20 Cdo 2953/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné T. R. C., a.s., proti povinnému Ing. I. K., pro částku
2.910.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69
Nc 1869/2003, o dovolání manželky povinného J. K., zastoupené advokátem, proti
usnesení Krajského soudu v Brně z 20.10.2005, č.j. 20 Co 179/2005-82, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 20.10.2005, č.j. 20 Co 179/2005-82, a
usnesení Městského soudu v Brně ze 17.12.2004, č.j. 69 Nc 1869/2003-55, se –
vyjma výroků o odkladu exekuce – ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu
řízení.
Manželka povinného podala návrh na zastavení exekuce nařízené na základě
exekutorského zápisu Mgr. P. K. ze 13.12.2002, č. EZ 07/02. Návrh odůvodnila
tvrzením, že „v exekutorském zápise jsou jako důvod vzniku dluhu povinného vůči
oprávněnému uvedeny smlouvy o půjčkách ve výši 2.235.000,- Kč a 675.000,- Kč. K
platnosti těchto právních úkonů byl podle § 145 odst. 2 občanského zákoníku
nezbytný její souhlas, který však nikdy nedala, naopak namítla relativní
neplatnost těchto úkonů a námitky ostatním účastníkům doručila.“
Usnesením ze 17.12.2004, č.j. 69 Nc 1869/2003-55, městský soud návrh na
zastavení exekuce i na odklad jejího provedení zamítl s odůvodněním, že
„exekuční soud není v žádném případě oprávněn zkoumat formální (hmotněprávní)
stránku exekučního titulu, a to ani exekutorského zápisu, jelikož by tím
předjímal případná rozhodnutí věcně příslušného civilního soudu. Za dané
situace je exekutorský zápis pravomocný, vykonatelný a nikdo nenamítl postup
podle § 580 a následujících občanského zákoníku; další okolnosti uváděné
manželkou povinného jsou pro exekuční soud nepřípustné.“
K odvolání manželky povinného krajský soud shora uvedeným rozhodnutím usnesení
soudu prvního stupně v zamítaném výroku stran zastavení exekuce potvrdil (výrok
I.), ve výroku o odkladu provedení exekuce je změnil tak, že návrhu vyhověl
(výrok II.) a konečně rozhodl o nákladech řízení. Svůj potvrzující výrok
odůvodnil závěrem, že vede-li manželka povinného sporné řízení (sp. zn. 55 C
56/2004), v němž nalézací soud posuzuje důvodnost její námitky relativní
neplatnosti výše uvedených smluv o půjčkách, „není důvod, aby odvolací soud
předjímal v souběžně probíhajícím exekučním řízení rozhodnutí věcně příslušného
civilního soudu. Výsledek tohoto sporu bude mít vliv i na exekuční řízení a
(podle krajského soudu) není důvod, aby byla otázka platnosti smlouvy řešena
duplicitně. Nejde totiž pouze o to, zda se relativní neplatnosti manželka
povinného dovolává, ale také o to, zda její námitka je důvodná či nikoli.
Všechny námitky, které manželka povinného uplatňuje ve svém odvolání v
exekučním řízení, může uplatnit v nalézacím řízení vedeném pod sp. zn. 55 C
56/2004.“
V dovolání směřujícím pouze proti výroku I., jímž krajský soud potvrdil
usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku o zastavení exekuce, manželka
povinného – posouzeno podle obsahu jejího podání – namítá nesprávné právní
posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
spatřuje v závěru odvolacího soudu, že existence souběžného sporného řízení, v
němž nalézací soud posuzuje důvodnost její námitky relativní neplatnosti výše
uvedených smluv o půjčkách (vtělených do vykonávaného exekutorského zápisu),
jakož i dalších námitek, je důvodem k zamítnutí návrhu na zastavení exekuce.
Dovolatelka také vysvětluje, že určovací žalobu podala pouze „z důvodu právní
jistoty“, jak ji ostatně v závěru odůvodnění svého usnesení (viz č. l. 57)
poučil soud prvního stupně.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3
o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud –
je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst.
3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu
spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem
včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem
dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že existence sporného řízení, v
němž nalézací soud posuzuje důvodnost její námitky relativní neplatnosti výše
uvedených smluv o půjčkách, jakož i dalších námitek, je důvodem k zamítnutí
návrhu na zastavení exekuce.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (práva hmotného i – a o tento případ jde v souzené věci –
procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice
správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil
nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolání (přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s
ustanovením § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. ve znění účinném do 30.6.2009, tedy
pro rozpor napadeného usnesení s ustálenou judikaturou) je důvodné.
V rozsudku z 10.10.2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura, č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15 Nejvyšší soud formuloval a
vysvětlil závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti (§ 274 písm. e/ o.s.ř.) výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá
na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu
rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Závěry přijaté v
tomto judikátu týkajícím se výkonu notářských zápisů podle § 71a až 71c zákona
č. 358/1992 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. není důvodu neaplikovat i pro
exekuce zápisů exekutorských podle § 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) zákona
č. 120/2001 Sb. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší soud dále vysvětlil (viz
str. 48 uvedeného časopisu), že prostředkem obrany povinného naopak není žaloba
o určení, že dluh pojatý do dohody vtělené do notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti neexistuje; vzhledem k tomu, že určení „neexistence“ dluhu
nemůže mít vliv na vykonatelnost notářského zápisu, nemůže být na takovém
určení ani naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud
tak uzavírá, že řešení této otázky pro účely řízení o výkon rozhodnutí
(exekuce) pomocí určovací žaloby je nepřípustné a vede jen ke zbytečnému
rozmnožování sporů. Týž názor zastává i teorie (srov. publikaci Výkon
rozhodnutí v soudním řízení, Kurka. V, Drápal. L, Linde Praha 2004, str. 389
shora a poznámka č. 408 pod čarou).
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci
nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí
spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a
odst. 1 o.s.ř.), podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil, aniž se
zabýval dalšími dovolacími argumenty, z nichž některé jsou nepřípustným
uplatněním skutkových novot; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud
zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož
ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale
znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta
druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v.
r.
předseda senátu.