Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 2888/2016

ze dne 2016-09-01
ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2888.2016.1

20 Cdo 2888/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka

Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v

exekuční věci oprávněného nezletilého K. U., zastoupeného Magistrátem města

Kladna jako opatrovníkem, a JUDr. Evou Šaškovou, advokátkou se sídlem v Kladně,

Štítného č. 1344, proti povinnému K. U., zastoupenému Mgr. Janem Vodičkou,

advokátem se sídlem v Kladně, Váňova č. 3180, pro dlužné výživné ve výši 126

500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 53 EXE

1521/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne

22. února 2016, č. j. 27 Co 478/2015-130, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. února 2016, č. j. 27 Co 478/2015-130,

změnil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 31. srpna 2015, č. j. 53 EXE

1521/2014-100, tak, že exekuci na majetek povinného, vedenou na základě

pověření Okresního soudu v Kladně ze dne 28. ledna 2015, č. j. 53 EXE

1521/2014-51, pro vymožení pohledávky oprávněného na dlužném výživném za období

od 1. října 2009 do 31. prosince 2014 ve výši 126 500 Kč, zastavil pro částku 8

000 Kč, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 22. února 2016, Nejvyšší soud jako

soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna

2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) ve spojení se zákonem č.

292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné

proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí

podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení

nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o

určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovolací soud dospěl k názoru, že dovolání v této věci není přípustné, protože

směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání není podle

ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. přípustné. Právní úprava nepřípustnosti

dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé

zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto zákona, „tj.

od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve

znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání

podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o

rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti,

pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo

o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s.“ (k tomu srov. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). V posuzované

věci jde o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (o výkon rozhodnutí ve

věcech péče soudu o nezletilé) upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona

a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30

z. ř. s. Vzhledem k výše uvedenému proto v dovolacím řízení nelze pokračovat.

V projednávané věci tak nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání.

Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta

první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první a odst. 2

o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a

násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /

exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 9. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu