20 Cdo 2821/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněné BGL Market EOOD, společnosti s ručením omezeným, se
sídlem v Sofii, Vasil Aprilov č. 12, Bulharská republika, identifikační číslo
osoby 131032972, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Fritzem, advokátem se sídlem v
Praze 1, V Celnici č. 1040/5, proti povinné Palace Engel Veleslavín a. s., se
sídlem v Praze 6, Pod dvorem č. 468/4, identifikační číslo osoby 27402045,
zastoupené JUDr. Ing. Janem Fišerem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských
hrdinů č. 406/23, za účasti vydražitelky HELVIS PREMIUM s. r. o., se sídlem v
Ostravě, Sokolská třída č. 1944/51, identifikační číslo osoby 07196920,
zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č.
21, pro 1 000 000 EUR s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jiřího
Nevřely, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 054 Ex 219/17, o dovolání
vydražitelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2022, č.
j. 16 Co 51/2022-4268, takto:
I. Dovolání vydražitelky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. března 2022, č. j. 16 Co 51/2022-4268,
výrokem I. potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely,
Exekutorský úřad Praha-východ (dále též jen „soudní exekutor“), ze dne 15. prosince 2021, č. j. 054 Ex 219/17-4098, kterým soudní exekutor udělil v
elektronické dražbě příklep vydražitelce HELVIS PREMIUM s. r. o., se sídlem v
Ostravě, Sokolská třída č. 1944/51, identifikační číslo osoby 07196920 (dále
též jen „vydražitelka“), na nemovitých věcech, specifikovaných ve výroku daného
usnesení (dále též jen „nemovité věci“), za nejvyšší podání ve výši 5 650 000
Kč s tím, že se mu započítává složená dražební jistota 800 000 Kč a uložil
vydražitelce zaplatit na účet soudního exekutora 4 850 000 Kč do 15 dnů od
právní moci usnesení, a výrokem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro změnu usnesení o
příklepu, jelikož při nařízení dražebního jednání ani při provedení dražby
nedošlo k vydražitelkou tvrzenému porušení zákona, když neshledal důvodnou její
námitku, že v dražební vyhlášce nebylo dostatečně a určitým způsobem vymezeno,
co je součástí nemovitých věcí. Uvedl, že soudní exekutor v dražební vyhlášce
ze dne 12. listopadu 2021, č. j. 054 Ex 219/17-3949, označil dražené nemovité
věci řádně, přičemž údaj soudního exekutora o tom, že nemovité věci budou
draženy i s jejich součástmi, považoval za nadbytečný, nicméně nelze v něm
spatřovat vadu dražební vyhlášky, ke které by měl při přezkoumávání usnesení o
příklepu přihlédnout. K tomu dodal, že popis součástí nemovitých věcí není
zákonnou náležitostí, jež by měla být v dražební vyhlášce uvedena, a to i kdyby
se takový popis nacházel ve znaleckém posudku. Nadto co je součástí nebytové
jednotky, je věcí všeobecně známou (např. jde o vnitřní rozvody, vstupní dveře,
topení apod., tedy věci, které by oddělením od věci hlavní způsobily její
znehodnocení a které nejsou zároveň společnou částí domu podle § 5 nařízení
vlády č. 366/2013 Sb). Usnesení odvolacího soudu napadla (do všech jeho výroků) vydražitelka
dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen
„o. s. ř.“, „kterým je řešena mimo jiné otázka procesního a hmotného práva,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, event. má být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolatelka namítla,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
když odvolací soud neshledal, že při nařízení dražebního jednání a při jeho
provedení došlo k porušení zákona. Toto porušení zákona dovolatelka spatřuje
zejména v tom, že v dražební vyhlášce nebyly správným a zákonným způsobem
specifikovány nemovité věci, které byly předmětem dražby a že existuje nesoulad
mezi popisem nemovitých věcí obsažených ve znaleckém posudku a popisem
nemovitých věcí uvedených v dražební vyhlášce. Soudní exekutor v dražební
vyhlášce uvedl, že „draženy budou nemovité věci a jejich příslušenství (nebylo
zjištěno) a součásti“.
Uvedenou formulací dal soudní exekutor zjevně najevo, že
nemovité věci nemají příslušenství, resp. že příslušenství nebylo zjištěno, ale
že k nemovitým věcem náleží jejich součásti, které předmětem dražby jsou. Podle
dovolatelky však z dražební vyhlášky ani z usnesení o příklepu není jasné, jaké
věci jsou/byly předmětem dražby co do specifikace součástí a jaké věci mají na
základě dražby přejít do vlastnictví vydražitelky. S ohledem na výše uvedené
dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 se důvod dovolání
vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolatelka spatřuje přípustnost podaného dovolání v tom, že napadené usnesení
odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně má být
tato otázka posouzena jinak, avšak žádnou právní otázku k řešení neuvádí. Vágní
námitku dovolatelky, že soudní exekutor v dražební vyhlášce neoznačil správným
a zákonným způsobem nemovité věci, které byly předmětem dražby (jejich
součásti) a že existuje nesoulad mezi popisem nemovitých věcí obsažených ve
znaleckém posudku a popisem nemovitých věcí uvedených v dražební vyhlášce,
dovolací soud nepovažoval za dostatečně konkrétním vymezením dovolacího důvodu
a ani dostatečným vymezením otázky hmotného či procesního práva, která by byla
způsobilá založit přípustnost dovolání. Dovolatelka napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku
II., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, avšak podle
ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání proti rozhodnutím v části
týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta
pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b
odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti
nelze posoudit přípustnost dovolání. V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat. Nejvyšší soud
proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného
usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017,
sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy
o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním,
aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, a to za
předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu
na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o
dovolání vydražitelky rozhodl bez odkladu (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné
přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem vydražitelky na odklad vykonatelnosti
dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Výrok o návrhu na odklad
vykonatelnosti je totiž ve vztahu k výroku, jímž se dovolací řízení končí
zamítnutím, respektive odmítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. s
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4907/2017). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.