6 5
20 Cdo 2853/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CONKLINE s. r. o., sídlem v Praze 8, Kyselova č. 1185/2, identifikační číslo osoby 07860161, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 2575/31a, proti povinným 1) HUGS Energy s. r. o., sídlem v Praze 10, Picassova č. 354/3, identifikační číslo osoby 07687621, 2) Exotic Models Prague s. r. o., sídlem v Praze 1, Kaprova č. 42/14, identifikační číslo osoby 04061641, 3) J. M., 4) Z. M. P., všem zastoupeným Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská č. 671, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Komínkové, Exekutorský úřad Vyškov, pod sp. zn. 114 Ex 6/24, o dovolání 1) povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2024, č. j. 11 Co 163/2024-69, takto:
I. Dovolání 1) povinné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. června 2024, č. j. 11 Co 163/2024-69, potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Zuzany Komínkové, Exekutorský úřad Vyškov (dále jen „soudní exekutorka“), ze dne 16. dubna 2024, č. j. 114 EX 6/24-53, jímž rozhodla (resp. soudní exekutorkou pověřený exekutorský kandidát Mgr. Jiří Kachlík), že řízení o návrhu oprávněné na zastavení exekuce ze dne 28. března 2024 se zastavuje pro zpětvzetí tohoto návrhu. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že řízení o návrhu na zastavení exekuce je tzv. „řízením v řízení“ a je-li návrh na zastavení exekuce vzat zpět, je třeba toto dílčí řízení podle ustanovení § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, zastavit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala 1) povinná dne 2. září 2024 dovolání, ve kterém navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející usnesení soudní exekutorky, a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Právní závěr odvolacího soudu považovala za rozporný se zákonem, neboť návrhem na zastavení exekuce není zahajováno žádné zvláštní řízení, a proto nelze aplikovat ustanovení § 96 o. s. ř. Oprávněný je svým návrhem na zastavení exekuce vázán a nelze jej vzít zpět, může svůj procesní úkon jedině odvolat ve smyslu ustanovení § 41a odst. 4 o. s. ř. Soudní exekutorka tak měla správně bez dalšího exekuci zastavit a k následně doručenému zpětvzetí nepřihlížet.
Soudní exekutorka (resp. soudní exekutorkou pověřený exekutorský kandidát Mgr. Jiří Kachlík) usnesením ze dne 25. července 2024, č. j. 114 EX 6/24-77, které nabylo právní moci dne 29. července 2024, zastavila exekuci vedenou na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 26. února 2024, č. j. 49 EXE 463/2024-45, jelikož dne 8. července 2024 byl soudní exekutorce doručen další návrh oprávněné na zastavení exekuce a povinní se zastavením exekuce vyjádřili souhlas. Za daných okolností byl proto dán důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
První povinná podáním ze dne 11. prosince 2024 sdělila, že na podaném dovolání trvá, protože v dovolání předložená otázka procesního práva nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a ze strany Městského soudu v Praze je ve dvou shodných případech rozhodnuta rozdílně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.).
Za shora popsaného stavu věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné, neboť se stalo v důsledku okolností po vydání rozhodnutí odvolacího soudu bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 4808/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 4452/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. 20 Cdo 1223/99).
V projednávané věci plyne bezpředmětnost dovolání (srov. rovněž např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2020, sp. zn. 20 Cdo 410/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 1541/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 2469/2016) z toho, že i kdyby jej dovolací soud připustil, meritorně jej přezkoumal a případně mu i vyhověl, nemohly by se výsledky dovolacího řízení žádným způsobem (příznivěji) projevit v poměrech dovolatelky, neboť exekuce již byla pravomocně zastavena.
Nejvyšší soud proto dovolání 1) povinné v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu