20 Cdo 2910/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční
věci oprávněné M B – S. s.r.o., zastoupené advokátkou, proti povinnému J. D.,
zastoupenému advokátem, pro 2.088.094,76 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 Nc 5393/2006, o dovolání povinného
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2007, č.j. 10 Co
79/2007-21, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 10.
2006, č. j. 14 Nc 5393/2006-14, kterým Okresní soud v Chomutově nařídil podle
vykonatelného notářského zápisu notářky Mgr. G. R. ze dne 7. 6. 2006, N
219/2006, NZ 198/2006, k uspokojení pohledávky 2.088.094,76 Kč s 10 % úroky z
prodlení od 12. 8. 2006 do zaplacení a pro náklady exekuce a náklady oprávněné,
které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž
provedením pověřil Mgr. R. Chaloupku, soudního exekutora. Předpoklady pro
nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl
odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladový notářský zápis splňuje
všechny zákonné náležitosti a že při nařízení exekuce není právně významnou
námitka, jíž povinný zpochybňuje výši vymáhané pohledávky.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Dovolatel nesouhlasí s výší vymáhané pohledávky,
neboť do notářského zápisu byla zahrnuta i částka, která není závazkem
povinného. Dále argumentuje, že oprávněná se rozhodla oproti svému dřívějšímu
tvrzení částku vymáhat bez jakékoli výzvy ke smírnému jednání či poskytnutí
dodatečné přiměřené lhůty k plnění. Notářský zápis navíc podle povinného
nesplňuje náležitosti exekučního titulu a exekuce byla nařízena v rozporu s
ust. § 274 písm. e) o.s.ř. a § 251 o.s.ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č.
120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je
vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější,
odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost
dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji
spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je
předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního
právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst.
2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho
obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí
odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první,
o.s.ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní
stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením v dovolání
obsažené argumentace k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže
splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o
právních úkonech uvedené v § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 358/1992 Sb.“) a materiální (věcné) náležitosti uvedené v § 71b zákona č.
358/1992 Sb. Sepsal-li notář zápis současně jak o právním úkonu, tak o svolení
povinné osoby k vykonatelnosti závazku z něho plynoucího, jde o exekuční titul
i tehdy, jestliže v projevu vůle, jímž dlužník k vykonatelnosti svoluje, jsou
závazek, oprávněná a povinná osoba, právní důvod, předmět a doba plnění (tj.
materiální náležitosti uvedené v § 71b zákona č. 358/1992 Sb.) označeny jen
odkazem na vlastní právní úkon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3.
2004, sp. zn. 20 Cdo 12/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek 5/2005 pod č. 40, a v časopise Soudní judikatura 4/2004 pod č. 82).
K exekuci navržený notářský zápis se svolením k vykonatelnosti se zřetelem k
výše uvedenému všechny formální i věcné náležitosti obsahuje a namítá-li
dovolatel (zcela nekonkrétně) opak, není jeho námitka opodstatněnou.
Je výrazem ustálené soudní praxe, že při nařízení exekuce soud nepřezkoumává
věcnou správnost exekučního titulu, takže se nezabývá ani otázkou, zda notářský
zápis se svolením k vykonatelnosti odráží skutečné hmotněprávní vztahy
účastníků. Má-li povinný za to, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle
hmotného práva nárok, může tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura 1/2001 pod č. 15).
Naznačuje-li dovolatel, že se oprávněná zavázala, že nebude své právo vymáhat
exekucí bez výzvy ke smírnému jednání či poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k
plnění, pak ani k této okolnosti nelze ve fázi nařízení exekuce přihlížet,
rozhodující je obsah notářského zápisu. Důvodem k zastavení exekuce (§ 268
odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) však může být dohoda, jíž se oprávněný zaváže, že své
právo nebude po stanovenou dobu výkonem rozhodnutí (exekucí) vymáhat (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř., Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.)
odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu