20 Cdo 2737/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky
a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněné B. T. A., s.r.o., proti povinnému D.
M., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce pro 414.436,- Kč a smluvní
pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.13 Nc 15355/2003, o
dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu
2003, č.j. 21 Co 421/2003-16, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 21 Co
421/2003-16, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze
dne 29. dubna 2003, č.j. 13 Nc 15355/2003-4, o nařízení exekuce podle
notářského zápisu sepsaného Mgr. I. S., notářkou v B., dne 8. 6. 2000 pod č.j.
NZ 215/2000, N 239/2000 k uspokojení pohledávky oprávněného 1 % denně z částky
161.544,-Kč od 1.9.2000 do zaplacení a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze
dne 29. dubna 2003, č.j. 13 Nc 15355/2003-4, o nařízení exekuce ve shora
uváděném rozsahu, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k
dalšímu řízení.
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž
soud prvního stupně nařídil exekuci podle notářského zápisu, maje za to, že
obrana povinného založená na námitce neexistence titulu ve vztahu k povinnosti
zaplatit 1 % denně z částky 161.544,-Kč od 1. 9. 2000 je při nařízení exekuce
nedůvodná, neboť závazek povinného platit takovou povinnost je v notářském
zápisu v příslušné dohodě účastníků obsažen a skutečnost, že je posléze
formulován jako úroky z prodlení, odvolací soud vykládá tak, že povinný
souhlasil s vykonatelností smluvní pokuty.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) v
otázce, která je zásadního právního významu, a jež nebyla v rozhodnutí
dovolacího soudu dosud řešena. Za takovou má jednak přípustnost stanovení výše
smluvní pokuty neurčitým způsobem (procentní sazbou aniž již v době jejího
sjednávání nastalo porušení povinnosti) a rovněž otázku, zda lze notářský zápis
vykládat podle obecných pravidel pro interpretaci právních úkonů. V předmětné
věci totiž notářský zápis sice obsahuje dohodu účastníků o povinnosti povinného
zaplatit oprávněné smluvní pokutu (ve výši 1 % denně z tam stanovené částky od
1. 9. 2000 do zaplacení) avšak ve výčtu pohledávek, u nichž povinný svoluje s
provedením exekuce, taková povinnost ke smluvní pokutě uvedena není (a povinný
ji nedovozuje ze svého souhlasu uhradit nájemné “… s výše uvedenými úroky z
prodlení“.)
Dovolání v dané věci je přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí
(a ve smyslu § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. též nepochybně o návrhu na
nařízení exekuce); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za
předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1
písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo
odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k
založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.,
musí dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po
právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v
rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán
zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje
tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným
důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první,
o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z
hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu
podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
V dané věci nepochybně požadavek otázky po právní stránce zásadního
významu, jíž dovolatel formuluje, naplněn je, neboť odvolací soud bez uvedení
důvodů pro takové odlišné rozhodnutí rozhodl rozdílně od standardní judikatury
soudů v obdobných případech.
Podle ustanovení § 37 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. nesplní-li povinný
dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný
podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona. Uvedené ustanovení se tak
použije ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d/ zákona na nařízení exekuce notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle § 71a až 71c zák. č.
358/1992 Sb.
Ve smyslu ustálené praxe soudů při rozhodování o návrhu na nařízení
exekuce a výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud mimo jiné
zejména věcně zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož exekuce je
navrhována, je vykonatelné po stránce formální a materiální. Při exekuci
(výkonu rozhodnutí) soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost
vykonávaného titulu; obsahem titulu, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a
je povinen z něj vycházet. Z hlediska materiálního jsou tituly vykonatelné jen
tehdy, jestliže obsahují přesnou individualizaci oprávněného a povinného,
přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a
přesně stanovenou lhůtu k plnění. Z uvedeného plyne, že exekuční soud obsah
uložené a k exekuci navrhované povinnosti nevykládá, nýbrž poměřuje její
způsobilost k vymožení. Notářský zápis je titulem pro exekuci (soudní výkon
rozhodnutí), jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování
notářských zápisů o právních úkonech uvedené v citovaných ustanoveních.
notářského řádu, tj. jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového
právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou
přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod
plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a
určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění
poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k
vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999 sp. zn. 21
Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
roč. 2000).
V uváděné judikatuře soudů byl dále vysloven závěr, že notářský zápis
se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové
náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon
rozhodnutí vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné
osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě
prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a
ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Předmětem
plnění se v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti vymezuje - jak již
uvedeno výše - přesný obsah a rozsah plnění, tedy, řečeno jinak, jaké plnění a
v jakém množství má povinná osoba podle údajů obsažených v notářském zápisu se
svolením k vykonatelnosti poskytnout oprávněné osobě. Doba plnění uvedená v
tomto zápisu musí přesně a určitě stanovit dobu, do které je povinná osoba
povinna předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, a tím současně vymezit dobu,
po jejímž marném uplynutí může oprávněná osoba důvodně podle notářského zápisu
se svolením k vykonatelnosti navrhnout exekuci (nařízení výkonu rozhodnutí).
Existence doby plnění (jako hmotněprávního institutu zakládajícího
obecně splatnost závazku) v dohodě účastníků je, na rozdíl od lhůty k plnění
(co by procesněprávního předpokladu vykonatelnosti povinnosti), jejíž
nedostatek v titulu lze zhojit ve smyslu § 40 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb.,
nezbytným předpokladem materiální vykonatelnosti titulu, kterou soud při
nařizování exekuce zkoumá. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo
533/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 70, Nejvyšší
soud vyslovil názor (s nímž se dovolací soud i zde ztotožňuje), že dohoda, o
níž má být sepsán notářský zápis, musí obsahovat závazek splnit pohledávku nebo
jiný nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu, přičemž povinný svoluje
k vykonatelnosti teprve – a pouze – pro případ, že to, k čemu se zavázal,
nesplní řádně a včas, tj. že v budoucnu nastane absence solučního úkonu.
Požadavku na přesné vymezení rozsahu a obsahu plnění však zjevně nemůže
odpovídat takové ujednání (tvrzené oprávněnou v návrhu a povinným nesporované)
v notářském zápise o placení smluvní pokuty (povinnost povinného zaplatit
smluvní pokutu ve výši uvedené tam stanoveným způsobem za dobu od 1. 9. 2000 do
zaplacení) aniž by byla přinejmenším vyjádřena doba takového plnění. Byla-li
taková povinnost výslovně pojmenována jako povinnost zajišťovací, nelze ji mít
jen za závazek povinného platit oprávněné úroky z prodlení jako příslušenství k
jeho závazku zaplatit nájemné, jež by sdílelo i ve sjednání doby plnění osud
závazku hlavního a podle toho s ní zacházet, jak se stalo zřejmým obsahem
notářského zápisu a konec konců i rozhodování odvolacího soudu. Ujednání o
povinnosti zaplatit smluvní pokutu obsažené v dohodě účastníků, jež měla tvořit
základ pro výkon rozhodnutí (exekuci), muselo naproti tomu pro požadavek své
materiální vykonatelnosti (titulu), již je třeba posuzovat samostatně,
vyjadřovat samostatné určení doby, do které se povinná osoba zavázala takové
zajišťovací plnění poskytnout.
Z hlediska těchto právních názorů se odvolací soud materiální
vykonatelností předmětného notářského zápisu, jenž podle tvrzení povinného nad
to nevyjadřuje jeho souhlas se svolením k vykonatelnosti stran jeho povinnosti
platit smluvní pokutu – na rozdíl od úroků z prodlení - nezabýval, tím bylo
jeho právní posouzení věci neúplné a ve svém důsledku nesprávné a dovolatel
uplatnil dovolací důvod právem. Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí zrušil (§
243b odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší
soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí
o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení,
ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu