby přímo v insolvenčním řízení, a tedy vyloučení další dražby podle § 336m odst. 2 o. s. ř., opodstatněná. 17) Nejvyšší soud proto, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o.
s. ř.), v němž bude vysloveným právním názorem dovolacího soudu odvolací soud vázán (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). V první řadě bude odvolací soud v následujícím řízení vycházet z toho, že právo exekutora na náhradu škody vůči obmeškalé vydražitelce vzniklo a není předčasné, tudíž je třeba zabývat se rozsahem nárokované ušlé odměny exekutora, což doposud odvolací soud (s ohledem na svůj chybný právní závěr) důsledně nečinil (nelze-li za postačující považovat, že „odvolací soud nemá postaveno najisto jako správné aritmetické úvahy exekutora o odměně mu náležející“ - viz bod 16 odůvodnění napadeného usnesení).
18) O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.